Dominátorka
Srovnala si hlavu i střelbu. Tiril Eckhoffová vládne biatlonu.
Její cestu k biatlonu nasměroval o jedenáct let starší bratr Stian, jenž v letech 2004 a 2005 vyhrál dva sprinty Světového poháru. Starší sestra Kaja se pro změnu stala mistryní světa v kategorii do osmnácti let.
„Inspirovali mě.
Chtěla jsem být lepší než oni. Jsem hodně soutěživá,“říká Tiril Eckhoffová. Štve ji, že stále nedokáže porazit dědečka v tenise. „To jeho podání má totiž děsnou faleš!“
Zato na biatlonovém kolbišti oba sourozence dávno překonala.
Právě teď je nejlepší na světě. Dominuje. Působí nedotknutelně. Sebejistě.
Jaká to změna!
Už když při svém olympijském debutu v Soči 2014 získala coby třiadvacetiletá bronz z hromadného závodu a dvě štafetové medaile, věštili jí velikou budoucnost.
Pak? Střídala záblesky geniality (jako při titulu mistryně světa ve sprintu v Oslu 2016) s obdobími tápání a trápení.
„Často jsem brečela. Jenže vždycky, když spadnete dolů, něco si z toho vezmete,“povídá.
Což o to, vždy byla rychlá. Lehká, rtuťovitá žena, jen 163 centimetrů měřící, přezdívaná Motorová myš. Ale ta labilní psychika.
A ta střelba. Položky za čtyři vestoje? Nic výjimečného.
Nyní se cosi změnilo. Nejen že kraluje běžecky, navrch našla i obdivuhodnou střeleckou stabilitu.
S dvojitým viděním
„Dřív závody často nezvládala v hlavě,“říká Egil Gjelland, kdysi trenér Norek a v současnosti Češek. „Teď se srovnala, podařilo se jí všechno propojit, je klidnější.“
Při úvodním pohárovém kole v Östersundu se teprve rozjížděla. Zato z těch dalších má průměr 54 bodů na závod, na úrovni Johannese Böa mezi muži, a střeleckou úspěšnost 88 procent. Tedy o 12 procent lepší, než byl její průměr posledních tří sezon.
„Roky dřela,“říká Gjelland. „Teď možná zmáčkla nějaká dobrá tlačítka a najednou jí připadá mnohem jednodušší jezdit dobře.“
Jaká tlačítka? Čím si takovou proměnu vysvětlit? Prvopočátky možná hledejme už v roce 2017. Tehdy lékaři u Eckhoffové diagnostikovali mírnou diplopii aneb dvojité vidění, kterého si předtím nebyla vědoma. Poslední dobou se pilně věnuje oční gymnastice, která má údajně pozitivní vliv i na její střelbu.
Kromě toho: „Můj trénink je poslední dobou úplné psycho.“
Než aby trávila Vánoce v Norsku, odjela na vysokohorský kemp do Anterselvy. „I na Nový rok v devět ráno mi tam kouč Patrick Oberegger klepal na dveře a šli jsme trénovat. Což nedělá každý,“soudí.
Excelovala už při vítězném hattricku před Vánocemi v deštivém Annecy, přestože říkala: „To byl ten nejhorší sníh, na jakém jsem kdy lyžovala.“Minulý týden dvakrát triumfovala i v Ruhpoldingu a po stíhačce tvrdila: „Necítila jsem žádný stres ze žlutého čísla.“
Tehdy navzdory „relaxačnímu“poslednímu kolu vyhrála o 46 sekund. „Pomohla mi láska,“pousmála se. „Během vánočního soustředění jsem po měsíci a půl odloučení konečně mohla strávit delší dobu s přítelem, což mě nakoplo.“
Přítel Anund Lid Byggland je bývalým juniorským reprezentantem v běhu na lyžích. Loni čekal na Eckhoffovou po stříbrné stíhačce na mistrovství světa v Östersundu a norská média se poté bavila tím, jak biatlonistka odmítla polibek, kterým ji chtěl obdařit.
„Bála jsem se, abych náhodou neonemocněla,“vysvětlila. „Anund se musel spokojit s mým hlubokým objetím.“
Opatrná je stále. „Zažívám zrovna úžasné období. Ale abych zůstala dál na vlně, musím být zdravá. Takže budu dělat co dosud: jíst spoustu zeleniny a vyhýbat se lidem.“
Mám vybalancovaný život
Od roku 1989 jen dvě Norky dosáhly na velký glóbus pro biatlonovou šampionku: Liv-Grete Skjelbreidová (2004) a Tora Bergerová (2013). „Pro Tiril to letos vypadá hodně slibně. Vypadá fyzicky nesmírně silně,“říká Bergerová.
Eckhoffová pochází z města Baerum, kde žije nejvyšší procento vysokoškolsky vzdělaných lidí z celého Norska. V minulosti se i ona snažila skloubit sport a univerzitní studium. Dnes říká: „Biatlon je mojí vášní i prací, vzrušující a docela časově náročná. Naštěstí mám okolo sebe nejlepší možný tým, proto se mohu soustředit na sport, ale zbývá mi i čas na rodinu, přátele, koníčky. Mám teď vybalancovaný život.“
Miluje skialpy, skálolezení, surfing. Zároveň zaníceně hovoří o hrozbách, jež vrcholový sport přináší. Rozčililo ji, když francouzský kouč Stéphane Bouthiaux v norské televizi popisoval, jak přesvědčuje některé svěřenkyně, že by jim prospělo zhubnout o 2 až 4 kila.
„To je nechutné, co říká,“reagovala. „Jak může kouč, muž s tak silným vlivem na mladé dívky, tohle vykládat? Copak nezná možné následky? Spousta lidí sice tvrdí, že poruchy příjmu potravy nejsou problémem biatlonu, ale to je daleko od pravdy. I ve Světovém poháru vidím dívky, které jsou extrémně hubené.“
O vlastní mentální zdraví naopak momentálně obavy nemá. Údajně i díky tomu, že stejně jako Kaisa Mäkäräinenová plete. „Je to výborná meditace,“říká Eckhoffová. „Před mistrovstvím světa v Oslu jsem upletla svetr a pak vyhrála sprint. Zato před olympiádou v Koreji jsem pletla míň a měla jen bronz.“
Že by se před šampionátem v Anterselvě pustila do dalšího svetru?
I na Nový rok v devět ráno mi kouč klepal na dveře a šli jsme trénovat. To nedělá každý.