Dejte mi víc své lásky!
Lidé zpravidla milují šampiony. Mezi nemnoho výjimek náleží srbský tenista Novak Djokovič. Doma jej zbožňují, jinde moc ne.
Už nevím, co ještě by Novak musel udělat, aby si získal přízeň po celé planetě.
Marián Vajda, Djokovičův trenér
Po osmém Djokovičově triumfu na Australian Open křepčili jeho krajané ověšení státními vlajkami na náměstí před Laver Arenou a opěvovali svého miláčka.
Čišela z nich hrdost na jejich „Noleho“. Přítomní srbští novináři se s ním fotili v sále pro tiskové konference. Pro své spoluobčany je modlou. Vyhrál pět z posledních sedmi grandslamů. Na žebříčku ATP se vrátil na pozici jedničky.
V celosvětové popularitě ovšem na špičce není. Ať se snaží, seč může, zůstává ve stínu Rogera Federera a Rafaela Nadala, dvou velikánů, zbylých účastníků historické honby za rekordním počtem nejslavnějších tenisových pohárů.
Jak poznamenal reportér listu The New York Times, existují tři nejoddanější fanouškovské hordy. První stojí za Federerem, druhá za Nadalem a třetí za kýmkoliv, kdo bojuje proti Djokovičovi.
Poslední důkaz? Melbournská bitva o titul, v níž se Djokovič střetl s Dominicem Thiemem. „Sedminásobný šampion nastoupí na centrkurt, kde nikdy neprohrál finále, proti nějakému Rakušanovi. A oni přejí tomu Rakušanovi!“láteřil Srdjan Djokovič, tenistův otec, v rozhovoru pro srbský deník Telegraf.
„Jen si představte tu neúctu vůči Novakovi. Je to neuvěřitelné. Stejně jako v Londýně nebo New Yorku, ale taky v Madridu. Jen v Paříži se k němu chovají o trochu lépe.“
Djokovičovy nejbližší dráždí nepřízeň diváctva. Loni například neskrývali rozčarování z wimbledonského obecenstva, jež při semifinále otevřeně stranilo Španělovi Robertu Bautistovi.
„Tenis je sport boháčů, kteří nechápou, jak mu deset let může vládnout hráč z malého a chudého Srbska,“ tvrdí Djokovič senior. „Lidé ze zámožného Západu se považují za vyšší rasu, jenže jí nejsou.“
Jeho plamenné výroky nevyšlehávají z nicoty. Kdekoho udivilo, když jindy zdvořilé a vzdělané wimbledonské publikum při posledním finále vášnivě drželo pěsti Federerovi a bez podstatnějšího důvodu bučelo na Djokoviče.
Ten si před žurnalisty obvykle nestěžuje. V Londýně vysvětlil, jak nakládá ve své mysli s nepřátelskými projevy diváků. „Někdy je zkouším nevnímat, což je obtížné. A tak, když slyším, jak skandují Roger, v hlavě si prohodím jména na Novak. Zní to bláznivě, ale je to tak. Přesvědčuju se, že fandí mně.“
Památnou řež na posvátné trávě dokázal otočit ze dvou mečbolů. Prokázal neskutečnou duševní odolnost. Však ho v televizním studiu BBC chválil i legendární John McEnroe: „Negativní vjemy obrací v pozitivní, v čemž si vede mnohem mnohem lépe, než já si vůbec dovedu představit, za což jej velice uznávám. Já bych v jeho situaci...“
Načež, aby názorně vyjádřil své pocity, naznačil, že začne škrtit vedle sedícího Tima Henmana.
Kde se vlastně vzala neláska vůči Djokovičovi? Dřív neuměl krotit emoce. Kazil si pověst podezřelými žádostmi o ošetření, když se mu právě nedařilo. Pro odpůrce byl komediant, protiva a simulant.
Též při nepříznivém vývoji mače s Thiemem v Laver Areně si zavolal zdravotníka – údajně kvůli dehydrataci. Okřikoval diváky: „Držte už, k.rva, hubu!“A jízlivě se navážel do rozhodčího, který mu udělil dvě varování. Na druhou stranu se sudímu po turnaji veřejně omluvil. Fanouškům jako obvykle rozdal co nejvíc podpisů.
Už dříve usiloval o co nejvřelejší souznění se světem. Rozhovory přímo na kurtu se na Roland Garros snažil vést ve francouzštině. Reportérům na tiskovky nosil bonboniéry. „Nevím, co by Novak ještě musel udělat, aby si získal přízeň po celé planetě. Aby ho měli všude upřímně rádi,“citoval jeho kouče Mariána Vajdu slovenský Šport.
Nejštědřejší sponzoři zpravidla obletují Federera a Nadala, jejich fankluby jsou početnější a vskutku mezinárodní. Djokovič ví, že je v oblíbenosti neporazí.
„Ale on tu sílu, jež se proti němu valí, duchapřítomně využívá ve svůj prospěch,“tvrdí Vajda. „Rivalita s Rogerem a Rafou jej nabíjí. Velmi touží být nejlepším v dějinách.“
Veřejné mínění může dvaatřicetiletý muž ovlivnit jen částečně. A tak se soustředí na závod ve sbírání grandslamových trofejí. Zatím se 17 tituly zaostává za Federerem (20) a Nadalem (19).
Jeho otec ovšem tvrdí, že se na úplnou špičku dotáhne už letos.
Nepřátelskému světu navzdory.