Jdeš hrát, mladej!
V akci
Pokračování z protější strany
Inter Milán byl tehdy nejlepším týmem světa. Vítěz Ligy mistrů, vládce italské ligy. Kapitán Zanetti, střelci Eto'o a Milito, režisér Sneijder, mladý zázrak Balotelli. K tomu Stankovič, Materazzi, Cambiasso, Chivu, Lúcio.
Pár týdnů s námi trénoval taky Zlatan Ibrahimovic. Když jsme se sprchovali, pochopil jsem, co mi do těch frajerů schází. Já, hubená tyčka, a vedle mě obr Zlatan. Nebo Javier
Zanetti a ta jeho veliká stehna.
Vítězné finále Ligy mistrů 2010 jste viděl kde?
S hráči z Primavery, což je klubová juniorka, jsme měli společné ubytování, tak jsme se dívali na televizi. Já vlastně sledoval jen velké zápasy. Na fotbal v televizi jsem nekoukal, nijak zvlášť mě to nezajímalo.
Znaly vás milánské hvězdy podle jména?
Hráli jsme třeba přátelák před sezonou a já začal na pravém beku. Když mě trenér posadil na lavičku, povídá mi Maicon: Hele, jak ty se vlastně jmenuješ? Já Kysela a ty?
Počkejte, copak jste neznal eso brazilské reprezentace?
Vždyť říkám, že jsem fotbal v televizi extra nesledoval. Ale třeba Luis Figo, toho jsem znal, získal Zlatý míč. Dělal jsem mu na pravé straně tandemy, aby mi mohl balon strčit do křídla. Jenže on to vždycky zaseknul a šel sám do středu. V duchu jsem se na něj vyprdnul: Tak víš co, Figo?
Mario Balotelli?
Byl o dva roky starší. Jednou ho poslali, aby si zatrénoval s námi v Primaveře a trenér ho za chvíli vyhodil. Bylo to s ním těžké. Zatímco já jezdil sporťákem Renault Megane, on měl na každý den jiné auto.
V juniorce vás trénoval Andrea Stramaccioni, kterého od jisté doby nesnášejí fanoušci Sparty. Fakt je to takový břídil?
My s ním vyhráli Primaveru a v roce 2012 juniorskou Ligu mistrů.
To zní jako obhajoba.
Za něj to bylo super. Byl důsledný, dbal na detaily. Vždycky nám na videu sestřihal nejlepší momenty soupeře, proti kterému nastoupíme, abychom přesně věděli, co nás čeká. Když se Spartou hráli v Jablonci, nechal si mě zavolat z kabiny a klábosili jsme. Nezapomněl.
Nejdřív jste pod ním nenastupoval.
Na první zápas Ligy mistrů mě nepostavil a Inter prohrál 1:7 s Tottenhamem. Pak se to zlomilo a já odehrál všechno. Byl jsem nejstarší v ročníku a všechny Stramaccioniho
pokyny šly přese mě.
Nic ve zlém: takže fotbalu rozuměl?
Třeba jeho umění stačí jen juniorské soutěže... V Interu měl na každý post svého hráče, moc se to netočilo. A ještě něco: veškerou taktiku jsme se učili jen před sezonou. Přišlo mi, že nic víc říkat nemusí. Byli jsme na sebe zvyklí.
Divné, že vás nechtěl do Sparty.
Nadějný obránce, který měl našlápnuto k velké kariéře, se vinou zdravotních potíží ocitl až v páté německé lize.
Když mě trenér posadil na lavičku, povídá mi Maicon: Jak ty se jmenuješ? Já Kysela, a ty?
Trochu jsem doufal, ale neozval se. (úsměv)
Pořád nechápu: proč jste po čtyřech letech v Interu Milán nezůstal? Byl jste na jedné z nejlepších fotbalových adres.
Asi by mě nechali na letní přípravu s áčkem a pak – stejně jako spoustu dalších – poslali hostovat do druhé ligy. To se mi nechtělo.
A teď se vám chce dělat barmana?
Chce. Těším se. I když tátu to mrzí. Když se přijel podívat na náš zápas do Donaustauf, povídal: Fakt nemáš chuť to zkusit výš? Pořád bys měl na první ligu.
A měl?
Asi jo, ale mně se nechce. S tím mým zdravím už to nechci extra pokoušet.
Máte dvě dcery. Následovníka rodu neplánujete?
Neplánuju a ani nechci, protože by mi ho všichni cpali na fotbal. Moje zkušenost mi stačí. Ráno vstanete, trénink, pořád stejné tváře. O víkendu zápas. Teď v Německu jsem předem věděl, jaký bude trénink, protože se neměnil. Ne, díky, už nechci. Těším se na nový život.