Tatínek a maminek z rozhodnutí soudu

Polský Nejvyšší správní soud 2. prosince rozhodl, že je zásadním prvkem polského práva i státu to, že rodiči dítěte jsou matka a otec, o čemž by před dvaceti lety nikdo nepochyboval. V Polsku tak není možné uznat matriční doklady, které uvádějí jako rodiče dva muže nebo dvě ženy.

I u nás původně Nejvyšší soud v Brně odmítl uznat kalifornské rozhodnutí stanovící rodičovství dvou mužů vůči dítěti, které bylo narozeno za použití náhradní matky. Nejvyšší soud vyšel ze zásady výhrady veřejného pořádku, která umožňuje odmítnout uznat cizozemská rozhodnutí pro rozpor se základy našeho právního řádu. Ústavní soud však tento princip následně popřel a otevřel náš právní řád pronikání čehokoli tím, že umožnil uznání cizozemského rozhodnutí o rodičovství dvou mužů.

Pokud o tom, zda má být u nás mnohoženství, stejnopohlavní manželství či to, že dítě je výsledkem vztahu muže a ženy, bude rozhodovat Ústavní soud, pak se odsouvá volený parlament na vedlejší kolej, a tím se odsouvají na vedlejší kolej i samotné volby, jelikož podstatné věci již nebudou rozhodovány v parlamentu na základě volebních výsledků, ale na tajné poradě tří soudců senátu Ústavního soudu.

Nejvyšší soud původně jednal jako soud nezávislého státu a zastal se pravidel naší většiny. Ústavní soud jednal jako protektorátní soud a nadřadil požadavky cizinců a kalifornské právo nad naše kulturní základy.

Evropa je nábožensky i kulturně nejednotná a stanovovat v této oblasti jednotná pravidla pro chování států je zhoubné. A o tvorbě pravidel, tedy zákonů, má v demokracii rozhodovat volený parlament.

Politici v demokracii musí stále obhajovat mandát ve volbách a pro své názory získávat podporu. Soudce nemusí usilovat o získání podpory lidu pro svá mocenská rozhodnutí. Nemá-li rozumnou zdrženlivost, prosadí i velmi sporný názor. Avšak vystavuje soudní instituci nebezpečí, že si lid nenechá vnucovat cizí představy a odmítne celou organizaci, kterou takový soudce reprezentuje.