Primus láká vědecké kapacity na Univerzitu Karlovu
Podle prorektora pro vědeckou činnost UK Jana Konvalinky české vědě nesvědčí, když se zavírá před novými tvářemi působícími v cizině
Američan James Tufano se na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze věnuje výzkumu na téma cvičení se seniory. Přišel s inovativní a u nás nepoužívanou metodou, která by mohla zlepšit jejich zdravotní stav. „Je to nový směr výzkumu, ve kterém následně mohou pokračovat na fakultě další,“vysvětluje Jan Konvalinka, prorektor pro vědeckou činnost na nejstarší české univerzitě.
Vědce se podařilo nalákat na štědrou podporu z univerzitního programu Primus, díky kterému si mohl vytvořit svůj výzkumný tým a minimálně tři roky bádat. Kromě nového postupu navíc na fakultu přivedl americký styl práce, více diskusí a dobrou náladu.
Zmíněným programem Primus, který univerzita letos vyhlašuje už pátým rokem, bojuje s takzvaným „inbreedingem“.
Tento anglický výraz by se doslova dal přeložit jako oplodňování mezi příbuznými, ale v univerzitní terminologii to znamená něco jako odkojení si vlastních nástupců. Člověk na jedné škole získá postupně bakalářský a pak magisterský titul, následně si pod vedením tamního profesora nebo profesorky udělá doktorát. Poté na stejné škole získá své první zaměstnání jako pedagog. Během toho odjede sice třeba na půl roku na stáž do zahraničí, ale dlouho nikde nezůstane. Když se vrátí, udělá si docenturu a profesuru zase na „své“škole, a když jeho školitel a nadřízený odchází do důchodu, vedení katedry mu předá. Tenhle zvyk není úplně dobrý. Škola se uzavírá do sebe.
Nejsme dobří, nejsme dobří...
Zdá se to logické a spravedlivé. Zkušení vědci si vychovávají své následovníky. Jenže... „Ve světě se tak většinou nepracuje,“dodává Konvalinka. Ani nejbrilantnější vědec neví všechno a vzájemná inspirace je přínosem. Věda je dnes neuvěřitelně propojená, svět jde rychle dopředu a lidé, kteří přicházejí do vysokoškolského prostředí odjinud, mohou přinést nové nápady a přístupy. „Jsou to například jiné metody analýzy DNA, když budu mluvit o svém oboru,“vypráví biochemik Konvalinka, který sám působil na univerzitě v Heidelbergu či Hamburku .
„Trvalo nám dva roky, než se nám tento program zde na univerzitě podařilo prosadit,“vypráví Konvalinka a upozorňuje, že česká věda má co dohánět. „Když jsem přišel do této funkce, popudil jsem hodně lidí. Při prezentaci jsem řekl, že naše věda má tři problémy a to, že nejsme dost dobří, nejsme dost dobří, nejsme dost dobří, a to tady není zvykem říkat,“dodává Konvalinka.
Pro představu, mezi nejcitovanější vědce světa patří jen devět odborníků z českých univerzit a výzkumných ústavů. Vedeme si lépe než Maďarsko nebo Polsko. Ve srovnání třeba s osmimilionovým Izraelem či desetimilionovým Švédskem, které mají takových vědců desítky, je to už horší.
Univerzitě Karlově se díky Primusu podařilo nalákat nejen zahraniční vědce, jako je zmíněný Tufano či Erin Carsonová ze Stanfordu, jež se na Matematicko-fyzikální fakultě UK zabývá numerickou algebrou.
Přilákala také Čechy, kteří působili léta v zahraničí a nakonec se z nejrůznějších důvodů rozhodli vrátit domů. Je to třeba odbornice na srovnávací literaturu Anežka Kuzmičová, jež získala doktorát ve Stockholmu. Ta nyní zakládá vědeckou skupinu, která se bude zabývat výzkumem čtení u dětí. Mezi další patří i astrofyzik Ondřej Pejcha, který získal doktorát na univerzitě v americkém Ohiu, a následně dokonce grant od americké vesmírné agentury NASA.
Úspěšné návraty
Vědci mohou rovněž na svou původní univerzitu doporučit dobré studenty, a navázat dokonce výzkumné partnerství. Pro příklady, kdy navrátilci slaví i na jiných českých institucích prokazatelné úspěchy, nemusíme jít daleko.
Pavel Majer z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, který se před lety vrátil z USA, vyvinul látku, jež by mohla pomoci v léčbě rakoviny. Dalším je třeba jeden z nejcitovanějších chemiků světa Martin Pumera, který se po letech v zahraničí navrátil do Česka. Dnes působí na vysokých školách v Brně a Praze.