Barunčina krvavá daň
Nekřikla jsem, ale bolestí dělaly se mi před očima mžitky a já sklesla na zem. Jako ve snu viděla jsem, že mne bral do náručí a odnášel… Panebože, myslila jsem, co se bude s tebou dít, teď nemůžeš těm očím utéci… Kladl mi svou ruku na čelo, bral mne za ruku; mne mráz pocházel – ale mlčela jsem… Ale což to bylo všecko platno, když začal na mne mluvit! Och, vy jste měla pravdu, milá kmotra, že učaruje i hlasem; mně zaznívá ustavičně v uších jeho hlas, jeho slova, když mi povídal, že mne miluje, že jsem jeho blaho, jeho nebe!“
Moje oblíbená sexta hraje šestou kapitolu z Babičky. Alžbětka procítěně sní o černém myslivci, kovářka Margaretka šermuje rukama, jen vypravěč Daniel se tváří nezúčastněně. „Už je darmo; já za ním půjdu, a kdyby mě i do pekla vedl. Přikrejte mne; mrazí mě!“vydechne Alžbětka. A Daniel konečně vybublá: „Proč ji okamžitě nevdali? Na co čekali! Chovaj se všichni jako pitomci, včetně tý kovářský vědmy. Říká jim, že je v koncích, a oni neudělaj vůbec nic!“
Danielovo originální, ostré myšlení je motorem třídních diskusí. Margaretka nevěří, že by rychlá svatba s Toníkem pomohla. Petr frkne, že by alespoň rozbila to erotické dusno. Přidávají se další, hádka o tom, zda šlo, či nešlo zabránit téhle tragédii, zabere třetinu hodiny. Čteme dál. Viktorčin útěk i návrat. Víme, co se stalo s vojákem? Margaretka zmíní příhodu se zlatovlasým mladíkem. Možná jí ho přebrnkla nějaká blondýna, říká. Nebo ho zabil blonďák, ucedí Alžbětka. A co dítě? Hodila ho do splavu živé, či mrtvé? Mají příběhy jiných vraždících matek něco společného? Debata se stočí k odloženým dětem, mrtvolkám nemluvňat u popelnic, babyboxům a doktoru Larchovi z Pravidel moštárny.
Ještě něco si musíme ujasnit, než zazvoní. Babička má pro Viktorku pochopení. Proč? Co je spojuje? Z povinné četby, kterou zadávala kolegyně v primě, si sextáni nepamatují nic. Rozdám další texty a pouštím film.
„Ona s ním taky utekla! Ta vzorná babička! Zdrhla z domova za vojákem!“vydechne Alžbětka užasle. Měla s Jiřím tři děti, než ho zabili, hlásím. Měla ovšem taky víc štěstí, Jiřík si ji vzal. Mladá babička šla za láskou stejně zbrkle jako Viktorka. A jako Barunka Betty Božena Němcová, která bez lásky nechtěla a nemohla žít a platila za to krvavou daň. Ale nechala nám tu příběhy, jež ji tisíckrát přeplatily. A přinesly jí v jiné podobě i tu lásku, kterou za života marně hledala.