Kam dál, moje Slavie?
Pokračování ze strany 20
Měli byste na něj?
Nevím – a je to vlastně jedno. Přestupy takového typu by se v českém prostředí neměly dělat.
Důvod?
Podívejte se na Salcburk. Red Bull, kterému patří, měl původně ambice v Rakousku vytvořit tým, který bude vyhrávat Ligu mistrů a konkurovat Realu Madrid. Po čase zjistil, že v tom prostředí to je nesmysl. Tak začal budovat tým v německém Lipsku a z páté ligy ho dotlačil do bundesligy a mezi špičku.
Salcburk je v Lize mistrů taky.
Jenže musel přehodnotit svou filozofii. Až časem si tam uvědomili, že mají určité mantinely, tak radši vybudovali úžasnou akademii a vychovávají hráče, které se ziskem prodávají do větších klubů. Každý si musí najít svůj prostor, cestu a cíl. Ten náš může být podobný jako ten salcburský. Mít skvělou akademii a stabilizovat výkonnost áčka na současné úrovni. Můžeme myslet na to, že budeme pravidelně hrát Ligu mistrů nebo uspějeme v Evropské lize. S takovými cíli nemůžete přivádět hráče typu Ibrahimovice, protože by to celý koncept rozbilo.
Co může být pro český klub nejvyšší meta? Vyhrát Evropskou ligu?
V tom jsem skeptický. Vím, že kdybychom na jaře shodou okolností prošli ve čtvrtfinále přes Chelsea, mohli jsme reálně pomýšlet na finále. Jenže by to zároveň mohlo znamenat, že ztratíme titul v lize. Tým se dostal na úplnou hranu a já cítil, že kluci melou z posledního. Vypadnutí bylo v určitém směru vysvobození.
Není velký úspěch v Evropě víc než domácí titul?
Buď chcete jednorázový úspěch, po kterém může přijít velký sešup, nebo kontinuitu. Taky bych rád vyhrál Evropskou ligu, ale i mnohem větší kluby než my zažily po cestě na vrchol tvrdý náraz. Podívejte na Tottenham, jak se vzpamatovává z toho, že byl ve finále Ligy mistrů.
Proč by v Česku nešel vybudovat klub typu Lipska?
Aby se tým dostal na takovou úroveň, potřebuje pravidelně soutěžit s Bayernem, Dortmundem, Schalke. Být každý týden na vyprodaném stadionu, mít víc peněz z vysílacích práv, větší mediální zájem. Kdyby bylo všechno tak snadné, dávno by dominovaly kluby z Ruska, které mají neomezené finance a obrovský trh. Nedominují. Chybí jim prostředí, ve kterém fotbal kvete.
I v Česku se točí větší peníze než dřív: třeba záložník Král ze Slavie po půl roce odešel do Spartaku Moskva za 300 milionů.
Nemuseli jsme Alexe prodat, ale nabídka natolik převyšovala jeho tehdejší tržní hodnotu a on tam tak chtěl, že jsme ho uvolnili. Já se do něj přitom už v Teplicích zamiloval, viděl jsem v něm obrovský oheň a on to hned potvrzoval.
Je těžké v takových chvílích odstřihnout emoce?
Mám k hráčům hodně blízko, a když kvůli přestupu přijdu o oblíbence, je to těžké. Ještě těžší je klukovi říct: Ne, my tě nepustíme! Ale musí to jít.
Za emoce jsem byl placený jako hráč, teď mám naopak za úkol se od nich odstřihnout.
Kdy to bylo nejtěžší? Když jste v prosinci 2017 rozvazoval smlouvu s trenérem Šilhavým?
Asi ano. Měl jsem strašně krátký čas na to, abych poznal, v jaké situaci Slavia je. Byl jsem tu chvilku.
A stejně jste odvolal trenéra, který získal titul.
Měl jsem pocit, že vztahy a nastavení klubu byly tak rozbourané, že nemělo smysl dál pokračovat. Sedli jsme si k jednomu stolu a shodli se na tom. Jarda mě dřív v Liberci trénoval, pak jsem byl jeho nadřízený a na další štaci jsem ho vyhazoval.
Jak to vzal?
Rozešli jsme se bez hádek, dál se bavíme a já beru Jardu jako férového chlapa. Moc mu přeju úspěch, který má teď s nároďákem. Ale vyhazov nemůže nikdo vzít dobře.
Když naopak smlouvy uzavíráte a řešíte platy, myslíte na to, za kolik jste hrával vy?
V tu chvíli vůbec. Neumím závidět. Rodiče mě vychovali tak, že co si můžu zasloužit, pro to udělám maximum. O ostatní se nestarej, říkali mi. Jsem dost starý na to, abych si uvědomil, že spravedlnost na světě v mnoha ohledech neexistuje, takže to neřeším. Mnohem těžší pro mě je promyslet, kolik peněz si můžeme dovolit komu dát.
Třeba při rekordním přestupu rumunského záložníka Stancia?
To zrovna ne. O Nicovi jdou nesmyslné fámy. Je pod palbou kritiky, že nemá oslnivá čísla, ale málokdo vidí, že jsme ho předělali na jiný typ hráče. Podřídil se týmu, vrací se, presuje. A co se týče peněz, částka, kterou jsme za něj dali, byla hraniční a měla by pro nás být stropem. Ale jeho smlouva zdaleka není tak výjimečná, jak by se mohlo zdát. Ve Slavii jsou lépe placení hráči.
Nejvíc si u vás vydělá Tomáš Souček. Sedí, že i s bonusy bere sedmdesát milionů korun za rok?
Tolik rozhodně ne.
Byl byste pro, aby se platy v Česku zveřejňovaly?
Proč ne? Jako hráč jsem se setkal s tím, že mi lidi záviděli. Měl jsem samozřejmě lepší plat než většina populace, ale zdaleka ne takový, jak si mnozí mysleli. Nevadilo by mi, kdyby všichni znali pravdu. Naráží to jen na status hráčů, protože nejsou zaměstnanci, ale OSVČ.
Stejně jako trenéři. Nebojíte se, že vám časem prchne do zahraničí kouč Trpišovský? Nabídky má už teď.
Jsem smířený s tím, že Česko je přestupní stanice. Pro hráče i pro trenéry, kteří na to mají. Na tom nevidím nic špatného, je to hnací motor. Ale Jindra má ve Slavii smlouvu a je spokojený, takže to neřešíme.
Nerozsypala by se Slavia bez něj?
Kdyby tu v budoucnu nebyl, budeme hledat trenéra, který by byl podobně naladěný, s chutí posunout klub ještě dál. Často se stává, že tým pak přebírá někdo z asistentů a na šéfa naváže. Ale teď to není téma! Minimální období, ve kterém by se Jindrova práce měla zúročit, je pět let. A když bude všechno klapat, třeba tu bude mnohem déle.
To by byl v Česku unikát.
A proč to nezkusit?