Funguje to: vyšší mzdy drží růst
Hrubý domácí produkt v loňském roce rostl solidním tempem, a to 2,4 %. Nedosahujeme sice čísel jako v letech nejtučnější konjunktury, ale žádný strom neroste do nebe. A pokud bychom se drželi stabilně na této úrovni, troufnu si říci, že by to byla pro Česko výhra. Nesmíme ale usnout na vavřínech, je třeba mít na paměti nejen to, co za dobrým výsledkem stojí, ale neustále hledat, co by se dalo dělat lépe. Nejen proto, aby roční ukazatele vývoje ekonomiky zůstaly pozitivní, ale abychom byli připraveni na budoucnost i na možné výkyvy globálního trhu.
Hlavním tahounem růstu zůstává i nadále spotřeba domácností. To je nad jakoukoli pochybnost spojeno se zvyšováním mezd z posledních let. Pro mne je to nejryzejším důkazem toho, že naše požadavky jsou správné a jejich naplňování přináší užitek nejen konkrétním zaměstnancům, ale celé společnosti. Lidé, kterým na konci měsíce v peněžence nezůstane ani koruna, si těžko připlatí za cokoli nad rámec nejnutnějšího minima. Naopak ti, kteří si mohou dovolit nějakou službu od místního podnikatele či připlatit si za lepší zboží, rádi tak učiní. Zvyšování mezd je v první řadě podporou rozvoje daného regionu, a to právě prostřednictvím oživování (posilování) lokálních podniků. Bez růstu mezd by ekonomika rozhodně dosáhla nižší dynamiky vlastního růstu. A pocítili by to nejen lidé, ale i státní rozpočet.
Příliš optimisticky ovšem nevypadají státní investice, to je určitě jedna z oblastí, kterou by bylo krátkozraké opomíjet. V důsledku nejistoty spojené pravděpodobně nejen s brexitem, ale i dalšími vnějšími vlivy, například s otázkami kolem Green Deal, stagnují. Minimálně v posledním jmenovaném vláda nutně potřebuje urychleně vytvořit analýzu dopadu, a to právě nejen pro definování vlastních pozic při vyjednávání v Bruselu, ale i z hlediska státních investic do budoucna. Nikdo nepochybuje, že investovat potřebujeme, z hlediska neoddiskutovatelného směřování ekonomiky zejména do výzkumu, vzdělání a infrastruktury (nejen dopravní, ale i informačních sítí). Tedy investovat do ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou.
K celkovému ohlédnutí za vývojem ekonomiky musím zmínit ještě jedno číslo. Jedná se o objem dividend, které zahraniční mateřské firmy vyvedly ze svých dceřiných společností v Česku. Peníze vydělané u nás, které ale slouží ekonomikám jiných zemí. Jedná se každoročně o stovky miliard korun. Ohromná suma. Částka, za kterou je (bohužel) nutné také vidět nejen nejrůznější pobídky a daňové úlevy, jichž se mnohým takovým firmám v minulosti dostalo, ale také rozdíly v odměňování za stejnou práci u nás a v mateřských zemích těchto firem. Ty rozdíly bývají propastné a vztah poboček s centrem tedy spíše macešský než mateřský. Rozhodně bychom s tím měli něco dělat.