Austrálie vs. Čína Boj o Pacifik
dresu, sedí na tribuně mezi starými kamarády. V ruce obvykle svírá kelímek australského piva nevalné chuti, nad kterým by každý Čech ohrnul nos. Na stadionech se čepuje jen osmistupňové.
Speciální jednotky pro Pacifik
Pod Morrisonovým vedením země bleskově schválila zřízení speciálních vojenských jednotek k okamžitému nasazení kdekoli v jižním Pacifiku či se dohodla s vládou Papuy–Nové Guiney na přítomnosti australských námořníků. Země mohutně přezbrojuje, v běhu jsou rekordně vysoké zakázky na lodě, ponorky či letadla. Austrálie výrazně navýšila rozvojovou pomoc v oblasti a otevírá diplomatická zastoupení i v mikrostátech jako Niue či Cookovy ostrovy.
Zmiňovaný optický kabel – klíčové pojítko se severními sousedy – měla původně položit čínská Huawei, ale australská vláda zasáhla a uvolnila na projekt 250 milionů australských dolarů. „Austrálie ve vztahu k Číně přitvrdila. Zejména tam, kde jsou čínské zásahy v rozporu s našimi zájmy v Pacifiku,“potvrdil pro MF DNES Jonathan Pryke z think-tanku Löwy Institute Sydney.
Napětí podněcuje i čínské námořnictvo. To v červenci špehovalo největší manévry v australské historii za účasti 33 tisíc převážně domácích a amerických vojáků. Špionážní loď Číňanů, kterou si nafotili i okolo projíždějící australští rybáři, se pohybovala v bezprostřední blízkosti dvanáctimílového pásma australských teritoriálních vod, na dohled břehů Queenslandu.
Morrison zareagoval ještě v průběhu cvičení přímo z americké letadlové lodi Ronald Reagan. „Austrálie a Spojené státy budou stát bok po boku v boji za demokracii v celé oblasti,“prohlásil. A nebyla to prázdná politická floskule. Morrisonovi věřte, za svými slovy si stojí. Je to přesvědčený konzervativec, hrdý Australan a silně věřící člen jedné menší evangelikální církve. Netají se dobrými vztahy s v Austrálii nepopulárním Donaldem Trumpem.
Za chování „podobné tomu sovětskému během studené války“označil výskyt čínského výzvědného plavidla Petr Jennings, ředitel Australského institutu pro strategická studia. „I když se Číňané tváří jako přátelé, tohle je realita jejich vztahu k nám,“řekl. Australané se obávají otevření čínské námořní základny v oblasti. Nejblíže k tomu údajně Čína měla na Vanuatu, pouhých půldruhého tisíce mil od Austrálie. Po africkém Džibuti by se jednalo o teprve druhou čínskou námořní základnu v zahraničí.
Čína bere, Austrálie dává
I když Vanuatu se pravděpodobně zaháčkovat nepovedlo, lov se přesunul do vod jen kousek na sever. Tam návnada zabrala. Čína nedávno „získala“Šalamounovy ostrovy. Strategické souostroví s dlouholetými diplomatickými vazbami na Tchaj-wan naráz otočilo – a uznalo Čínu. Několik dní na to získala čínská státní společnost do pronájmu strategický přístav Tulagi. Ten je v dohledu hlavního šalamounského ostrova Guadalcanal, o který Spojenci včetně tisíců Australanů svedli ve druhé světové válce krvavou bitvu s Japonci. Tulagi je vhodné i jako kotviště pro válečné lodě.
Zatímco Čína bere, Austrálie dává. V listopadu věnovala Šalamounovým ostrovům zbrusu novou čtyřicetimetrovou hlídkovou loď v ceně 16 milionů dolarů (celkem 21 těchto plavidel rozdá mezi 12 pacifických zemí a Východní Timor). A to není zdaleka vše.
Australská firma Axiom Mining přišla v říjnu nečekaným a vpravdě šalamounským rozhodnutím vlády o práva na průzkum a těžbu ložisek niklu v zemi. Ta byla obratem udělena firmě Bintan Mining z Hongkongu. Zaměstnanci Bintanu přitom způsobili na začátku roku u břehů Šalamounových ostrovů ekologickou havárii. Z lodě převážející
bauxit uniklo do moře 80 tun těžkého topného oleje. Kdo zaplatil náklady na odstranění havárie? Samozřejmě australská vláda...
Sílu Číny i složitou situaci Austrálie na kdysi „domácím hřišti“si dobře uvědomuje i tradiční australský spojenec USA. Ty sice v jižním Tichomoří kontrolují Palau, Marshallovy ostrovy či Melanésii, ale na další angažmá už nemají kapacitu. Asertivní vstup Morrisona na scénu přivítaly. „Jižní Pacifik je australskou sférou vlivu. Jste menší než my, nicméně byste zde měli dominovat, pomůžeme vám,“pobídl nedávno Austrálii nový americký velvyslanec v Canbeře Arthur Culvahouse.
Zvláštní vztahy s USA
Letos se australský premiér stal teprve druhým zahraničním lídrem za celou Trumpovu éru, pro kterého americký prezident vystrojil ve Washingtonu státní večeři (po francouzském prezidentovi). „Austrálie je jedním z nejbližších a nejstarších spojenců,“připomněl Trump.
Američané už navýšili počet vojáků na vlastní vojenské základně v severoaustralském Darwinu. U strategicky položeného přístavu jich nyní operuje dva a půl tisíce. Do vojenské infrastruktury na severu Austrálie plánují USA nalít dalších 400 milionů australských dolarů, což vyvolalo podrážděné reakce Číny. Austrálie se zde nicméně opět bodla do vlastní nohy. Vláda Severního teritoria, pod které Darwin patří, totiž v roce 2015 prodala práva na užívání městského přístavu čínské společnosti, na 99 let. Přístav leží jen kousek od americké základny. Překvapivé rozhodnutí lokálních lídrů vyvolalo nevoli Američanů, i politiků z Canberry. „Bylo to stupidní rozhodnutí,“řekl Andrew Hastie, vlivný člen parlamentu.
Vzniká nová osa
Ani australsko-americké spojenectví k zastavení pronikání Číny do oblasti stačit nemusí. Ví to Trump i Morrison. Do banku proto berou další velmoc: Francii. Země, která byla ještě před čtvrtstoletím v Austrálii mimořádně neoblíbená. Ano, ještě v polovině 90. let bylo vše francouzské terčem útoku rozzuřených davů v ulicích australských měst. Protestující útočili zápalnými lahvemi na francouzský konzulát v Perthu. Rozbíjeli výlohy francouzských restaurací a firem. Terčem zloby se stali i Australané francouzského původu. Tisíce demonstrantů pobuřovaly jaderné testy Francie na jejích atolech v jižním Pacifiku.
Teď je vše jinak. Francie, která má v regionu rozsáhlá území s více než milionem obyvatel (Nová Kaledonie či Francouzská Polynésie), je v Austrálii vítaným hostem. Podle deníku The Australian stojí za francouzským „vtažením do děje“právě tlak Američanů. Austrálie se údajně s Francií již domluvila. Dohoda měla být uzavřena při květnovém setkání Macrona a Morrisona v Británii. „Vytvoříme v oblasti silné spojenectví. Region je klíčový pro světovou stabilitu,“řekl tehdy francouzský prezident.
Jaderné ponorky pro Austrálii?
Svazky Francie s Austrálií posiluje obří vojenský kontrakt. Evropská velmoc skrze firmu Naval Group dodá k protinožcům 12 ponorek Shortfin
Barracuda v ceně 50 miliard australských dolarů. Barracudy budou osazeny zbrojními systémy americké Lockheed Martin a smontovány v Austrálii. Největší vojenskou zakázku v historii země ale provázejí otazníky.
Stometrová plavidla se stanou největšími dieselelektrickými ponorkami na světě. Australské námořnictvo vzhledem k rozsáhlosti plochy, na které budou operovat, poptávalo plavidla s velkým dosahem. Takovým potřebám by jednoznačně lépe vyhovovaly ponorky s jaderným pohonem. Paradoxně právě kvůli francouzským atomovým testům bylo v minulosti jakékoli užití energie z jádra v zemi zakázáno. Další australský vlastní gól?
„Barracudy se budou vyrábět a dodávat mnoho desetiletí. Určitědojde k mnoha inovacím. Jsem si jistý, že poslední vyrobená ponorka bude jiná než ta první,“připustil nicméně viceadmirál Michael Noonan, velitel australského námořnictva. „Jestliže chceme udržet krok s Čínou, musíme jít do jaderných ponorek. Oni už na nich dělají a rychle se posouvají,“upozornil australský admirál ve výslužbě Peter Briggs.
Francouzi údajně informovali australskou vládu, že jsou schopni některé z ponorek dodat v jaderné verzi. Analytik Australského institutu pro strategickou politiku Marcus Hellyer se domnívá, že australská vláda vybrala netradiční variantu přestavby jaderné ponorky na konvenční i proto, že si „nechala otevřená vrátka“.
Zrušení jaderného moratoria by v současné Austráliizřejmě neprošlo. Podle Hellyera vláda při volbě francouzského dodavatele jasně zmínila, že potřebuje „regionálně jednoznačně nejvýkonnější ponorku“, která plní i roli „strategického zastrašení“.
Jisté je, že Austrálie se musí na měnící se situaci v jižním Pacifiku připravit lépe.