Trend u rozvodů: střídavá péče o děti

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci

Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí. Soudy stále častěji po rozvodu manželství v Česku nařizují péči o děti ve formě, kdy má dva domovy a rodiče se o ně po týdnu či několika týdnech střídají. Se spravedlivou pravidelností.

Před osmi lety podíl případů, kdy se o potomka starali oba rodiče na střídačku, tvořil jen něco málo přes pět procent, teď už je to víc než dvojnásobek. Loni se soudy přiklonily ke střídavé péči zhruba ve 13 procentech případů.

„Podíl tradičního modelu, kdy soud svěřuje dítě výhradně do péče matky, postupně pozvolna klesá ve prospěch alternativních řešení. K tomuto trendu přispívá zřejmě judikatura českého Ústavního soudu, ale také se domníváme, že rozhodovací praxi mění celospolečenské klima či vliv odborných diskusí o rozhodování o dětech na mezinárodní úrovni,“zdůvodňuje Lucie Machálková, mluvčí ministerstva spravedlnosti, které statistiku eviduje.

Soudci popisují, že i oni dávají dnes větší váhu právům otců než dříve, kdy většinou děti končily v péči matky. „Je to moderní model, kterého se stále častěji využívá i kvůli proměně společnosti a veřejné debatě. Samozřejmě je potřeba posuzovat konkrétní případy, protože podle mě třeba není problém, aby mělo dítě dva domovy, ale pokud by mělo střídat i školy nebo mezi rodiči byla velká vzdálenost, pak už to může mít na dítě negativní vliv,“říká jedna z jihočeských soudkyň. Provozovatel webu stridavka.cz a jeden z nejhlasitějších bojovníků za střídavou péči Aleš Hodina sice kvituje, že soudy častěji tento model péče nařizují, ale kritizuje, že i tak je to nízké číslo. „Třináct procent případů znamená, že osmdesát sedm procent dětí, o kterých se rozhoduje u soudu, péči obou rodičů nemá. Je to prostě stále posun v malých číslech, a to zejména proto, že soudy svou setrvačností stále rozhodují podle původních modelů a jsou zvyklé stále vybírat toho „lepšího“rodiče. Stejně tak je značná setrvačnost v myšlení advokátů i odborů sociální péče o dítě,“komentuje Hodina.

Zbraň proti druhému rodiči

Přitom podle psychologů je pro děti střídavá péče přínosným řešením jen v případě, že jsou oba rodiče spolu schopni komunikovat, domluvit se a mají stejnou představu o výchově. „Pár takových rodičů, u nichž to funguje, znám. Jenže je jich minimum,“popisuje pražský psycholog Jiří Novák své zkušenosti z praxe.

„Odhadl bych to tak na pět procent. Když přijde na lámání chleba, rodiče se bohužel často chovají sobecky a zájmy dítěte jdou stranou,“říká psycholog Novák. Podle něj střídavá péče pak často sklouzává k boji rodičů o to, který bude u dítěte oblíbenější. Stále převládá model, kdy se otec snaží být ten, kdo dítěti dovolí všechno, zatímco matka spíše chce dítě vést k odpovědnosti. „Jeden z rodičů se ve výsledku snaží dosáhnout toho, aby dítě přišlo za tím druhým a řeklo, že jej nemá tolik rádo a nechce s ním trávit tolik času,“vysvětluje psycholog.

Malým dětem střídání nesvědčí

Vůbec by pak nedoporučil, aby ve střídavé péči končily děti do tří let. Do té doby by mělo dítě zůstat u matky. Školní psycholožka Eva Kneblová se dokonce domnívá, že střídavá péče je vhodná pro děti ještě starší – až od dvanáctého roku. A ideálně pokud rodiče bydlí kousek od sebe. „Střídavá péče je spravedlností pro rodiče, nikoli pro dítě,“tvrdí Kneblová. Za ideální variantu považuje, pokud dítě zůstane v jednom domě a s „batůžkem“se u něj střídají rodiče, což se ale reálně téměř neděje.

„Děti vnímají čas jinak než dospělí. Pro dospělého týden uteče jako nic, pro čtyřleté dítě je to nekonečně dlouhá doba. Absolutně nejnáročnějším typem střídavé péče je varianta, kdy otec i matka založí novou rodinu. Dítě mezi nimi pendluje a může se začít ztrácet. V obou domácnostech se stává jen hostem. Tyto ztracené děti pak mohou končit

v péči psychologů,“poznamenává Kneblová. Sama se opakovaně setkala s tím, že matka nebo otec střídavou péčí druhému rodiči vyhrožují, aby ho donutili k ústupkům. Střídavá péče znamená, že dítě tráví stejně času s matkou jako otcem. Běžně se střídají po týdnu či dvou.

Soud stanoví oběma rodičům výživné. Záleží hlavně na tom, kolik vydělávají.

To v praxi znamená, že dítě vyživuje ten rodič, který je má zrovna u sebe. O větší částky, jako například platby za kroužky nebo vybavení potřebné do školy, by se měli rodiče podělit.

Vzorem toho, jak může střídavá péče fungovat, je pro zastánce Švédsko. Právě tam se už do ní roky děti automaticky svěřují, pokud některý z rodičů nepřijde s jiným návrhem. Díky tomu tam vyrůstá dlouhodobě okolo 90 procent dětí z rozvedených manželství či rozpadlých vztahů ve střídavé péči a je to nejvyšší podíl v Evropě.