Když to před 30 lety Husák zabalil
Poslední podpis udělal z Čalfy premiéra a z Klause ministra.
Poslední Husákovy děti dospěly do Kristových let. Před třiceti lety abdikoval Gustáv Husák, poslední dělnický prezident komunistického Československa.
Právě generace Husákových dětí, dnešních čtyřicátníků, si už prezidenta nepamatuje jako pragmatického politika a brilantního řečníka, ale jen jako v podstatě komického starého muže s tlustými brýlemi, hovořícího podivnou směsí češtiny a slovenštiny. „Měl několik mozkových příhod, trápily ho oči. Navíc stárnoucí člověk se stává konzervativnějším, změny, které tehdejší Československo potřebovalo, ho nezajímaly,“popsal závěr jeho politické kariéry historik Michal Macháček. Do listopadových událostí už Husák nezasáhl.
Kdysi razantního muže ve funkci stále více limitovalo právě zdraví a stáří. V roce 1987 přišel o funkci generálního tajemníka KSČ, pak úřadoval už jen na Pražském hradě, kde byl dost odříznutý od všeho dění. Na Hradě, za vysokými zdmi a ploty, v takzvaném Domečku, kde naposledy bydlel prezident Beneš, poslední roky bydlel i Husák.
Starý a nový komunista
Jeho poslední veřejné vystoupení se konalo 10. prosince 1989, kdy přijal demisi komunistické vlády a jmenoval novou Mariána Čalfy, označovanou jako vládu národního porozumění.
Ceremoniál na Pražském hradě ve 13 hodin už byl jen formalitou, předcházel mu pokus Ladislava Adamce s novou komunistickou vládou, který vydržel jen několik dní: 7. prosince Adamec ze své funkce odstoupil. Vedením kabinetu a sestavením nové vlády byl poté pověřen Marián Čalfa. Právník v nezbytném tesilovém obleku byl více úředník, technokrat než politik. Od roku 1972 pracoval v legislativním odboru Úřadu předsednictva vlády ČSSR a postupně stoupal po kariérním žebříčku až do křesla ministra.
Taková kariéra tehdy nebyla možná bez rudé partajní knížky – do komunistické strany vstoupil rodák z východoslovenského Trebišova už v osmnácti v roce 1964. Od roku 1985 byl i předsedou celozávodního výboru KSČ na Úřadu vlády. V prosinci 1989 přišla pro pragmatika Čalfu hvězdná hodina. Na rozdíl od Adamce se dokázal s Václavem Havlem a jeho lidmi dohodnout.
Stal se premiérem nové vlády, ve které se poprvé objevili zástupci Občanského fóra. Ve vládě bylo devět komunistů a jedenáct nekomunistů, místopředsedou vlády se stali ekonomové Valtr Komárek a Vladimír Dlouhý, ministrem zahraničí disident Jiří Dienstbier, ministrem financí Václav Klaus. Vláda úřadovala s několika personálními změnami až do červnových voleb.
Po jmenování nové vlády a Husákově demisi přišla tečka za jeho érou. Ve své historické roli se představil herec Jiří Bartoška před největším publikem svého života – z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v Praze přečetl statisícovému davu prohlášení Koordinačního centra Občanského fóra. „Nejlepším mužem, který je schopen nestranně, na vysoké mravní úrovni obstát v dnešní situaci, kdo již prokázal svoji kompetenci, rozhodnost i toleranci, kdo má jasnou představu o novém Československu, je dramatik Václav Havel. Do chvíle, než svobodně zvolené Federální shromáždění zvolí nového prezidenta, chce me, aby naším prezidentem byl Vác lav Havel,“přečetl.
Jmenování nové vády i rezignace přišly symbolicky 10. prosince V den, kdy se před rokem konala na pražském Žižkově první povolená opoziční demonstrace.
Soudruzi nezapomněli
Poslední dva roky života strávil Hu sák v Bratislavě, ve svém domě „Rád se vyhříval na zahradě na slu níčku. Sledoval veřejné dění, čet noviny, koukal na televizi. Vývoj ho znepokojoval, sledoval restaurac kapitalismu, který poznal v mlád jako zdroj sociálních nespravedlnos tí, fašismu a válek a vůči němuž ved celoživotní zápas,“popsal historik Macháček. Soudruzi na Husáka ale nezapomněli, na začátku letošního prosince se objevila jeho tvář na vo lebních billboardech Komunistické strany Slovenska.