Jednou nastane ticho. Vlaky poletí rourou v krasu
Martina Polívky, šéfa plzeňské MF DNES
Dvacet let to vypadalo dost jako fantazmagorie a čiré megalomanství. Teď se ale přece jen zdá, že Prahu a Beroun jednou spojí železniční tunel. Před pár dny bez většího zájmu prošuměla zpráva, že stát posvětil stavbu tunelu z pražského Smíchova do Berouna. A je to zpráva úplně skvělá, i když tunel se má začít stavět až za devět let a termínu ani odhadovaným nákladům ještě není důvod stoprocentně věřit.
Verdikt přišel rok poté, co začal provoz v novém tunelu mezi Ejpovicemi a Plzní na téže trati. Dnes už tedy víme, že i ve zdejších poměrech dlouhé tunely s nejmodernější výbavou prorazit a postavit opravdu umíme. U Plzně trať opustila Berounku, zkrátila se o šest kilometrů a jízda o devět minut. Až jednou bude stát tunel u Prahy, cesta z Plzně do hlavního města by mohla trvat jen 51 minut, na Smíchov dokonce pouze 44 minut. A z Berouna na Smíchov neuvěřitelných 12 minut.
Železnice ze Smíchova do Plzně je v provozu od roku 1862 a až do loňska byly úpravy na její trase jen kosmetické. První větší proměna nastala, když loni začal fungovat tunel u Plzně. A teď centrální komise ministerstva dopravy schválila studii proveditelnosti nové trasy mezi Prahou a Berounem. Vybrala variantu s nejdelším z navrhovaných tunelů – téměř pětadvacetikilometrovým, který se zakousne do Českého krasu kousek jižně od smíchovského nádraží, na úrovni Branického mostu.
S touhle variantou se počítalo od začátku debat v 90. letech, pak ji schválila Paroubkova vláda a stavbu nakonec zarazilo ministerstvo za dob Víta Bárty v časech krize. Až teď se prý podařilo najít pro odhadem padesátimiliardovou investici dost obhajitelných přínosů.
Rozhodnutím komise určitě končí debata o tom, že by vysokorychlostní trať budoucnosti mohla vést skoro 160 let starou trasou při Berounce pod Karlštejnem. Tam správci dál počítají s opravami, původní kolejiště modernizují a bude dál sloužit jako příměstská dráha a pro hlavní tah jako alternativa, kterou dosud sama neměla.
Nová stavba nazývaná tunel Barrandov nebo Tachlovický tunel bude znamenat velký zlom i proto, že se její délka bude poprvé počítat nikoli v jednotkách, ale v desítkách kilometrů. V Česku držel více než století délkový rekord s 1 747 metry Špičácký tunel u Železné Rudy. A aby prvenství zůstalo v kraji, po jedenácti letech kralování o jedenáct metrů delšího tunelu Březenského u Chomutova se rekord loni vrátil k Plzni v podobě Ejpovického tunelu s délkou 4 150 metrů. Nejdelší má jednou být tunel Krušnohorský mezi Ústím a Drážďany. Ten bude ale přeshraniční a projektovaný Němci.
Že se díky Tachlovickému tunelu zkrátí cesta z Prahy do Berouna a Plzně, je obrovská věc. Jet pak autem po čím dál ucpanější dálnici a prodírat se do center měst bude prosté maření času, pokud člověk nezatouží stěhovat něco rozměrného. Cena je gigantická a bude hlavním argumentem kritiky. Ale nad cenou původní trati z 19. století se také tajil dech a jakpak za půldruhého století posloužila... Navíc se dá předpokládat, že dopravní linie s nadnárodním významem nezačne bez významného přispění EU.
Je to sice ještě zatraceně daleko, ale jednoho dne se lidé v Řevnicích, Dobřichovicích nebo Radotíně probudí do nezvyklého ticha – stejně jako když dálnice odvedly totální většinu aut a kamionů ze sídel na někdejších hlavních tazích. Zůstane příměstská doprava, moderní, nehlučná, třeba i s častějšími spoji. A tunelem pofičí se dvěma stovkami na tachometru vlaky s ostatními – za prací, na studia nebo třeba na lyže do Alp.