Jádro pomůže snížit emise
Jádro nelze považovat za čistý zdroj. Ale nemá smysl od něj ukvapeně odcházet, při snaze snížit emise poslouží, říká nizozemský profesor Kornelis Blok.
Svět se v budoucnu nevyhne tomu, aby začal snižovat emise oxidu uhličitého. „Už dnes jsme v situaci, kdy bychom potřebovali ‚negativní‘ emise. Vše, co teď vypouštíme do ovzduší, budou muset naše děti nebo vnuci ‚stáhnout‘ zpět,“říká nizozemský profesor Kornelis Blok, který do Prahy přijel na konferenci Svazu moderní energetiky.
Můžeme jadernou energii považovat za čistý zdroj?
Jádro je zdrojem energie s nulovou uhlíkovou stopou. Máme společný cíl, musíme snížit objem emisí. A každá země k tomuto cíli může dojít, jakým způsobem chce. Ale na druhou stranu, jádro nelze považovat za zcela čistou energii. Jsou s ní spojeny obavy ohledně bezpečnosti, není vyřešeno ukládání vyhořelého paliva. Svou roli při přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku však může jádro sehrát.
Ale definice cílů jsou důležité, pokud si budou chtít v EU investoři do jádra sáhnout na veřejnou podporu.
Země mohou podporovat jadernou energetiku, aniž bychom jádro považovali za zelenou energii. Evropská komise například schválila schéma podpory Velké Británii pro budovanou elektrárnu Hinkley Point. Podobně kývla i na maďarský model financování. Jde však spíš o náklady na výstavbu. Měli bychom rozlišovat mezi existujícími zdroji, které roli při snižování emisí hrají, a nově budovanými elektrárnami, které vyjdou draho. Například v zemích kolem Severního moře vychází jaderná energie zhruba dvakrát dráž než energie z větrníků na moři.
Jak se díváte na německou proměnu energetiky, Energiewende, která počítá s uzavřením jaderných elektráren do roku 2022 a až následným odstavením uhelných zdrojů do roku 2038?
Kdybych na to měl vliv, postupoval bych opačně. Nejdříve zavřu uhelné a až poté jaderné elektrárny. Ale chápu, proč Němci postupovali, jak postupovali. Existovalo tam silné protijaderné hnutí, které ještě zesílilo po havárii ve Fukušimě. Dnes je situace jiná, uhlí teď vzbuzuje větší obavy a mělo by se utlumit jako první.
Němci v koncepci sázejí i na zemní plyn, který má uhlí částečně nahradit. Vy pocházíte z Nizozemska, kde se však od plynu odvracíte. Proč?
V Nizozemsku se plyn těží na několika místech. Dlouhá léta jsme byli čistým exportérem, ale před dvěma lety se situace otočila. Mimo jiné i proto, že v největším ložisku v provincii Groningen těžba postupně klesá a v roce 2022 bude ukončena úplně, byť ještě není zcela dotěženo. Vláda tak rozhodla kvůli otřesům země v okolí ložiska.
V Nizozemsku je několik plynových elektráren, takže problém jen přenesete jinam.
Budeme dovážet více zemního plynu z různých zdrojů, ale zároveň velmi rychle zvyšujeme výrobu z větrné a solární energie. A v tom chceme pokračovat. K výrobě elektřiny bychom tak měli v roce 2030 pravděpodobně potřebovat méně plynu než nyní. A to i v případě, že zavřeme uhelné elektrárny. Vláda chce dostat plyn i z domácností, podporuje tepelná čerpadla a zateplení. Průmyslové podniky tlačí k přechodu na bioenergii. Nelze však všechno změnit za deset let, takže i v roce 2030 budeme potřebovat zemní plyn, z větší části importovaný.
Evropa chce v roce 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. Dá se to stihnout?
Čím dříve k tomu Evropa přistoupí, tím lépe. Už dnes bychom potřebovali „negativní“emise. Vše, co nyní vypouštíme do ovzduší, budou muset naše děti nebo vnuci „stáhnout“zpět. A to i v případě, když bude svět v roce 2050 klimaticky neutrální. Dá se to udělat několika způsoby – výsadbou stromů, nebo například zachytáváním CO2 z atmosféry a ukládáním pod zem.
Kritici namítají, že země už prošla mnohem teplejšími obdobími.
Ale nezaznamenali jsme je v moderní historii lidstva, nikdy nebylo takové teplo. Pokud se podíváme na celý vývoj Země, je to jiné. Teplá období jsme zaznamenali, ale mnoho míst během nich nebylo obyvatelných. Teď je na zemi přes 7,5 miliardy lidí a potřebujeme každé místo na Zemi. Pokud budeme postupovat jako nyní, budeme muset například opustit Nizozemsko. S rostoucí průměrnou teplotou přichází i období extrémních výkyvů počasí, záplavy, rozsáhlé požáry. Dnes to lidé nechtějí vidět, ale pokud se podle předpovědí Země ještě o půl stupně oteplí, bude všem jasné, že jsme se sami dostali do nepříjemné situace.
V EU má však původ jen kolem devíti procent globálních emisí CO2 .A zatímco toto číslo se bude snižovat, jinde spíše poroste. Bude mít v takové situaci evropská snaha smysl?
Svět se na společných cílech dohodl už v 90. letech. Každý má však jiné povinnosti. Nutnost snižovat emise dopadne na všechny, na vyspělé země dříve a na rozvojové později. Mimo jiné kvůli tomu, že rozvojové země jako Indie ještě mají velký prostor k rozvoji, nízký životní standard a nízké emise na obyvatele. Nebylo by fér po nich požadovat, aby začaly emise snižovat okamžitě. Zároveň by nebylo fér, aby se k nulovým emisím nepropracovali v průběhu tohoto století. Třeba Čína už ohlásila, že dosáhne vrcholu emisí před rokem 2030. Ale pro ni to není dostatečné, už dnes má vyšší emise na hlavu než EU. Takže představitelé Unie by se měli snažit Čínu přesvědčit, aby to dokázala dříve.
V souvislosti s přísnějším evropským přístupem se mluví také o exportu emisí. Energeticky náročná výroba se přesune za hranice EU, kde budou platit mírnější požadavky. Globální emise vzrostou. Pomůže s tím navrhované „uhlíkové clo“, které by zatížilo „špinavé“výrobky?
Export emisí jsme zaznamenali v prvním desetiletí milénia. Dnes se sice dál „vyvážejí“, ale export už spíše klesá. Je to tím, že některé podniky přenášejí výrobu zpět do Evropy. Navíc Čína chce rozjet systém na obchodování s emisemi. „Uhlíkové clo“považuji spíše jen za nástroj Evropské komise při jednáních s Čínou a dalšími zeměmi. Jeho zavedení by bylo administrativně velmi náročné, protože by bylo třeba sledovat například množství použité oceli v každém konkrétním výrobku a odkud pochází.
A nemůže export emisí znovu růst, když teď Evropa ohledně snižování emisí přitvrdí?
Ne. Podniky nepřesouvaly výrobu kvůli vysokým nákladům na emise. Do Číny šly kvůli levné práci, levnému kapitálu, levným pozemkům. Náklady na emise obvykle tvoří jen malou část těch celkových. Evropa by však měla být opatrná, aby neublížila svým podnikům. Existují mechanismy, které to umějí zajistit. Například podniky s nejnáročnější výrobou dostávají část povolenek zdarma.
Čeští průmyslníci z odvětví náročných na emise říkají, že evropský cíl srazit do roku 2030 emise o 50 až 55 procent jim výrobní procesy neumožňují. Případně že by to bylo extrémně drahé. Zlikvidujeme si tedy průmysl?
Je pravda, že to výrobní procesy ne vždy umožňují. Ale cíl je pro ekonomiku jako celek. Některé sektory mohou postupovat rychleji, například výroba elektřiny. Jiné nelze přestavět přes noc. I Komise to uznává a říká, že potřebujeme třicet let, abychom mohli přebudovat evropský průmysl. Jsou ale i další možnosti, jak snižovat objemy uhlíku. Vodík, zachytávání uhlíku, bioenergie, nové procesy. To vše dohromady pomůže. V Nizozemsku dotujeme průmysl, aby mohl dekarbonizovat. Proč by nemohly dostat podporu hutě, cementárny nebo papírny, když ji dříve dostala energetika.
Jenže to všechno zaplatí daňový poplatník.
Jsou to velké částky. Ve finále však mluvíme zhruba o jednom procentu HDP ročně, které je k úplné dekarbonizaci třeba. A troufám si tvrdit, že to si mohou dovolit všechny unijní země.
V Česku jsme kolem roku 2010 postavili dva tisíce megawattů fotovoltaických elektráren. Jenže strašně draze. Na podpoře budou stát bilion korun, ještě deset let to lidé budou platit. Je to jeden z hlavních důvodů, proč většinově obnovitelné zdroje nepřijímají. Co s tím?
V Nizozemsku jsme zvolili jiný model, počkali jsme, až cena klesne. Fotovoltaické elektrárny začaly růst až v roce 2011 a od té doby se instalovaná kapacita takřka konstantně zvyšuje. Co se stalo v Česku, je třeba brát jako „utopené“náklady. Je to podobné, jako byste obchodoval na burze a utrpěl velkou ztrátu. Už vám ty peníze nikdo nevrátí.
Ale pak pravděpodobně nemáte žádné peníze...
Máte méně. Hlavní zpráva by měla znít, ano, tohle byla chyba, špatně se to naplánovalo. Stejnou chybu ostatně udělali Němci. Dnes dostanete stejné množství elektřiny z fotovoltaických elektráren za desetinu ceny. Jde o otázku psychologie. Jak zlomit pocit, že jste v minulosti ztratil peníze, a když dnes máte možnost udělat výhodnější obchod, tak se toho bojíte.
Někteří experti odhadují, že v souvislosti s rozvojem elektromobility budeme potřebovat dvojnásobné množství elektřiny. Opravdu?
Sice bude třeba více elektřiny kvůli elektroautům a tepelným čerpadlům, ale úspory v domácnostech i v průmyslu půjdou proti tomu. V Česku potřeba elektřiny stoupne odhadem o 50 procent, v celé Evropě to může být do roku 2050 kolem 60 procent.
Budeme mít dostatek materiálů na stavbu větrných a solárních elektráren, na elektromobilitu?
Je třeba opatrnost, ale pro větrné a solární elektrárny toho máme dost. Turbíny se dělají z oceli, pokročilých plastů, používá se beton, solární panely jsou z křemíku, stříbra, mědi, toho je dost. Pak jsou některé prvky, které se například používají ve větrných turbínách jako magnety, těch není tolik, ale je možné použít jiné. Největší obavy panují kvůli lithiu a kobaltu, které se používají v bateriích. Obzvlášť lithium se nedá nyní nahradit. Existují studie, podle nichž by mělo být pravděpodobně dostatek lithia pro všechny baterie, ale jen pokud zůstanou v oběhu, pokud je vždy zrecyklujeme.