Jak Komli uvěřil, že je kanonýr
Jiří Punčochář reportér MF DNES na Maltě Boleslavský trenér Jozef Weber o kouzlu Nikolaje Komličenka
Zůstane po něm hromada gólů, sto milionů korun za přestup a jméno, o kterém se zpočátku pochybovalo. Ale Nikolaj Komličenko vyrostl v nejlepšího střelce české ligy a boleslavský kouč Jozef Weber nepochybuje: „Na Koljovy góly se bude vzpomínat, zpětně je liga docení.“Z prchlivého potížisty vypiplal klenot.
Jak?
Když jsem do Boleslavi přišel v únoru 2018, Komli byl do té doby odložený a ucítil novou motivaci. Zároveň jsem hledal silného hráče na hrot. Po pár trénincích to splňoval daleko víc než Golgol Mebrahtu. A taky měl štěstí, protože byl trochu problém ho vrátit do mužstva po jeho disciplinárním trestu (za napadení Davida Limberského). Přestože je dobrý kluk a pak už ho tým miloval, víte, jak to s cizinci bývá. Komunikace s lídry Matějovským nebo Přikrylem nebyla optimální. Nejdůležitější bylo propojit tyto hráče.
Ale vše nešlo hned, že?
Kdybych tvrdil, že jsem šel do Boleslavi stavět to na Komličenkovi, tak bych lhal. Navíc ta jeho povaha... On cítil, že je až třetím útočníkem, a na tréninku býval často dost otrávený. Museli jsme s ním dva tři týdny pracovat, aby ožil, což nebylo jednoduché.
Podařilo se.
Potřebovali jsme se tehdy zachránit a já jsem na začátku jara vsadil na hráče, u nichž jsem věřil, že nám v tom můžou pomoct. První zápas jsme ale prohráli 0:3 se Slavií a s Golgolovou prací jsem nebyl spokojený. Tak jsme to na další zápas v Brně riskli s Komlim, vyhráli jsme 3:0 a začali jsme s ním pracovat jako s útočníkem číslo jedna. K tomu mám i jednu příhodu.
Povídejte.
Komli sice tehdy v Brně nedal ani jednu branku, ale našli jsme pak fotku, kde po našem gólu na 3:0 běží s rozpřaženýma rukama a skáče na spoluhráče. Tuhle fotku jsme nechali zvětšit a dal jsem ji do kabiny. Řekl jsem, že když budeme takhle hrát a takhle se chovat, že se zachráníme. I mužstvo začalo Komlimu věřit. A když on vycítil, že ho i takový chlap jako Matějovský bere, tak ožil a bylo to znát na jeho výkonech.
Co bylo dál?
Postupně zjistil, že ho nepřesvědčuju jako trenér, ale že mu s realizačním týmem chceme pomoct. Ukazovali jsme mu videa jako odpověď na jeho vyprávění o tom, že chce přestoupit. Říkám mu: Góly jsou fajn, ale manažeři a trenéři se dívají na to, jak útočník pracuje po ztrátě míče. Pamatuji si na první přípravu a naše výběhy, kdy dobíhal s asistentem Adrianem Rolkem. Hotová tragédie. Pak pochopil, co je potřeba. Viděl, jak pracují Matějovský nebo Přikryl, a ohromně se zlepšil.
Měl jste fintu, jak na něj?
Po jarní části, kdy jsme se zachránili, jsme spolu seděli. Řekl jsem mu, že když se vrátí a bude mít stejnou váhu a bude připravený, garantuji mu, že bude útočníkem číslo jedna. Pro něho to byla obrovská motivace, vrátil se nachystaný opravdu dobře a v přípravě mu to začalo pálit. Uvěřil, že může být kanonýrem.
Jak se to projevovalo?
Začal hodně pečovat o svoje tělo, koupil si elektronické válce na regeneraci svalů asi za 50 tisíc korun, půjčoval je i klukům. Měl jediný problém – kolikrát se nechal otrávit v zápasech, když vývoj nešel za ním.
Měl manýry, o jakých se mluví u jiných Rusů?
Nemyslím si, že by ruská povaha dnes byla až taková, jak se říká. Komli byl výborný kluk, nerozhazoval peníze, neměl manýry. Jenže na Rusa se u nás pohlíželo jinak než na jiné cizince a on to těžce nesl. V takových chvílích jsem ho ochraňoval. Jednou přišel z rozhovoru, že se ho ptali na rok 1968. Komli ani nevěděl, která bije, dost se ho to dotklo. Musel jsem s ním promluvit, aby to tak nebral. Byl to kluk z velkého města, orientovaný ve světě, sice s různými nálepkami, ale ty jsou nejhorší.
Taky jste mu prý uměl v něčem ulevit. Třeba jste ho pouštěl víc domů.
Přiznám se, že takovou jsme měli dohodu, hlavně po narození jeho dítěte. Povedl se mu zápas, vyhráli jsme, a když přišel, že letí domů a jestli by mohl na dva dny, souhlasil jsem. Vedení to nevidělo rádo, ale měl jsem ho zmapovaného tak, že jsem věděl, že když bude dva měsíce od rodiny, bude protivný. Jako chlap po delší době na vojně. (úsměv) Počítal jsem s tím, že sice tři dny nebude na tréninku, ale bude to ku prospěchu věci, protože se vrátí odpočinutý a vysmátý. Fungovalo to.
Byl jste si jistý, že se vám tahle praxe nevymkne z rukou?
Balancovali jsme na tenké hraně. V tom mi strašně pomohl Marek Matějovský. Věděl, že to všechno kolem Komliho děláme pro klub a pro hráče. Že to nebylo o tom, že vycházíme nadměrně vstříc jednomu z nich. Marek spoustu věcí pochopil, což bylo klíčové, protože když něco chápe Matějovský, tak už pak v kabině není nikdo, kdo by to nepochopil, jestli mi rozumíte. (úsměv)
Ustojí Komličenko angažmá v Dynamu Moskva?
Mentálně ho ustojí stoprocentně. Lidsky dozrál, o tom jsem přesvědčený. Kdysi jsem ho zkritizoval i po zápase, v němž dal čtyři góly, což mu vadilo, ale nechal si vysvětlit, proč to bylo potřeba. Pochopil, že fotbal není jen o tom, kolik gólů dá, ale když chce jít do větší soutěže, tak se hledí i na to, jak pracuje. Jsem rád, že mu přestup vyšel.