Revoluce do čela Prahy postavila zimního krále
Revoluční vlna dorazila před 30 lety na pražský magistrát. Smetla ostříleného partajního funkcionáře Zdeňka Horčíka, do čela města vynesla Josefa Hájka. Stal se „zimním králem“metropole.
STARÉ MĚSTO Soumrak „lidosprávy“, mocenského monopolu KSČ, nastal na pražském národním výboru (NVP) 8. prosince 1989. Tlak revoltující Prahy proměnil vedení magistrátu, z funkcí se poroučel primátor, jeho náměstci, šéf Výboru lidové kontroly (VLK) i členové rady národního výboru.
Občanské fórum (OF) vzniklo také na radnici metropole krátce po 17. listopadu. „Radniční OF se ovšem skládalo z nižších úředníků NVP. Postrádalo výrazné osobnosti, a proto zůstalo bez vlivu na vývoj událostí,“uvedl historik Petr Holubec. Tlak na změny v čele hlavního města na počátku prosince před 30 lety výrazně rostl. „Výměna vedoucích orgánů města proběhla na mimořádném plenárním zasedání NVP 8. prosince 1989,“uvedl historik Karel Ledvinka. Po dohodě poslaneckých klubů NVP z čela Prahy zmizel partajní funkcionář Zdeněk Horčík a jeho lidé. Primátorský řetěz přijal Josef Hájek. „Působil do té doby jako náměstek primátora. Na pražskou radnici se dostal po volbách roku 1981 z vedoucích funkcí v aparátu Socialistického svazu mládeže (SSM) a Mezinárodního svazu studentstva (MSS),“popisují Hájkovu kariéru historici. Poslanci se dohodli i na složení rady NVP – po čtyřech mandátech dostali lidovci, socialisté a bezpartijní. Komunisté dostali šest míst.
„Správa města bude koaliční a demokratická,“sliboval nový muž v čele radnice v desetibodovém programu rozvoje metropole. To ale nestačilo, už v polovině prosince musel usednout ke kulatému stolu k jednání s představiteli OF, občanských a studentských iniciativ.
Konec politického handlu
Změny nastaly v hlavním městě v úterý 19. prosince 1989 se vznikem pražské rady OF. Koaliční handl z počátku prosince nového hráče na scéně neuspokojil. „Rada si vynutila zásadní změny ve složení vrcholného samosprávného orgánu metropole,“shodují se historici.
Velký kolotoč na pražské radnici umožnilo Federální shromáždění, které 23. ledna 1990 odhlasovalo zákon o volbě nových poslanců zákonodárných sborů. Na základě této normy a dohod od kulatého stolu se na pražské radnici 1. února 1990 z 207 poslanců 45 dočkalo odvolání, 33 na mandát dobrovolně rezignovalo. Na jejich místa nastoupilo 78 nových poslanců – 57 členů OF, devět lidovců, osm socialistů a čtyři komunisté. Změnila se i rada, z jejích 18 členů bylo vyměněno osm. Metropole získala i nového primátora, opravdu revolučního – renomovaného překladatele Jaroslava Kořána. „Zimní král“Josef Hájek opustil funkci primátora po sedmi týdnech. Vzdal se i poslaneckého postu, nepřišel však zkrátka. „Přešel do diplomacie,“shrnuli jeho osudy historici. V 90. letech působil na ambasádě ve Švédsku.
Hájkův předchůdce Horčík na počátku února 1990 přišel o poslední funkci, křeslo poslance České národní rady (ČNR). Ocitl se dokonce před policejním vyšetřovatelem pro podezření ze zneužití pravomoci při nakládání s radničními penězi. „Dokazováním bylo zjištěno, že prostředky z fondu na pohoštění, občerstvení a dary nebyly poskytovány soukromým osobám, šlo pouze o nesprávné užití finančních prostředků. Proto bylo trestní stíhání zastaveno,“uvedl ke kauze federální generální prokurátor Ivan Gašparovič ve zprávě z roku 1991. Horčík se stáhl do rodných Štěrbohol, kde pěstoval koně a kozy.
Revoluční starostové
Hájkovo působení v čele metropole náleží k historicky nejkratším. Měsíc na postu purkmistra v revolučním roce 1848 vydržel Antonín Strobach. „Nedokázal ovládnout lidové bouře,“uvedl historik Jan Wenig. Toliko 12 dnů úřadoval Strobachův nástupce Tomáš Pštross.
Po republikánském převratu v listopadu 1918 se z radnice poroučel po 12 letech starosta Karel Groš, obviněný z „rakušáctví“. Nahradil ho vůdce odbojové Maffie Přemysl Šámal. Ten z funkce odešel po červnových volbách roku 1919. Čtyři měsíce od osvobození v květnu 1945 stál v čele radnice komunista Václav Vacek. Poté předal post národnímu socialistovi Petru Zenklovi.