Zpustlé nádraží může město vyvlastnit
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes UNESCO navrhuje radikální řešení problému s bývalým drážním objektem
Ivo Horváth
PRAHA Majitel nespolupracuje, objekt chátrá, tak mu nádraží seberte. Velice podobně zní doporučení, které vydalo UNESCO, organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu, k tomu, co by měla Praha udělat s chátrajícím a památkově chráněným nádražím Vyšehrad, které patří společnosti RailCity Vyšehrad.
K variantě vyvlastnění se hlásí i viceprezident české sekce hlavního poradního orgánu UNESCO, Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS), Josef Štulc. „Myslím, že vyvlastnění by mohl provést i stát, který by pak musel nádraží okamžitě převést na město,“vysvětluje pro MF DNES Štulc.
Postup by měl oporu v českých zákonech. „Podmínkou vyvlastnění je předchozí výzva ze strany státu, aby vlastník svou kulturní památku dobrovolně prodal,“vysvětluje mluvčí ministerstva kultury Michaela Lagronová. Teprve když nabídku vlastník neakceptuje, je možné přikročit k řízení o vyvlastnění podle zákona o státní památkové péči.
U objektů v hlavním městě má tento krok ve své kompetenci podle advokátky Dagmar Raupachové výhradně magistrát a tuto pravomoc není možné převést ani na městské části. „Domnívám se, že takový postup by byl jen krajním řešením a soudy by z něj nemusely být úplně nadšené i z obav, aby nedošlo ke zneužívání institutu vyvlastňování. A pokud by se majitel vyvlastňování bránil, kauza by se mohla vléci celé roky. Vyvlastnění je totiž opravdu velký zásah do vlastnických práv,“vysvětluje advokátka Raupachová.
Podle ní je ale jednou z podmínek vyvlastnění silný společenský zájem, který je ale u kulturních památek, jako je objekt nádraží Vyšehrad, možné předpokládat. O možnosti odkoupení budovy magistrát s jejím majitelem vyjednával. „Na ceně jsme se však nedohodli, neboť požadavky vlastníka jsou přemrštěné v řádu o desítky milionů korun,“vysvětluje mluvčí magistrátu Vít Hofman.
V případě, že vlastník nechá nádraží i nadále chátrat, existuje ještě jedna varianta postupu. „Ve veřejném zájmu je také možné nádraží opravit na náklady města a pak se s vlastníkem soudit, nebo zahájit proces vyvlastnění později,“upozorňuje Hofman.
Podle Josefa Štulce myšlenka vyvlastnění nádraží, o které nedávno informoval také pořad Reportéři ČT, pochází ze zprávy expertů smíšené mise ICOMOS – UNESCO. „Oni se zabývali osudem pražských nádraží i během několika předchozích misí. A věděli, jaký proces tady pokračuje. Tedy že vlastník objekt koupil zřejmě na spekulaci a později chtěl na místě probojovat projekt masivní výstavby,“dodává Štulc a domnívá se, že majitel ponechal nádraží svému osudu, aby časem spadlo.
Nádraží by bylo prodělečné
Možnost vyvlastnění vyšehradského nádraží by přivítal historik architektury Zdeněk Lukeš. Podle něj by mohlo jít o precedens, který by měl varovný účinek i na případné další vlastníky, kteří nechávají chátrat památkově chráněné objekty.
Zároveň má ale Lukeš pochopení pro to, že se budova dostala do špatného stavu. „Byla postavena pro svůj specifický účel a nový způsob využití, aby byl navíc ekonomicky přínosný, je možné najít jen velmi složitě, nesmíme si představovat, že nádraží se jen tak samo o sobě může uživit,“vysvětluje architekt. Podle něj měl proto majitel zájem postavit v sousedství dva nové objekty, jejichž provoz by dal ekonomický smysl i bývalému drážnímu objektu.
„Záměr majitele byl postavit u nádraží ještě dva administrativní objekty. Jedna z navrhovaných budov se ale zdála být památkářům příliš vysoká a chtěli, aby autoři projekt upravili na méně podlaží,“říká Lukeš. Podle něj by ale výstavba nižší budovy nemusela mít tak dobrou ekonomickou návratnost a je možné, že právě z tohoto důvodu z celého projektu nakonec sešlo. Pokud by ale majitel nevyvíjel žádné další aktivity, nekomunikoval, nesnažil se o jinou – průchodnější variantu projektu, Lukeš by se přiklonil k variantě vyvlastnění, i když by se jednalo o výjimečné řešení.
O stejné možnosti se dříve hovořilo i v případě jiných chátrajících památek, po revoluci k něčemu takovému v České republice nedošlo. „Po roce 1990 si nepamatuji, že bych o nějakém vyvlastňování slyšel. Roky se mluvilo například o možnosti vyvlastnění Cibulky na Praze 5 či v případě Paláce Svět v Praze 8 – Libni, kde už ale snad nějaké opravy začaly,“vysvětluje architekt. Podle něj problémy s památkově chráněnými objekty často vznikají kvůli tomu, že si kupující neuvědomí, jak moc se může rekonstrukce památek prodražit.