Evropu opouští 66 milionů lidí
Velká Británie dnes odchází z EU. Brexit je varování, které Brusel nebral vážně
BRUSEL V proluce mezi bloky masivních budov evropských institucí se prohání ledový vítr. V malé bruselské kavárně na rohu je živo.
Opodál září na starém domě velké graffiti hlásající, že ve společné Evropě je naše budoucnost. Na pohled to vypadá, jako by se nic výjimečného nedělo. Jenže se děje.
Do rozluky Evropské unie s Velkou Británií zbývají už jen hodiny. Evropu opustí 66 milionů Britů.
Brexit se celou dobu líčí jako britský problém. Tím se vlastně zastírá, že to je problém Evropské unie.
Něco je špatně.
Sjednocená Evropa se vůbec poprvé zmenší. Ztrácí po 47 letech jednu z klíčových zemí. Druhou největší ekonomiku po Německu a také diplomatickou a vojenskou velmoc.
Pokud se přičte výrazná úloha angličtiny či třeba londýnské bankovní City ve světě, je globální otisk Británie ještě větší.
„Je to asi stejné, jako by Spojené státy přišly o bohatý Texas,“nabízí srovnání Rosa Balfourová, bruselská analytička nadace German Marshall Fond. „Brexit znamená velkou porážku,“zdůrazňuje Balfourová s tím, že je zpochybněn celý koncept jednotné Evropy a jejího dalšího rozšiřování.
Loňský audit respektovaného think-tanku Henry Jackson Society přiřadil Británii ve světě druhou příčku, za dominantními Spojenými státy a těsně před třetí Čínou. Počtem obyvatel jsou obě mocnosti nesrovnatelné. Ale Británie nabízí světu mnoho dalších věcí.
Britský konzervativní týdeník Spectator, který ze zprávy citoval, to vysvětluje britskou „měkkou silou“. Ostrovy stále dokážou přitahovat svým kulturním modelem.
Kde je sebeočistná debata?
Postavení Británie je nejlépe patrné při pohledu na středověké rytiny. Mapa Evropy je v grafikách ze šestnáctého století zobrazena jako dáma, kde Británie je nedělitelnou částí geografického prostoru. Celý kontinent ovládali Habsburkové, ať ve Španělsku, či ve střední Evropě. Ale Británie byla nepřehlédnutelnou alternativou.
Tou byla až donedávna i v Evropské unii. „Měla roli blízkého partnera pro severské země i třeba pro Nizozemsko,“vypočítává berlínská politoložka Ulrike Guérotová roli Spojeného království jako zastánce liberálních ekonomik.
Teď tyto země, někdy označované jako „nový hanzovní spolek“, o svého zastánce přijdou. Podle ní je brexit jakýmsi symbolickým políčkem do tváře celé EU.
S brexitem ale ztrácí zbytek Evropy ještě mnohem víc. Zdá se, že s odchodem Británie promarnila celá Unie příležitost k sebeočistné debatě.
SUTTON „Vy nám všechno diktujete, proč bychom vás měli poslouchat? Máme tady třeba černé sloupy, jsme na ně zvyklí, a vy v Bruselu nám řeknete, že je musíme přemalovat? Tak to teda ne!“rozčiluje se 59letý Roy.
Jsme v Suttonu, na jižním londýnském předměstí asi hodinu jízdy vlakem z centra. Na místě, o němž se říká, že je tím „nejnormálnějším v Británii“. Snažím se zjistit, proč zrovna tady lidé před téměř čtyřmi lety v referendu hlasovali pro brexit a nedávno svůj názor potvrdili i v parlamentních volbách, když většina z nich volila Borise Johnsona. A právě tahle otázka Roye tak rozčílila.
Je to vcelku komická situace. Stojíme asi půl metru od sebe, odděluje nás ohmatané zvukotěsné sklo a mluvíme na sebe přes praskající mikrofon. Nejsme ve věznici, ale u zaprášené přepážky půjčovny aut, která na svém štítu nese zašlý zelenožlutý nápis Melville Cars.
„Proč vás máme poslouchat, když jsme si vás nezvolili?“zvyšuje hlas a oslovuje mě, jako by mluvil přímo se zosobněním Evropské unie. Namítám, že ve volbách do Evropského parlamentu volí své poslance občané všech členských států, tedy i Britové. „To říkáte vy. Já si to ale nemyslím!“vypálí Roy.
Jeho slova jsou přesto v tu chvíli téměř balzámem pro duši. Je totiž jediný, kdo dokázal jasně popsat důvody a frustraci, které vedly až k tomu, že Británie po 47 letech členství dnes o půlnoci vystoupí z Evropské unie.
Trochu jiný Londýn
Když se v červnu 2016 sečetly výsledky referenda, byl Londýn jednoznačně na straně setrvání v EU. Až na pět z jeho celkem 32 distriktů. Jedním z nich byl právě Sutton.
„Byl to obrovský šok, nikdo to nechápal. Proč zrovna tady v referendu vyhrál brexit?“ptá se 56letá Felicity.
Sutton totiž na první pohled odporuje všem klasickým poznatkům o brexitu. Tedy těm, že pro vystoupení země z EU hlasovali zejména lidé v chudších oblastech, že je odrazem vysoké nezaměstnanosti, sociálních problémů a chudoby, nebo že souvisí s množstvím přistěhovalců a nižší úrovní vzdělání.
To tady neplatí. Sutton je relativně bohatou oblastí a život tu plyne klidně a bez větších problémů, což potvrzují místní i celostátní statistiky. Stěhuje se sem střední třída, ze tří čtvrtin tu žijí Britové, deset procent tvoří Asiaté. Také míra kriminality je tu velmi nízká.
O tom všem se s Felicity bavíme. Ze svého okolí prý nezná nikoho, kdo hlasoval pro brexit. „Ale stalo se, musíme se s tím už smířit,“říká odevzdaně. Stejně jako ostatní Britové je i ona unavena z neustálého proudu informací z britského parlamentu, který se poslední téměř čtyři roky v podstatě nezabývá ničím jiným. „Jak je možné, že jsme se dostali až sem?“zjevně nechápe.
Problém zvaný Evropa
Pro téměř polovinu Britů byla tím hlavním důvodem, proč hlasovali pro brexit, imigrace. Potvrzují to četné průzkumy včetně těch ze dnů, které referendu v červnu 2016 bezprostředně předcházely. Průzkum agentury Ipsos Mori ukázal, že obavy z příliš vysokého počtu cizinců v té době mělo 48 procent Britů. Byli to zejména voliči konzervativců, ale v menší míře i labouristů, lidé starší 65 let a ti, kdo pracují v manuálních profesích.
Jako druhý nejpalčivější problém Britové viděli pokulhávající státní zdravotní systém (37 procent). A hned poté – Evropu. Třetina lidí (32 procent) se domnívala, že za jejich problémy může EU, která Británii údajně sebrala její nezávislost.
„Chceme zpět kontrolu,“byla ostatně i slova výše zmíněného Roye, když mluvil o tom, co všechno mu na Unii vadí. Použil tak mimoděk geniálně jednoduchý marketingový slogan brexitové kampaně „Take back control“, který výrazně přispěl k vítězství zastánců brexitu.
„Byl to sice vágní a nepřesný slogan, ale byl všude vidět a slyšet. Tato slova navíc pomohla mobilizovat tu část společnosti, která se cítila podvedena politiky. Jejich hlas byl protestem proti stávající politické třídě,“soudí politolog z univerzity v Birminghamu Tim Haughton.
Právě voliči z ekonomicky slabých oblastí, kteří mají pocit, že „zůstali vzadu“, svou nespokojenost často vyjádřili hlasem pro brexit. Byl hlasem proti britské i evropské liberální elitě univerzitních absolventů a jejich světu, daleko vzdálenému bývalým průmyslovým oblastem, které v globalizovaném světě živoří na okraji zájmu.
Je paradoxní, že mnohé z těchto oblastí Evropská unie dlouhodobě finančně podporovala. Jen k tomu neměla ten správný slogan.