Epidemie třídenního marodění

Češi se přestali bát stonat. Se škrábáním v krku častěji zůstávají doma a mají to zaplaceno.

Jitka Vlková

Zaměstnanci marodí skoro o třetinu častěji než před rokem. Ne kvůli nějaké epidemii, ale protože od loňského července první tři dny nemoci platí zaměstnavatel. Firmy sice dostaly jako kompenzaci od státu slevu na pojistném, ale tvrdí, že na změně prodělají. Navíc jim v práci chybějí lidé.

Průměrná nemocnost v Česku meziročně stoupla o 28 procent, v Praze a v Olomouckém kraji dokonce o téměř 40 procent. Vyplývá to z posledních zveřejněných statistik krátkodobé nemocnosti České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) za červenec až září.

„Nemocnost do 14 dní vykazuje znaky sezonnosti. V letních měsících bývá obvykle nižší, na podzim a v zimě naopak vyšší,“podotýká Karina Kubelková, hlavní analytička Hospodářské komory ČR. Dá se proto podle ní očekávat, že v posledním čtvrtletí budou nárůsty ještě vyšší.

Významný nárůst podle Kubelkové způsobilo právě zrušení karenční doby, což je název pro zmíněné první tři neplacené dny nemoci. Ze statistik vyplývá, že naopak nejmenší nárůst krátkodobé nemocnosti zaznamenali v Jihomoravském kraji – pouze o 7,3 procenta.

Aspoň nenakazí kolegy

Vyšší zájem o neschopenky potvrzují praktičtí lékaři. „Určitě nárůst je. Obecně si ale nemyslím, že je špatné toto akutní stadium vyležet a nenakazit spolupracovníky,“říká praktická lékařka z Mělníka Veronika Fejfarová. „Mladší ročníky přitom s rýmou stonají častěji,“dodává Fejfarová.

Když se zrušení karenční doby schvalovalo, mnozí zástupci firem varovali, že se marodění bude zneužívat. Spekulovalo se, že lidé si během takto placeného volna budou vyřizovat soukromé záležitosti a nebudou ležet doma v posteli.

„Bylo by velmi zajímavé zkoumat dočasnou pracovní neschopnost trvající jeden až čtrnáct dní v závislosti na státních svátcích či prázdninách školáků. K takové analýze ale nemáme dostupná data, apelujeme na ministerstvo práce a sociálních věcí, aby se tím podrobně zabývalo,“uvedla Kubelková.

Představu, že praktici lidem píší neschopenku na požádání, ovšem lékaři vyvracejí. „To asi záleží na každém praktikovi, jak to má nastavené. Ale pokud pacient jeví známky infektu, rýma poznat jde a stojí o neschopenku, tak mu ji dám. Když přijde člověk zdravý a nic mu není, tak bohužel. Musí si řešit věci jinak,“krčí rameny Fejfarová.

Ne každý ale při nachlazení a s vidinou placeného volna běží k lékaři. „Dost lidí si to v práci dovolit nemůže kvůli financím nebo proto, že podnikají sami na sebe,“poznamenává Fejfarová.

Podle propočtů MF DNES za tři dny zaměstnanec na neschopence dostane zhruba o 22 procent méně, než kdyby chodil do práce. Lidem s vyššími příjmy pak příjem klesá i více než o 60 procent.

Firmám se to příliš nelíbí

Nové opatření přišlo v době nedostatku pracovních sil. „Firmy bojují o zaměstnance mimo jiné rozšiřováním dovolené nebo zaváděním sick days. To je podle mě přirozená cesta v době konjunktury, diskusi o karenční době bych směroval až do období recese,“uvedl již dříve Jaromír Janoš, ředitel poradenské firmy Trexima.

Podle Hospodářské komory ČR snížení sazby pojistného navíc firmám nevyrovná zvýšené náklady na náhrady mzdy. „Nepočítá se v něm s nárůstem počtu nemocných a s nárůstem přesčasů a dodatečných nákladů na přijetí zaměstnanců na záskok za nemocné,“říká Kubelková. Relevantní výpočty ale podle ní má smysl dělat až po minimálně roční zkušenosti s fungováním novinky.

„Když jsme to počítali v září, počet nemocných zaměstnanců nám stoupl dvojnásobně. Snížení pojistného nám za to období vyšší náhrady za mzdy zvládlo pokrýt. Záleží ale, v jaké části roku se to počítá, za podzim a zimu to bude horší,“prohlašuje Kristýna M., vedoucí mzdové účtárny pražské firmy s 1 500 zaměstnanci.

Před rokem 2007 za první tři dny nemoci platil stát, a to jen 25 procent z redukovaného vyměřovacího základu. Pro redukci platí, že čím vyšší je mzda, tím méně se z ní do základu pro výpočet nemocenské zahrnuje. V roce 2008 v rámci úspor zavedla vláda poprvé karenční dobu. Jenže už po půl roce Ústavní soud nařídil placení do zákona vrátit. Kdo si platí pojistné, měl by podle soudu mít nárok na dávku už od začátku marodění.

Ačkoli karenční doba tehdy platila jen půl roku, marodění dramaticky kleslo. „Počet případů s délkou trvání do jednoho týdne se u zaměstnanců malých organizací snížil z 28 na 14 tisíc,“uvedlo tehdy v tiskové zprávě ministerstvo práce. Od roku 2009 vláda karenční dobu opět zavedla, tentokrát už legislativně správně. Přehodila odpovědnost platit za prvních 14 dní nemoci na firmy (přesněji za 4. až 14. den). Tato část nemocenské se přejmenovala na „náhradu mzdy“. Aby firmy nebyly škodné, snížily se jim tehdy odvody na nemocenské pojištění.