Poražená hrdinka Sáblíková
Když jí v sobotu ani překonání vlastního světového rekordu nestačilo na obhajobu titulu a Martina Sáblíková byla po 13 letech sesazena z trůnu mistryně světa na 5000 metrů, reagovala s grácií: „Věděla jsem, že o něj dřív nebo později přijdu. Voroninová je teď mojí hrdinkou, protože jako první pokořila hranici 6:40.“
Neřešila, jak je možné, že si vítězná Ruska v závodě zlepšila osobní rekord o těžko uvěřitelných 11,37 sekundy. Prostě jí složila poklonu.
Rovněž v umění vyrovnávat se s porážkou spočívá velikost hvězd.
Sáblíková rozhodně neopouští Salt Lake City v poraženecké náladě. K stříbru ze strhující pětky má zlato ze čtvrtečních 3000 metrů, už 21. v kariéře. Víc jich na mistrovství světa nikdo nezískal. Mnozí jako by už její prvenství ani nedokázali spočítat. Však také Nizozemka Carlijn Achtereekteová, druhá na 3000 metrů, pronesla: „Sáblíková je obrovská osobnost. Bůh ví, kolik těch titulů už vlastně má.“
Jestliže loňská sezona byla znovuzrozením Martiny Sáblíkové po období zdravotních potíží, tato je naopak stvrzením, že nešlo jen o vzedmutí na sklonku kariéry. Naopak, ve 32 letech prokázala, jak výjimečnou osobností sportu je.
Řada „zaručených“zpráv
Stejně jako o většině významných sportovců, i o ní za poslední léta kolovala na sociálních sítích řada „zaručených“zpráv:
– Že podstupuje v přípravě až likvidační dril.
– Že už ani závodit nechce, ale jiní se na ní snaží přiživit.
– Že si vymýšlí příhody o zdravotních problémech.
– Že má příliš malé sebevědomí. Skutečnost je jiná, prostší.
Po 15 letech, kdy jsem ji sledoval na velkých akcích i mimo ně, mohu říci, že je především sportovní fanatičkou, jakou potkáte málokdy. Jistě, její trénink byl od teenagerských let velmi tvrdý, často třífázový, ale ona se v takovém drilu vyžívala.
Bolel ji, mohl vést i ke zraněním, ale nebyl až natolik zničující, jak se tradovalo. „Jinak by nevydržela na špici 15 let,“podotkl kouč Petr Novák. Nyní je to naopak on, kdo workoholika Sáblíkovou občas vyhání z ledu, aby už poněkud opotřebované tělo zbytečně nepřetěžovala, a kdo rozšířil realizační tým kvůli její lepší regeneraci.
Sáblíková i díky tomu závodí dál. Protože chce. Zvažovala přerušení kariéry po hrách v Pchjongčchangu, jenže pak přiznala: „Chybělo by mi to.“I v Salt Lake City po triumfu na 3000 metrů líčila: „Při každé další zlaté mám nádherné pocity, jako by se to vše dělo poprvé.“
Její často popisované trable před závody jsou skutečné, ať už zranění, nemoci (jež mohou být i psychosomatického rázu), či velký nápor stresu. Má relativně křehkou psychiku. Kolikrát jsem pozoroval, jak před závody svádí tuhý boj s nervozitou. S koučem se učili se stresem pracovat, tlumit ho, využívat k bojovnému závodnímu nastavení.
A že nemá „americké“sebevědomí? Nemá a ani mít nebude. Nikdy neřekne: Jedu si pro zlato, nic jiného mě neuspokojí. Zas a znovu před šampionáty říká: „Cílem je jakákoliv placka.“
Nejnešťastnější byla, když na mistrovství světa 2008 a olympiádě 2018 dojela v úvodním závodě na 3000 metrů čtvrtá a tu placku, která u ní odděluje zklamání a uspokojení, zatím neměla. Ale také tímto pocitem se uměla nabudit a následně získala medaili na 5000 metrů.
Budovat v Sáblíkové uměle bezbřehé sebevědomí šampionky by bylo kontraproduktivní. Se skromným vystupováním, které má v genech, přece dospěla k 21 světovým a třem olympijským zlatům. A o mnoho víc jich ani být nemohlo.
Její svět
Občas zajde do kina, pustí si film, povečeří s přáteli. Ale když se s ní dáte do řeči, nejpřirozenější je opět při debatách o sportu, o své tréninkové skupině. To je její svět, lepší zatím nenašla.
Ani 21 titulů ji nepřipravilo o motivaci. S tím musí Nizozemky, Kanaďanky či slečna Voroninová počítat, až se příště opět proti Sáblíkové postaví. Události zběsilé sobotní bitvy dvou světových rekordů v ní takovou motivaci jen umocní.