Slušňákův pád
Sparťanský záložník si zavařil: chtěl moc a nemá nic. Na jaře zřejmě bude hrát jen třetí ligu.
Dlouho navenek působil jako dokonalý vzor fotbalového profíka. Sebevědomý. Vždy usměvavý. Fyzicky nadupaný. Technicky zdatný. Dříč. Vysokoškolský student. Slušňák. A pro sparťanské fanoušky navíc klubista, kterému se rudý dres míhal před očima odmalička, protože za áčko válel i jeho táta Martin a sám v akademii na Strahově vyrůstal.
Je vůbec možné si ten parádní fotbalový životopis ošklivě pošpinit? Je. A stačí na to pár dní. Martin Hašek, stále ještě sparťanský záložník, to teď moc dobře ví. Nebo snad ne?
Je otázka, co se mu vlastně honí hlavou a co se skrývá za jeho věčným úsměvem, protože poslední Haškovy kroky absolutně nedávají logiku.
Proč se mu ve Spartě přestalo líbit a lidem z klubu během zimy neodpovídal na zprávy?
Proč na sraz před odletem na soustředění do Španělska dorazil bez dokladů?
Proč si pro ně odmítl dojet a místo cesty na letiště začal trucovat?
Proč mu tolik šlo o přestup do Maccabi Haifa?
A proč – když už Sparta na druhý pokus kývla – v Izraeli začal znenadání licitovat o vyšším platu, než jaký si původně s šéfy klubu domluvil?
„Nikdo to tady nechápe,“zakroutí hlavou Ori Cooper, novinář z deníku Jediot Achronot, který zblízka sledoval, jak se Haškův už téměř jistý přestup hroutí, jak šéfové Maccabi vyhlédnuté posile popřáli hodně štěstí a poslali ji na první zpáteční letadlo.
Úplně stejně se diví i celé fotbalové Česko, které teď Haška vnímá jako ztroskotance. Řeší se sice i to, že Sparta prohrála v Marbelle všechny tři přípravné zápasy, ale před startem jara jsou větším tématem myšlenkové pochody jejího donedávna klíčového hráče.
Přestupové okno ve většině evropských soutěží skončilo, a tak to vypadá, že přinejmenším jaro stráví Hašek v třetiligové rezervě. A to je pro jeho kariéru průšvih.
Přitom kdyby se nesnažil vynutit si přestup silou, třeba mohl v budoucnu myslet na lepší angažmá, možná i na reprezentační dres. Tak proč?
Snad jen lidé z Haškova nejbližšího okolí by dokázali vysvětlit, z jakého důvodu si šlape po štěstí a ničí si kariéru. Ale zatím mlčí: když se MF DNES pokoušela před několika dny kontaktovat jeho agenta Orhana Dumanjiče, vzkázal: „Nezlobte se, nebudu nic komentovat.“Včera už ani nebral telefon.
Tak nechme promluvit fakta. Když Hašek před rokem přišel do Sparty z Bohemians, létala z něj odhodlaná slova.
„Kdybych si nevěřil na základní sestavu, nechodil bych sem.“
„Vždycky jsem věřil, že jsem kvalitní hráč.“
„V Bohemce jsme chtěli hrát fotbal, ale taková individuální kvalita jako ve Spartě tam při vší úctě nebyla.“
A proč ne? Upřímnost, otevřenost a víra ve vlastní síly, ta českým hráčům často chybí. Hašek navíc po rozpačitém jaru na podzim začal ukazovat, že nemluvil do větru: v lize nastřílel pět gólů, na další čtyři nahrál a podle oficiálních statistik vytvořil spoluhráčům skoro třicet gólových šancí, což je výjimečné číslo.
Snad právě proto jeho sebevědomí vylétlo nezdravě vysoko. A obrázek dokonalého profesionála se začal drolit. Šéfům si měl po skončení podzimu postěžovat, že chce hrát víc, že ho kouč Jílek nevyužívá podle jeho představ a že mu nevoní úkoly, které na hřišti má.
V mladé kabině se od začátku řadil mezi mazáky, sedal u stolu s radou starších, ale postupem času si vystupováním některé spoluhráče popudil proti sobě – což se údajně mělo stát i předtím v Bohemians. A tak začal vztah Hašek–Sparta nejdřív slábnout. A ve chvíli, kdy Sparta odmítla první nabídku z Haify a synovec slavného hokejového brankáře bojkotoval odlet na soustředění, už zabředl do hluboké krize. Na Letné se s kverulujícím záložníkem nemazali, nařkli ho z porušení smlouvy, napařili pokutu a vzkázali: šup do béčka! Řešením byl jedině rozchod, ke kterému také vše směřovalo, když Hašek ve čtvrtek přicestoval do Izraele. Smlouva, která mu měla zaručovat plat kolem půl milionu korun měsíčně, ležela na stole, angažmá v historickém městě bylo na dosah. Stačilo nespekulovat a podepsat. Ale Hašek chtěl víc.
Mířil moc vysoko – a minul. A může ho to mrzet do konce kariéry.