Zpochybňovat jádro je hazard

Je reálné, aby do dvaceti let energetický mix Česka z poloviny tvořila jaderná energie, ze čtvrtiny obnovitelné zdroje a zbytek fosilní paliva. Úvahy o odchodu od jádra jsou nebezpečné.

Společnost má právo žádat od svých zástupců zajištění cenově dostupné energie. Nezávidím politikům odpovědnost za budoucnost naší energetiky. Zejména proto ne, že z podstaty věci jsou plány v oblasti energetiky dlouhodobé, ale přitom nikdo nezná budoucí vývoj nových technologií, a také proto, že v EU se energetika stala iracionální ideologií.

Plány Unie jsou podřízeny této ideologii prosazené Německem a neberou dostatečný ohled na situaci v jednotlivých státech a regionech. My máme tu smůlu, že v Česku nefouká vítr jako v Severním moři, že u nás nesvítí slunce jako na jihu Evropy a že nemáme vodopády jako alpské země, například Rakousko. Ale zato máme energeticky náročný průmysl, na němž do značné míry závisí naše současné hospodářství.

Energetika se zejména v Evropě nachází v období zásadní transformace. Prvky této změny se u nás projevují již nyní. Uhelné elektrárny dosluhují a není jasné, jak se bude orientovat teplárenství. Navíc se prosazuje elektromobilita, a tedy ani při maximálních únosných úsporách nelze v budoucnu počítat se snížením spotřeby elektřiny.

Evropská energetika má být založena na obnovitelných zdrojích, které ale v Česku plně nenahradí současné primární zdroje energie. I kdyby nahradily, celý systém by se neobešel bez akumulátorů elektřiny s obrovskou kapacitou, které zatím neexistují a zřejmě ještě dlouho existovat nebudou. Problematika akumulace energie se stala jedním z hlavních témat programu Akademie věd – Strategie 21.

V roce 2007 jsem byl požádán vládou, abych předsedal Nezávislé energetické komisi, která zpracovala podklady pro státní energetickou koncepci. Ta byla později aktualizována z podnětu ministerstva průmyslu. Podklady byly publikovány ve dvou svazcích, které jsou kupodivu dodnes aktuální (Perspektivy české energetiky a Česká energetika na křižovatce). Z naší analýzy vyplývá, že pro Česko je jaderná energetika technologií, bez níž se těžko v tomto století obejde. Je to bezemisní, čistá a bezpečná technologie a je chyba ji v plánované budoucnosti evropské energetiky vynechat. Otázkou zůstává, zda mají být budovány velké jaderné elektrárny současného typu, nebo by se mělo počkat na dokončení vývoje nových malých reaktorů čtvrté generace.

Jaderné elektrárny jsou přechodným zdrojem energie pro toto století. Z tohoto pohledu hlavní problém jaderné energetiky, kterým je ukládání radioaktivního odpadu, ztrácí na významu – odpadu nebude mnoho. Mnozí věří, že pokrok ve vědě povede k novým, čistým a spolehlivým technologiím produkce elektřiny (například jaderná fúze) a zejména k novým technologiím akumulace energie (třeba vodíkové hospodářství).

Ústav fyziky atmosféry Akademie věd dokončuje analýzu potenciálu větrné energie u nás. Vyplývá z ní, že v našich podmínkách lze počítat maximálně se čtvrtinovým pokrytím současné potřeby elektřiny z větrných elektráren. Znamenalo by to ale větrníky osázet naše nejkrásnější horská území. Situaci neřeší ani pokrytí střech a parkovišť fotovoltaickými panely – jejich celkový výkon nebude dostatečný. O využití biomasy se raději ani nezmiňuji. Řepková pole řešením nejsou a o biopalivech druhé generace mluví mnozí, kteří zjevně nevědí, co to je. Ekologizace biopaliv druhé generace není vyřešena.

Návrhy, že bychom měli odstoupit od jaderných i uhelných elektráren a zaměřit se

Větrné elektrárny pokryjí maximálně čtvrtinu naší spotřeby. I když větrníky osázíme nejhezčí území.

na plyn, jsou scestné a doslova nebezpečné. Plyn je sice čistším zdrojem energie než uhlí, ale se zvyšujícími se požadavky na bezemisní technologie bude brzy považován za nečistý zdroj. A ještě více by prohloubil naši závislost na politicky nespolehlivých zemích, na nichž jsme už dnes v oblasti energetiky závislí víc, než je únosné.

Je jisté, že se stále více bude prosazovat malá komunitní energetika, která využívá lokální zdroje – bioodpad, dřevo z místních lesů či malé vodní elektrárny. Nicméně velké energetické zdroje budou u nás ještě dlouho zapotřebí pro průmysl a centrální dálkové vytápění městských aglomerací. Uhelná energetika bude v tomto století končit, protože je to skutečně špinavá technologie s dopadem na zdraví obyvatel a zásoby uhlí u nás nejsou nevyčerpatelné. Ale místo prudkého ukončení provozu uhelných elektráren a tepláren je třeba počítat s jejich ekologizací a postupným odstavováním. Ekologizace ovšem energii zdraží.

Ačkoliv EU deklaruje, že zabezpečení energií je v kompetenci členských států, přichází s novými direktivami, jež tuto kompetenci omezují. Není to však vždy na škodu. Byla schválena unijní legislativa, která nabývá účinnosti již v roce 2021. Tzv. zimní energetický balíček definuje zejména civilní energetické komunity a jejich zrovnoprávnění s velkými energetickými společnostmi, například při zapojování do moderně řízených sítí. To je posun k decentralizaci energetiky a ke komunitní energetice. Průmyslové a developerské subjekty již do příslušných zařízení investují nebo to plánují.

Během několika let dojde k uzavření řady elektráren, v sousedním Německu jaderných, jinde uhelných a celá středoevropská soustava se dostane z období stálého přebytku do éry občasného přebytku a občasného deficitu v závislosti na počasí a povětrnostních podmínkách. To vše bude náročné na řízení soustavy a udržování její stability.

Ze všech těchto hledisek je pro Česko celkem realistický jeden ze scénářů státní energetické koncepce, který počítá s tím, že kolem roku 2040 bude jaderná energetika produkovat zhruba polovinu elektřiny a tepla, čtvrtinu dodají obnovitelné zdroje a zbytek fosilní zdroje, tedy zemní plyn a uhlí.