Vrchol, nebo pád? Kam jde Slavia
Slavii pomohl na vrchol. Teď její sportovní šéf Jan Nezmar řeší, jak se na něm udržet.
Na Dortmund má jednu bizarní vzpomínku. Po letech se jí zasměje, ale tehdy? V březnu 2002 bylo Janu Nezmarovi ouvej. Pro Liberec mohl trefit senzační vítězství proti Dortmundu ve čtvrtfinále Poháru UEFA. Místo toho vysoko přestřelil a hrálo se 0:0. Druhý den našel Nezmar všechny svoje kopačky naházené na hromadě u šatny a stoupal z nich dým. Spoluhráči mu je za trest zapálili. Kruté, že?
„Měl jsem čerstvě podepsanou spolupráci s firmou Diadora, něco takového tehdy vůbec zvykem nebylo. Zadarmo kopačky, boty, oblečení, plus peníze. Individuální smlouva byla výjimka. Jenže když jsem tu šanci proti Dortmundu nedal a kluci mi všechno spálili, radši jsem smlouvu nechal zrušit.“
Do odvety v Dortmundu už statný kanonýr naskočil v adidaskách, ale změna nezabrala: „Prohráli jsme 0:4, přesto to byl vrchol mojí kariéry. Už trénink byl zážitek. Pod velkou tribunou jsme při tréninku zkoušeli, do jaké řady kdo dokopne. A když při zápase nabitá žlutá zeď spustila chorály, málem mě při běhu zastavila, jaký z ní šel řev.“
Dnes večer se Nezmar na to místo vrátí. Na hlavu nasadí bekovku a ruce vloží do kabátu. Jeho role už dávno není na trávníku. Jako sportovní ředitel bude sledovat, jak jeho Slavia dokončí dobrodružství v Lize mistrů.
Je bez šance na postup, ale... „Na rozloučenou chceme vyhrát, takže budeme útočit ještě víc než jindy.“
Nezavání to průšvihem?
To je jasné. Každý náš zápas v Lize mistrů je na velké riziko, troufáme si. Dortmund je pro nás vzor, umí vychovat hráče, dobře nakoupit, oni vědí přesně, co dělají a jak to chtějí dělat. Ale to neznamená, že proti nim nebudeme odvážní.
Bez ohledu na večerní výsledek: uspěla Slavia v Lize mistrů? Nevyhrála.
Když řeknu, že neuspěla, budu za náfuku, který si myslí, že má porážet Barcelonu a Inter. A když řeknu, že uspěla, lidi si řeknou, že jsem blázen, protože jsme nikoho neporazili. Odpovím jinak: Byl to důležitý test, během kterého jsme si něco ověřili.
A víte, na čem pracovat.
Tak. Úspěch je pro mě samotný postup, protože dostat se do Ligy mistrů bude pro české týmy čím dál těžší. Podmínky se zpřísňují, Evropa se posouvá.
Před dvěma roky jste se posunul vy – z Liberce do Slavie. Neměnil byste?
Nemám proč litovat, i když snadné rozhodování to nebylo. Pendluju mezi Prahou a Libercem, kde zůstala rodina, takže někdy vyrážím domů v devět večer, abych aspoň syna odvezl ráno do školy.
Nabouralo vám to život?
Výrazně. Co pracuju ve Slavii, neměl jsem dovolenou. Zrovna minulý týden měla naše sedmnáctiletá dcera poslední taneční a manželka se mě zeptala: A kdy my se vlastně zastavíme? Jedeme nonstop. Já ve Slavii a moje paní jako vedoucí stravování v mateřské školce. Plus taxikář, kustod, kuchař. Jediné, co si držím, je hokej, který můžu hrát pozdě večer nebo brzy ráno.
Nechcete zvolnit? Když jste odcházel z Liberce, stres vás dohnal až do nemocnice.
Jenže tehdy pramenil z toho, že jsem přešlapoval na místě. Cítil jsem, že se v libereckém prostředí dusím. Nešlo o tlak na výsledky, ten si na sebe stejně vytvářím sám. A ten zvenčí od médií a fanoušků umím úplně odbourat. Práci dělám nejlíp, jak umím, a když si někdo myslí opak, nic to se mnou nedělá.
Není stres, když kupujete hráče za 100 milionů?
Je fakt, že to jsem v Liberci neřešil (smích). I když to zní divně, v tomhle tlak opravdu necítím. Vnímám to stejně, jako když jsem pro Liberec kupoval hráče za milion. Dvě nuly navíc nejsou rozdíl. To rozhodnutí
chci tak jako tak udělat zodpovědně. Ani pokud hráč nestojí moc peněz, nesmíte podlehnout morálnímu hazardu, že když je to skoro zadarmo, tak je to jedno. Pan Karl, majitel Liberce, mě vycvičil: Pane, nic není zadarmo!
Jak těžké je rozhodovat?
Už jako fotbalista jsem se stavěl do role lídra, řešil jsem věci za kabinu, v rodné vesnici jsem býval kapitán. Asi to mám po mamce, která dělá v Hlavnici místostarostku. Ale přiznávám, teď zrovna mám období, kdy mi není nejlíp.
Kvůli zimním přestupům?
Cítím, že se Slavia ocitla na hraně. A je strašně důležité si říct: Kam dál? Spousta hráčů došla na vrchol a je nutné se rozhodnout. S citem, abychom se nepřeklopili špatným směrem.
Což znamená?
Na jaře nás čeká jen patnáct zápasů, takže kádr se musí zúžit. Může se stát, že odejde někdo z těch, kteří nemají herní vytížení. Nebo někdo, o koho je zájem v zahraničí.
To se týká tahouna Tomáše Součka. O jeho odchodu se mluví rok.
Je velká výhoda, že díky dostatku peněz máme šanci udržet hráče, jako je Suk. Věděli jsme, že pro splnění našich cílů je extrémně důležitý.
Ani jeho ale nemůžete držet do nekonečna.
Ani nechceme! Loni i v létě jsme se shodli, že ještě není pravý čas na přestup. Ale teď víme, že ve Slavii už lepší nebude, že tu nepřekročí svůj stín. Už nám pomohl dost a má na to, aby udělal ještě další krok.
Bude nejdražším hráčem, který kdy odejde z české ligy? Bude stát víc než Tomáš Rosický?
Půl miliardy? To si nemyslím. Finální slovo bude mít ovšem pan Tvrdík, šéf klubu. Mě těší, že jsme posunuli hodnocení české ligy a reálně můžeme pomýšlet na to, že hráče prodáme za šest až osm milionů eur, výjimečně za víc. Pokud někdo odejde za patnáct až dvacet, bude to naprostý extrém.
Má na to Souček?
Odpovím jinak. Když přestoupí a bude hrát ve čtvrtém pátém týmu italské ligy, za rok může odejít do Juventusu třeba za čtyřicet milionů eur. Itálie by mu hodnotu zvedla, ale teď hraje v Česku a náš trh má své limity. Z toho důvodu musíme nakupovat rozumně, abychom byli schopní se ziskem prodávat.
Ale neriskujete moc, když jste odmítli 400 milionů z Nice za gólmana Koláře?
To je dezinformace. S některými kluby jsme jednali, ale na Ondru žádná konkrétní nabídka není. Jestli přijde, budeme se bavit.
Budete se bavit i o nákupu střelce? Fanoušci si ho přejí.
Slýchám, že mít při zápasech Ligy mistrů třeba Oliviera Girouda, některou šanci proměníme a máme víc bodů. Ale zároveň se ptám: Kdybychom takového Girouda měli, vytvoříme si ty šance vůbec?
Co si odpovíte?
Upřímně, zatím odpověď nemáme. Když jsme na Girouda koukali na jaře, v domácím zápase Evropské ligy proti Chelsea, shodli jsme se: Ve Slavii by nehrál! Je otázka, jestli můžeme najít kvalitního útočníka, který dokáže šance proměňovat, ale zároveň zapadne do našeho herního stylu. Pořád jsme nejlíp střílející tým v lize, kterou vedeme o čtrnáct bodů, takže to taková katastrofa být nemůže. Ale...
Ano?
Osobně si umím představit, že útočník by nemusel mít tolik týmových úkolů a mohli bychom mu trochu ulevit.
Tak zkusme jména. Zajímal by vás Nikolaj Komličenko, nejlepší střelec ligy?
Zrovna u něj bychom museli hodně řešit plusy a minusy, ale abych vůči němu byl fér: od doby, co jsem ho zažil v Liberci, se hodně posunul. Tehdy přišel zanedbaný a myslel si, že si tady všechny namaže na chleba, aniž by hnul prstem. Ale to je obecný rys, Rusové a Ukrajinci mají s profesionalismem problémy.
Máte příklad?
Do Liberce jsme přivedli Jefremova, ruského reprezentanta do 21 let, hráče z CSKA Moskva. Tahala ho třísla a lékaři zjistili, že by to mohlo být od zubů. Přišlo se na to, že v životě nebyl u zubaře.
Co raději česká cesta? Je reálné vykoupit z Plzně reprezentanta Krmenčíka?
Krmenčík je jeden z nejlepších a zároveň nejkomplexnějších útočníků v Česku. Hráč, který by nás mohl posunout dál. Ale zároveň opora největšího konkurenta. Těžko se mi k tomu něco víc říká.
Bez ohledu na nákupy, může vůbec Slavia ještě růst?
Růst už úplně ne. Podle mě je čas klub stabilizovat a pokusit se ho udržet na úrovni, na kterou jsme se dostali. Bylo by naivní si myslet, že v českých podmínkách vybudujeme něco, co by se blížilo top klubům, se kterými jsme se potkali.
S těmi jste ale zvládli držet krok. Sevilla, Chelsea, Barcelona...
Ambici porážet je si chceme zachovat, ale s respektem k prostředí, ve kterém fungujeme.
To znamená?
Český národ má specifika. A ta si potřebujeme zachovat. Fotbal u nás se vždycky opíral o týmovou práci. Nejde jen o partu v kabině, ale o to, aby celý klub fungoval v rodinné atmosféře. To byla vždycky zbraň proti bohatším a lepším. Jen je třeba se snažit to vypilovat k dokonalosti a okořenit zajímavými hráči zvenku. Ale s rozumem! Kdybychom chtěli přivést, plácnu, Ibrahimovice, jsem přesvědčený, že s ním nebudeme lepší. Pokračování na straně 19