Tohle není Sparta
Místo zlepšení nejhorší výkon v sezoně a domácí prohra 0:2 s Libercem. Fotbalová Sparta stůně dál, odnese to trenér Jílek?
Sám přiznal, že po zpackaném zápase špatně spí. Dvě noci se v posteli převaluje, nezamhouří oko. Přemítá, kde se stala chyba a proč se prohrálo.
Tentokrát by nepřekvapilo, kdyby kouč Václav Jílek nemohl zabrat celý týden.
To, co předvedla jeho Sparta v sobotním prvním jarním zápase doma proti Liberci, totiž hraničilo s ostudou.
Se soupeřem, který je v tabulce devátý a přes zimu mu odešli tři klíčoví hráči a s nimi šestnáct vstřelených gólů, prohrála 0:2. Hrála bez nápadu, skoro si nevytvořila šanci, zase zmatkovala vzadu.
„Hodně špatný výkon,“povzdechl si Jílek. Podobně jako v létě, kdy v prvním zápase pod jeho vedením sparťané vybouchli doma se Slováckem. Tehdy ještě bylo na hodnocení brzo, teď už ne.
Je třeba se natvrdo zeptat: Změnilo se za sedm měsíců něco?
A na rovinu si odpovědět: Ne, vůbec nic.
Sparta se chlácholí tím, že se povedlo vylepšit vztahy v kabině, že tým táhne za jeden provaz, že se vrátil po zranění kapitán Dočkal.
Ale když se má soudržnost přenést na trávník, je konec.
Tam panuje pořád stejný chaos, chybí odvaha, energie, nasazení i nápady. Dominantní projev, ve kterém Sparta vnutí soupeři svůj styl, zůstává Jílkovým zbožným přáním, tým k němu evidentně nesměřuje.
Jako Harry a Meghan
Není to jen a pouze vina trenéra, který zdědil rozhašený tým a během víc než půl roku mu nedokázal vtisknout tvář.
Tohle totiž dávno není Sparta. Rozhodně ne ta pravá, železná, ze které mívala celá liga vítr, která vystupovala sebevědomě, možná až arogantně, sálala z ní nezdolná síla a soupeři se jí báli.
Dnes si z ní utahují a vysmívají se jí, jako naposledy liberecký rychlík Malinský, který ji srazil dvěma góly a provokoval fandy drzými gesty.
Sparta jako by to přestala vnímat. Nikdo, kromě rozhodčího Pechance, který vytáhl žlutou kartu, Malinskému troufalou oslavu nespočítal, což by se dřív tutově stalo.
Sparťané jen sklopí hlavy a po utkání si jdou se soupeřem, který je obral o body, v klidu plácnout. Skousnou, že jim fanoušci při děkovačce nadávají a pískají. Pokrčí rameny, když slyší, jak si o nich zbytek ligy vypráví vtipy: třeba ten, že Spartě začali fandit britský princ Harry a jeho manželka Meghan – prý aby si zvykli na život bez titulu.
Sparta si na něj zvykla už dávno, vždyť naposledy slavila v létě 2014.
Od té doby ani ťuk, žádná trofej, jen spousta slov, planých nadějí a zklamání. Točí se lidé ve vedení, ve sportovním úseku, trenéři, hráči, čerstvě je na odstřel Jílek, po jehož konci fanoušci během zápasu volali, a jeden mu dokonce přiběhl vyčinit z očí do očí přímo na lavičku.
Dlouho se přitom drželi a čekali na náznak zlepšení. I v sobotu jich přišlo v chladném počasí přes dvanáct tisíc. Ale donekonečna trpěliví být nemohou, zvlášť když vidí, že Sparta přežívá bez koncepce a na všech úrovních si počíná nelogicky.
Symbolický příklad: přes zimu vylepšila sociální zařízení pro fanoušky u vchodu na stadion, ale zároveň nechala odstranit mobilní záchody na horním ochozu. Světe, div se, fronty v poločase nezmizely, naopak se v nich čekalo o deset minut déle.
A tak nějak je to na Letné se vším. Sparta si maluje, jak udělá důležitý krok vpřed, místo toho se vrátí o dva zpátky.
Proto i chvilkové zdání, že se tým někam posouvá, po každé porážce rychle mizí. A s ním i poslední zbytky sparťanské hrdosti.
„Chceme, aby tým měl styl, výsledky, aby se hráči zlepšovali,“vytyčil si v létě sportovní ředitel Tomáš Rosický, když si kouče Jílka po dlouhém oťukávání vytipoval jako ideální volbu a přivedl z Olomouce.
Jenže tahle léčba evidentně nefunguje.
Styl Sparta nemá žádný. Výsledky? Po víkendu klesla na páté místo, bodově naroveň šestým Českým Budějovicím.
A o zlepšení hráčů nemůže být řeč, když vidíte, jak se trápí v minulé sezoně výborný záložník Trávník nebo jak tým donekonečna sráží nepochopitelné kiksy stoperů.
Výměna trenéra se logicky nabízí, ale pokud Sparta zůstane jen u ní a nezamyslí se nad celkovým fungováním, nikdy nic nevyřeší.
Její problémy zdaleka neohraničuje autová čára. Nejen hráči a trenér, ale i lidé, kteří v hierarchii dlí nad nimi – s Rosickým v čele – zoufale tápou. To, jak se Sparta propadá, je důsledkem toho, že jí bolestně chybí aspoň náznak vize a že na Letné – s výjimkou PR a marketingu – nefunguje v éře majitele Daniela Křetínského vlastně nic.
Utrácíme! Ne, šetříme!
V první řadě by si Sparta měla dát do pořádku finanční politiku, protože při zacházení s penězi skáče z extrému do extrému. Z rozhazovačné éry kouče Stramaccioniho, kdy poutrácela nepředstavitelný balík za nepotřebné hráče a jejich platy, postupně přešla do fáze, ve které během zimní pauzy šetřila a nepřivedla jedinou okamžitou posilu – ač se podzimem protrápila.
Marně Jílek volal po tom, že potřebuje pravonohého stopera, proti Liberci zase musel složit střed obrany ze dvou leváků.
Musí se prát i s tím, že má v týmu hráče, kterým měsíčně chodí na účet sumy s šesti nulami, a přitom sedí na tribuně nebo u televize.
Což v žádném případě nemá být polehčující okolností pro mizerné výsledky, jen poukázáním na to, jak nepochopitelně Sparta hospodaří.
Aby něco změnila, musí se naučit podívat do zrcadla a přiznat si: Je to bída. Ne si lhát do kapsy, že se sice nepovedla příprava, ale v prvním jarním mistrovském zápase se stane zázrak a všechno rozkvete.
Nerozkvete. A na – aspoň částečnou – záchranu další zpackané sezony už je dost možná při osmibodové ztrátě na druhou Plzeň pozdě.
Diváci jsou dost chytří, aby poznali, když do toho nedáte sto procent. Bez správného nasazení a agresivity to nejde. Václav Jílek, trenér Sparty