Kubera a jeho černá labuť
Osobní vzpomínka na politika, který se nebál jít proti proudu.
Byl leden 2003, všichni poslanci a senátoři seděli ve Španělském sále Pražského hradu a volili prvního prezidenta po Václavu Havlovi. Tehdy ještě nebyla protikuřácká opatření tak přísná, takže si novináři mohli zapálit na chodbě přímo nad vstupními dveřmi do hradního křídla. Často tam za námi chodili kouřit i politici. Až na jednoho.
Jaroslav Kubera vytáhl cigaretu a připálil si okamžitě, jak vylezl ze dveří Španělského sálu. Hned se k němu hrnula ochranka s tím, že tam se kouřit nesmí, ať popojde těch pár metrů vedle. Kubera na to nedbal. Lačně šlukoval a ochrance vysvětloval, že byl v sále tak dlouho, že už to nemůže vydržet. Pak cigaretu típnul do květináče, okamžitě si zapálil další a teprve poté se loudavým krokem vydal do vyhrazených prostor.
Tou dobou byl senátorem tři roky, předtím už šest let úspěšně vedl Teplice jako starosta a později primátor. Kde přesně jsme se poznali, si už nevybavuji. Nejspíš na některém kongresu ODS u cigarety.
Pro novináře byl Jaroslav Kubera darem z nebes. Příjemný, zábavný, vtipný a vždy ochotný chlápek, který pokaždé bez problému zvedl telefon, případně co nejdřív zavolal zpátky, ať už byl v jakékoli funkci. Navíc nikdy neplkal v obvyklém politickém ptydepe. Vždy říkal věci natvrdo, jak si myslí, a neohlížel se na to, co na to kdo poví.
Novináři si ho vážili ještě za jednu věc. Pokud řekl něco kontroverzního a od svého okolí to schytal, nikdy se nevymlouval, že ten či onen jeho výrok zkreslili. Kubera si za tím, co říkal, stál.
I kdyby mě měli zabít
Přesně z těchto důvodů jsme v MF DNES před uplynulým kongresem ODS chtěli rozhovor právě s ním. Se zajímavým chlápkem, který byl na všech kongresech s výjimkou ustavujícího v Olomouci v roce 1991 a tu stranu zná jako svoje boty.
Kubera – jak u něj bylo zvykem – zvedl telefon napoprvé. Krátce poté z jeho sekretariátu navrhli termín, a tak jsme proti sobě usedli v jeho kanceláři předsedy Senátu minulé úterý v 10 hodin. Krátce předtím, než se vydal na Hrad na novoroční oběd s prezidentem.
Byl to Jaroslav Kubera ve své nejlepší formě. Ačkoli jsem ho dopředu několikrát ujišťoval, že se chci držet výlučně kongresu a politiky ODS do budoucna, neustále odbočoval ke „svým“tématům – elektromobilitě, ekošílenství, jak tomu říkal, a dalším. Řada z jeho slov se tak do novin nedostala.
Kromě jiného vyprávěl, proč své projevy čte. „Jsem známý větvičkář, a kdybych projev říkal z hlavy, tak budu odbočovat, protože jsou věci, které mě iritují, a v každém projevu řeknu i něco o elektromobilitě. I kdyby mě měli zabít,“vysvětloval.
Čas je úžasná veličina
Rozhovor poté vyšel v pátek s titulkem „Příštím premiérem bude Babiš“. Dalo se čekat, že to Kubera od svých spolustraníků schytá. Když jsem se ho v sobotu na kongresu ptal, zda se tak stalo, smál se. „Já na to říkám, že jsem si to myslel ten minulý týden do tohoto kongresu. Teď, když to vidím tady, už to neplatí. Vyhrajeme my! Takže jsem měl pravdu teď i tehdy,“reagoval. To ale není podstatné.
V části rozhovoru, která se do novin nedostala, se totiž Jaroslav Kubera rozpovídal i o času. „To je úžasná veličina, která nás provází celým životem a je velmi relativní.“
A na přetřes přišel také symptom černé labutě ze stejnojmenné knihy Nassima Nicholase Taleba, o které v poslední době rád mluvil. „Hele, černá labuť funguje. Jde o nečekanou událost, v poslední době šlo například o usmrcení Solejmáního a další věci, které se dějí ve světě, a my je nemůžeme ovlivnit. Zkrátka když se ukazuje, že jdou věci snadno, tak přijde černá labuť a něco se zasekne.“
Je mi to líto.