Milion chvilek pro demonstraci

Komentář Petra Koláře

Dalo by se to brát jen jako jedno z řady vyjádření některého z politiků na sociálních sítích. Nicméně pondělní status místopředsedy ODS Alexandra Vondry na Facebooku může ukazovat na něco hlubšího.

„Nechceme jít cestou Polska a Maďarska, hlásá pozvánka Milionu chvilek na příští demonstraci. Za sebe říkám: Díky, ale nejdu. Chvilkaři udělali první vážnou chybu. Až dosud měli mé sympatie. Správně se vymezovali proti Babišovu gigantickému konfliktu zájmů, oligarchizaci politiky u nás a Zemanovu tažení na Východ. A také se snažili úzkostlivě pohybovat v rámci konsenzu demokratických sil tady doma. Útokem proti Visegrádu konsenzus opouštějí,“napsal v úvodu sáhodlouhého textu Vondra. Následně vypočítal pět důvodů, „proč je hloupé útočit na Visegrád a srovnávat naši situaci s Polskem i Maďarskem“.

Nicméně nejde pouze o Visegrád. Začátek letošního roku nezastihl lídry Milionu chvilek v nejlepší kondici. Platforma, která loni 16. listopadu dokázala na Letnou přilákat okolo čtvrt milionu lidí, jako by se dostala do bodu zlomu. Vůbec to přitom neznamená, že pokud krátce před podzimními krajskými a senátními volbami uspořádá další akci na Letné, nemůže se na ní opět objevit tři sta tisíc lidí. Přesto to nemusí znamenat vůbec nic.

Příčin je nejspíš několik. Zaprvé se zdá, že se po mediálně sice atraktivních, ale jinak absolutně neefektivních monstrakcích proti Andreji Babišovi s Milošem Zemanem rozhodla iniciativa posunout dále. Z pohledu organizátorů je to vlastně pochopitelné.

Ultrapřísné ultimátum

Na zmíněné Letné v předvečer 17. listopadu totiž dali Babišovi ultimátum do konce minulého roku. Premiér se měl úplně zbavit Agrofertu, médií a odvolat ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, nebo odstoupit. Nestalo se – a v dohledné době nejspíš ani nestane – z toho nic. Sedmého ledna tak Mikuláš Minář a spol. oznámili, že před krajskými volbami udělají „13 protestně diskusních akcí ve všech krajských městech“a na závěr v Praze. Před volbami do Sněmovny v příštím roce pak projedou zemi „křížem krážem“. Fajn. Z toho si asi šéf ANO žíly opravdu netrhá. Zvláště poté, co po několika měsících přijal za svůj Zemanem doporučovaný recept, že má protesty přehlížet nejen navenek, ale i mentálně.

Poté od Milionu chvilek došlo k vyslovenému lapsu. Hrozbě protesty, pokud bude ombudsmanem zvolen někdejší sociálnědemokratický poslanec Stanislav Křeček. Jeho následné zvolení komentoval Robin Suchánek z Milionu chvilek slovy: „Jednaosmdesátiletý fašoun a rasista Stanislav Křeček byl zvolen ombudsmanem. Kam ještě můžeme klesnout?“Za tyto výrazy se po pár dnech omluvil.

O to ale vůbec nejde. Podstatnější je, že i řada opozičních politiků vnímala akci Milionu chvilek jako kontraproduktivní. Mnozí z nich vyčítavě konstatovali, že po akci Mináře a spol. Křečkovy akcie naopak stouply. A co na to Milion chvilek pro demokracii? Oznámil na 1. března konání demonstrace... Tam prý ovšem nepůjde jen o Křečka, jehož volba je údajně jen „obzvlášť křiklavým příkladem toho, jak jsou státní správa a významné instituce krok za krokem systematicky a záměrně politicky rozkládány a privatizovány“. Akce má název „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“.

Čímž se vracíme k připomínkám Alexandra Vondry. „Kaczynski v Polsku i Orbán v Maďarsku byli demokraticky zvoleni ve svobodných volbách. Oba kdysi bojovali proti bolševikovi. Zasloužili se o rok 1989. Srovnávat je s Babišem je nehorázné. Oba stojí v čele standardních demokratických stran,“napsal kromě jiného místopředseda ODS.

„Kaczynski i Orbán jsou konzervativní a vymezují se vůči nyní módním, tzv. progresivním trendům na Západě. Nálepkování

obou populismem, nebo dokonce antisemitismem či fašismem je absolutně nemístné,“dodal Vondra. Následně se zastal i nejkritizovanějších věcí v obou zemích – reformy polské justice či stavu médií v Maďarsku. Zároveň vyzdvihl význam visegrádské čtyřky. „Jak by se nám asi líbilo, kdyby nás začali třeba z NATO vyhazovat jenom proto, že jsme si zvolili Zemana nebo Babiše (já je samozřejmě nevolil)?“položil řečnickou otázku muž, jenž se na nedávném kongresu ODS hrdě označil za „havloida“. Opět je nutné zdůraznit, že jde „jen“o postoj Alexandra Vondry. Dnes už ovšem místopředsedy ODS, která až dosud akcím Milionu chvilek oficiálně pouze tleskala. Byť si o tom mnozí její členové mysleli svoje.

Nicméně od listopadové schůzky Mikuláše Mináře s opozicí a ikonického snímku, na kterém mu lídři opozičních stran až nábožně naslouchají, je to další zajímavý moment. Nemluvě o tom, že jakkoli tehdy Minář předsedy vyzýval ke spojení opozice proti Babišovi, děje se od té doby pravý opak. Jako příklad uveďme lednový volební sjezd KDU-ČSL, na němž veřejný zastánce aktivit Milionu chvilek Marián Jurečka porazil své dva protikandidáty i díky tomu, že se na rozdíl od nich vůči vytváření předvolebních koalic za stávající situace jasně vymezil.

Pokud bude zmíněný trend pokračovat, lídři Milionu chvilek budou čím dál častěji zabrušovat do výsostně politických témat a zároveň ztrácet podporu (ať už přímo deklarovanou, nebo faktickou) opozičních politiků, zbudou jim dvě možnosti. Buď se do politiky kvůli prosazování vlastních cílů vrhnou sami, což doposud odmítají. Nebo...

Nebo holt udělají pár dalších demonstrací.

Buď se Milion chvilek do politiky vrhne sám, nebo holt udělá jen pár dalších demonstrací.