Výjev jako z pravé hospodské toalety nabízí Villa Pellé
Monika Zavřelová
PRAHA Vypadá to, že pražská Villa Pellé poslední týdny žije hlavně výstavou o Jiřím Šlitrovi. Ve skutečnosti však dělají této legendě už několik dní společnost díla dvou mladých umělkyň – sochařky Jany Horálkové a malířky Barbory Myslikovjanové.
Útočiště lidské duše
Prostory úkrytů, jak zní název výstavy Horálkové, vskutku nabízí návštěvníkovi pomyslné útočiště, samozřejmě pokud by se rozhodl do instalace vstoupit. Vybízí k tomu třeba dílo Heterotropní améba. To na základě posuvného systému vztyčí okolo člověka papírový stan, bublinu, interpretací je však mnoho.
Absolventka sochařství z Plzně a Královské akademie krásných umění v Antverpách převádí do životní velikosti přírodní procesy a tvary, které mnohdy zůstávají lidskému oku skryté.
Malby Barbory Myslikovjanové, která vystudovala AVU v ateliéru Vladimíra Kokolii a Michaela Rittsteina, naopak čerpají z lidské, znovu ale spíše neviditelné, niterné zkušenosti. Její obrazy jsou mnohdy poutavé, tudíž i znepokojivé, duši zneklidňující. Jakmile člověk jednou spatří obraz Myslikovjanové, rozezná jej už pokaždé. Podstatným prvkem je figura, nejčastěji dívka, jak je tomu i u obrazu Inside Thoughts (Uvnitř myšlenek). Rozměrem dílo nikterak výrazné však zachycuje mnohem víc – drobné symboly, texty.
Diváckou zkušenost lze těžko přenést, neurazí proto snad srovnání s toaletami v restauračním zařízení nevalného charakteru, avšak hluboké historie. Hygienický zážitek nula, podívaná však zajímavá. Na zdech i dveřích se překrývají vyznání lásky, telefonní čísla, vulgárnosti, tajná přání i bezmyšlenkovitá vyjádření. Stejné výjevy, ideje obklopují i sešívanou tvář ustrašené dívenky za závěsem.
Kurátorem výstavy je Patrik Šimon, který spatřuje spojení obou umělkyň ve snaze postihnout postavení osamělého jedince ve vztahu k sobě samému i jeho okolí. Výstava je otevřena do 20. února.