Ani jsem neprošel všechna hřiště
Jak Jan Vodháněl vyrazil na zkušenou do Dortmundu
Možná si ve žlutočerném dresu Dortmundu vybavíte záložníka Patrika Bergera. Jistě si vzpomenete, že jeho následovníky byli Tomáš Rosický s Janem Kollerem. Ale co poslední český fotbalista, který byl součástí slavné Borussie?
Byl to Jan Vodháněl, záložník Bohemians.
Kromě nezapomenutelných zážitků dostal i cennou lekci: „Člověk si myslí, že je tady v Česku nějaký fotbalista. Pak přijede tam a je úplně průměrný.“
Dvaadvacetiletý šikula vyrazil před dvěma lety do Německa jako reprezentant do dvaceti let a klenot druholigové Vlašimi. Za šanci vděčí trenérovi Petru Havlíčkovi, který měl kontakt na jednoho ze skautů bundesligové špičky. „Jednou mi takhle volá domů a ptá se: Nechtěl by sis zatrénovat v Německu? Říkám: Wow! Jasně že jo!“vzpomíná Vodháněl a podotkne, že nejdřív netušil, kde přesně jej týdenní kemp čeká.
„Měl jsem si tipnout, že prý to je neuvěřitelné. Řekl jsem Bayer Leverkusen.“
Těsně vedle.
Vyrazil zhruba o 80 kilometrů severněji. Přesně tam, kam včera večer doletěli slávisté před zítřejším utkáním Ligy mistrů. Pro Vodháněla ta cesta byla poněkud strastiplná: „Jeli jsme po zasněžené dálnici asi osm hodin, šílená vánice, bílá tma. Dorazili jsme až v noci.“
A ráno začala exkurze do jiného světa: „Trošku na mě nervy dolehly při prvních cvičeních. Zdánlivě jednoduchý balon špatně zpracujete, nenahrajete. Chvilku trvalo, než jsem se oťukal.“Makal s béčkem, které bylo složené ze stejně starých a několika zkušenějších fotbalistů, chtěl se ukázat a zíral, v jakém prostředí se ocitl: „Ani jsem nestihl projít všechna hřiště.“
Imponovaly mu schopnosti vrstevníků, u kterých vypozoroval jiné návyky, než na co byl zvyklý v Česku. „Mladí kluci měli přehled jako kterýkoliv mazák v naší lize,“vypráví uznale. „S mládeží se tam pracuje o dost líp. Velký důraz se klade na první doteky. Aby člověk dopředu věděl, co chce s balonem udělat.“
Učaroval mu taky tréninkový robot Footbonaut, ukrytý v tribuně u hlavní tréninkové plochy. Stojíte uprostřed krychle, lítají na vás míče a vy je musíte co nejrychleji uklízet do čtverců, které na vás pípnou. „Doteď mám v telefonu video, velký zážitek!“líčí Vodháněl, kterému se stáž před Vánocemi 2017 povedla natolik, že jej Dortmund v lednu pozval znova.
Na přípravné utkání. „Pětadvacátého ledna, Lüner SV ze šesté ligy. Musím říct, že takovou jízdu jsem nečekal. Zápas měl velké tempo,“vzpomíná Vodháněl. Dres BVB oblékl český fotbalista po téměř dvanácti letech. Tím předchozím byl obr Jan Koller, který 13. května 2006 nastřílel dva góly Bayernu Mnichov. O týden dřív odehrál za Borussii derniérový zápas Tomáš Rosický, kterého Vodhánělovi v Německu připomínali. „Ano, párkrát se mě na něj ptali,“přikývne, byť sám obdivuje jiného režiséra, Maria Götzeho: „Líbí se mi jeho styl fotbalu, mám k němu docela blízko. Taky nejsem žádný sprinter.“
Mimochodem, tenkrát pomohl k vítězství 2:1. V lijáku nahrál na gól, ale tutovky zahodil. Dortmund už se neozval, zčásti i proto, že Vodháněl tou dobou řešil přestup do Bohemians, kam nakonec odešel. Na Borussii však nezapomíná. Životní zkoušku mu občas připomenou klubové tepláky, které leží složené ve skříni: „Dostal jsem ještě šálu, mám i přívěsky a podobné kraviny. Hlavní jsou ale zážitky.“
Vodháněl si nevšední zkušenosti prožil i před stáží, vždyť před pěti lety ještě makal v boleslavské Škodovce. Kolikrát toho moc nenaspal, protože před dopoledními zápasy juniorky musel na noční směnu, která končí v šest ráno. Popírá ale, že by do fabriky začal chodit kvůli tíživé rodinné situaci, jak se objevilo v novinách: „Bylo mi řečeno, že Boleslav po stáži chtěla, abych se z Vlašimi vrátil. Já řekl ne, jim se to nelíbilo, a proto se objevily takové blbosti. Ani žádné dluhy jsem neměl.“
Aby se obhájil, poví svou verzi: „Ve Škodovce jsem vystudoval střední odborné učiliště, nabídli mi práci, kterou by za ty peníze v té době vzal kdekdo. Neměl jsem fotbal na prvním místě, tak jsem kývl.“Pro automobilku pracoval osm měsíců, než ho vysvobodil povedený zápas a povýšení do boleslavského áčka. Loni v létě si ho půjčili do Bohemians a po půl roce se hostování změnilo v přestup. Dortmund sice Vodhánělovi nevyšel, ale fotbalem se živí: „Mám štěstí.“