Jak Nico měnil triko
Proč opustil Spartu? Proč šel do Arábie? A proč pak do Slavie? Nicolae Stanciu poprvé vypráví
Když se po rozhovoru loučí, otře čelo a prohodí: „Uf, to bylo hodně otázek!“Muselo být. Logicky. Zpátky v Praze je Nicolae Stanciu už přes půl roku, ale velké interview pro média dal záložník fotbalové Slavie za tu dobu poprvé.
Přitom v létě se spustil mimořádný humbuk, když za něj Slavia poslala do saúdskoarabského Al Ahlí rekordních 100 milionů korun. Za něj, bývalého sparťana, který fanouškům na Letné sliboval, že neodejde, dokud nevyhraje trofej.
Sparťané ho zavrhli jako zrádce, slávisté oslavovali jako hrdinu, ale se Stanciem nic z toho nezamávalo, protože je povahou kliďas. Když o vypjatých chvílích vypráví, mluví tiše, občas se nesměle usměje a promne bradku, nemění tón hlasu.
„Rozhodování nebylo úplně snadné. Mimo jiné i proto, že kromě Slavie jsem měl na stole ještě druhou nabídku, z jedné z top pěti soutěží na světě,“prozrazuje rumunský střízlík, kterého možná o jarní ligový start připraví bolavé lýtko.
Kdo měl ještě v létě zájem?
Klub neřeknu, ale byla to francouzská liga. Rozhodoval jsem se během reprezentačního srazu, trenér z toho týmu mi volal celý týden. Hodně jsme to probírali, viděl jsem, že má zájem, a lákalo mě vyzkoušet si takovou soutěž. Ale když se ozvala Slavia, najednou to bylo něco úplně jiného. Trenér Trpišovský mě přesvědčil.
Čím vás nalákal?
Cítil jsem od první vteřiny, že bych pro něj byl hodně důležitý. Vážil jsem si toho, že mě chce, protože jsem věděl, že tím dost riskuje. Slavia vyhrála v Česku všechno, měla skvělý tým, a když si mě chtěl trenér prosadit jako posilu a dát za mě tolik peněz, nesl odpovědnost za to, že to klapne.
Jak jste se domlouvali?
Psali jsme si na WhatsAppu anglicky, myslím, že někdy používal Google Translator. (smích) Osobně jsme se neznali, ale teď máme super vztah a chápu, proč je všude úspěšný. Lepšího trenéra jsem nezažil, ke každému hráči se chová úžasně přátelsky. On má největší zásluhu na tom, že jsem tady. Chvíli jsem se ale rozhodoval, protože s manželkou jsme dostali hodně zpráv od sparťanských fanoušků.
Výhrůžných?
Dalo by se to tak říct. Já v té době neměl sociální sítě, takže žena to odnesla za mě. Posílali jí opravdu drsné vzkazy, byla vystrašená. Já to bral s rezervou, ale než jsem se dohodl se Slavií, hodně jsme to doma probírali. Měli jsme hektické období, připravovali svatbu a do toho jsme řešili, co by mému přestupu řekla jedna polovina Prahy... A co druhá.
To jste poznal brzy: sparťané na vás během derby házeli plyšové krysy a měli vás za zrádce.
Před derby jsem radši nečetl noviny, jen jsem zahlédl něco na internetu. A při rozcvičce jsem se cítil všelijak. Fanoušci jen seděli, bylo ticho, ale když jsem se dostal k míči já, začali sparťani křičet a pískat. Říkal jsem si: Uf, to nebude sranda. Nakonec to dobře dopadlo, ustál jsem to a vyhráli jsme.
A ve městě? Nikdy jste nenarazil na fanoušky, kteří by si s vámi chtěli přestup vyříkat?
První měsíc jsem radši moc nevycházel, pak už to bylo v pohodě. Jen asi dvakrát se stalo, že za mnou přišel nějaký starší pán a ptal se, proč jsem to udělal. Ale v dobrém, bez nadávek, v klidu. Na internetu to bylo horší, neumíte si představit, co všechno fanoušci psali.
To asi umím. Řevnivost mezi Spartou a Slavií je mimořádná.
Bylo to vážně drsné, žena z toho byla dost rozhozená. Já moc ne: nevěřím, že lidi, kteří takové věci psali, mluvili vážně. Přesto jsem si ze začátku dával pozor a radši moc nikde nechodil sám.
Chápal jste, proč jsou na vás sparťané naštvaní? Oklikou jste zamířil k největšímu rivalovi.
Dokážu je pochopit. Ale myslím, že i oni museli vidět, že jsem dal do každého zápasu za Spartu všechno.
Dělal jsem, co jsem mohl. Pak se ale staly určité věci...
Jaké?
O tom bych už nerad mluvil. Ale získal jsem dojem, že bude lepší odejít, proto jsem zvažoval i nabídku z Egypta. Tu Sparta nepřijala a mezi mnou a fanoušky se to pokazilo. Chápu, že byli naštvaní, že jsem vydržel jen rok, ale je třeba vidět, že s nabídkou Al Ahlí klub bez problémů souhlasil a vydělal na mně víc než dvojnásobek.
Ale vy jste fotbalově nevydělal. Odchod do Saúdské Arábie byl krok zpátky.
Přiznávám, že jsem hodně zvažoval, jestli dělám správnou věc. Nebyl jsem o tom přestupu stoprocentně přesvědčený. Ale ve Spartě by to tehdy pro mě bylo složité, takže jsem ani moc neměl na výběr. Hlavní bylo, že mi Arábii odsouhlasil trenér reprezentace – kdyby řekl, že se mu můj odchod nelíbí, nešel bych tam.
Zato od fanoušků jste to schytal, vyčítali vám, že jste šel jen za penězi.
Vím, ale kdyby to tak opravdu bylo, zůstal bych tam tři a půl roku, až do konce smlouvy. Místo toho jsem po necelém půlroce zašel za vedením a řekl: Klidně vám tu zbytek peněz nechám, jen mě pusťte do Slavie.
Proč? Cítil jste, že liga nemá úroveň?
To ne, naopak mě překvapilo, jak je kvalitní. Týmy mohou mít až osm cizinců v sestavě, hrají tam zkušení borci z Evropy jako Giovinco, Gomis, Musa... Úroveň se hodně zvedá.
Tak v čem byl problém?
Žil jsem v nejhezčím městě v Saúdské Arábii, s krásnými plážemi, moderní zástavbou. Jenže životní styl je jiný, s Evropou se to nedalo srovnat. Navíc manželka měla problém s vízy, takže jsem tam byl sám. A hodně mi chyběla vidina velkých pohárových zápasů. Liga mistrů, Evropská liga, chtěl jsem si to zase vyzkoušet.
Takže návrat do Česka vás lákal.
Rozhodně. Nikdy jsem nelitoval, že jsem před dvěma lety šel z Belgie do Česka. Zase jsme zpátky u peněz: kdyby mi šlo jen o to, kolik mi přijde na účet, proč bych odcházel z Anderlechtu? Tam jsem měl o dost vyšší plat než potom ve Spartě.
Ale?
Chtěl jsem hrát. Mluvil jsem s Bogdanem
Vatajelem, který tehdy ve Spartě byl, českou ligu chválil, takže jsem věděl, že dělám správný krok.
To platí i pro angažmá ve Slavii?
Samozřejmě. Jsem moc rád, že jsem do Slavie šel. Týmu se daří a mám radost, že patřím do téhle velké rodiny. Hrozně si přeju vyhrát titul. Jsem mistr Rumunska, Belgie, teď doufám, že se mi to konečně povede i v Česku. Kluci už to dokázali minulou sezonu, pro mě by to bylo něco extra.
Co bylo extra doteď?
Liga mistrů, jako asi pro každého. Už jsem ji hrál dřív, ale tohle byla velmi těžká a lákavá skupina. Zahrát si proti Barceloně? Něco neskutečného, životní zážitek. Kdo vyběhne na Camp Nou, modlí se, aby tam nedostal moc gólů. Osmačtyřicet
zápasů v řadě tam nikdo neudržel nulu. Až my – a ještě jsme měli šance. Na to nezapomenete. Ale když si vybavím první dny ve Slavii...
Kdyby mi šlo jen o peníze, zůstanu v Arábii až do konce smlouvy.
Náročné?
Pořádná fuška. Vezměte si, že jsem byl měsíc a půl doma, netrénoval s týmem, takže jsem na začátku moc nestíhal. Než jsem fyzičku dohnal, trvalo to.
Taky jste podruhé zboural rekord a stal se nejdražším hráčem ligy. To zavazuje, ne?
Víte, že ani ne? Na to já fakt nemyslím, umím se odstřihnout od toho, co se o mně někde říká nebo píše. Není můj problém, kolik za mě kdo dal peněz. Můj džob je odvádět výkony na hřišti, aby byli trenér, majitel a fanoušci spokojení. Jestli mi na začátku o něco šlo, pak hlavně o to, abych rychle zapadl mezi nové spoluhráče.
Což bylo vzhledem k vaší minulosti taky velké téma.
Ale neměl jsem jediný problém. Dorazil jsem na soustředění do Rakouska a kluci mě hned vzali. Samozřejmě si dělali srandu, zpívali mi tu sparťanskou písničku...
Chtěl bych být jako Nicolae Stanciu – složil ji písničkář Pokáč.
Teď už mám nový song: Ahoj Nico od rapera Dekreta. Ten mě baví, mám od něj v telefonu i další písničku, Tribuna Sever. Když jdu na trénink, občas si ji poslechnu, stejně jako dalšího rapera Doriana. Česká hudba je fajn.
A rozumíte textům?
Většině už jo. Na češtině se snažím pracovat, hlavně co nejvíc mluvit. Rozumím skoro všemu, ale pořád se chci zlepšovat. Doteď jsem se učil sám, od jara budu mít učitelku.
Jak jste se učil novou roli na hřišti? Ve Slavii tolik nevyčníváte, dáváte méně gólů.
A jsem takhle spokojenější. Vím, že trenér Trpišovský ze mě udělal lepšího hráče. Hodně mě donutil zapracovat na fyzičce, teď vydržím běhat od vápna k vápnu ve vysokém tempu celý zápas.
Ale góly vám chybí, ne?
Mohl bych jich mít víc, ale k čemu by to bylo, kdybychom třeba nebyli první v tabulce? Nebo nehráli Ligu mistrů? Jediné, o co mi jde, je, aby byla Slavia úspěšná.
Jenže teď, po odchodu Tomáše Součka, se na vás bude i v tomto ohledu víc spoléhat. Čeká se, že čísla vylepšíte.
To teprve uvidíme, třeba má se mnou trenér jiné plány. Já si fakt žádný tlak nepřipouštím, jen dělám svou práci. Ale jasně, taky doufám, že se budu zlepšovat. Že to nejlepší ještě ukážu.
V Česku?
Rád bych se konečně někde usadil. Umím si představit, že ve Slavii budu dlouho, že budeme vyhrávat tituly a pravidelně hrát Ligu mistrů. Praha je nejlepší místo, kde jsem kdy žil, nejhezčí město v Evropě. Už tu mám své rituály: kafíčko před tréninkem, pak zůstávám v posilovně nebo ještě posedím se spoluhráči. Ve fotbale nikdy nevíte, ale tady se mi líbí a chtěl bych tu zůstat.