Sloup se vrací, rynku by slušel i vodní prvek
Zničený a potupený monument s pokaženou pověstí, mariánský sloup, bude opět stát na Staroměstském náměstí. Inventura ztrát a nálezů tohoto dominantního místa české metropole zůstává ještě otevřená.
Jan Bohata
STARÉ MĚSTO Po uplynutí více než sta let zaujme mariánský sloup své někdejší místo, ze kterého byl roku 1918 stržen. Ze Staroměstského náměstí zmizely v průběhu staletí i další významné stavby. Některé by se podle historiků i urbanistů mohly navrátit.
Největší naději na výstavbu má nástupce zničeného traktu Staroměstské radnice. O futuristických i historizujících návrzích na dostavbu experti debatují desítky let. „My jsme tu myšlenku chtěli znovu oživit, a proto s tím počítáme i v návrhu nového metropolitního plánu,“řekl k možné dostavbě Marek Vácha z pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR).
Proti tomu nejsou ani ochránci památek. „Dostavba radnice by měla být tím, co místo zaplní. Neměli bychom ale vytvářet prostor, který pouze polyká peníze,“domnívá se Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu. Novogotické křídlo radnice zničilo německé ostřelování v květnu 1945. „Všem úvahám musí předcházet seriózní archeologický výzkum, který by ukázal, co všechno se ze Staroměstské radnice dochovalo pod dlažbou náměstí,“uvedl archeolog Jaroslav Podliska, šéf pražského pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ).
A archeologické průzkumy mohou přinést překvapení. Odhalit by mohly základy románských i gotických staveb předcházejících Staroměstské radnici.
Ke každému rynku náležel tradičně vodní zdroj a Staroměstské náměstí nebylo výjimkou. „Na náměstí určitě chybí nějaký vodní prvek a o obnově Krocínovy kašny se mluvilo stejně jako o obnově sloupu,“připomněl Jaroslav Podliska.
Poblíž mariánského sloupu stála renesanční manýristická Krocínova kašna. Kameník Jindřich Beránek ji v roce 1591 vytvořil ze sliveneckého mramoru načervenalé barvy, dominoval jí Neptun a alegorie čtyř živlů. Unikátní stavbu dělníci rozebrali v roce 1862, Praha už ji ale nikam nepřestěhovala. Fragmenty skončily ve stavebním dvoře, část poté posloužila stavbařům v základech žižkovské plynárny. Po jejím zboření ve 30. letech 20. století putovaly vyzvednuté zlomky do Lapidária. Tam je umístěn i model kašny vytvořený sochařem Bohumilem Vlčkem.
Vodní plochu na Staroměstském náměstí míjeli Pražané i po roce 1943. Její vznik u sochy mistra Jana Husa měl prozaickou příčinu – šlo o protipožární opatření pro případ náletů. Nádrž zmizela v 70. letech.
Z uměleckých děl, která zdobila Staroměstské náměstí a nepřežila dějinné přemety, se na své místo zatím vrátil jen kalich s hostií. Symbol husitské epochy spočívá již dva roky ve štítě Týnského chrámu. Odtud zmizel v noci na 17. ledna 1623 během pobělohorské rekatolizace.
„Na lemu základny je vytepán letopočet a znaky Arcibiskupství pražského, Prahy a český lev,“popisují jej správci týnské farnosti.
Kuří trh i tramvaje v Celetné
V roce 1915 na Staroměstském náměstí přibyl pomník mistra Jana Husa od sochaře Ladislava Šalouna. Ani toto místo nebylo historicky nezastavěné. V barokní éře tam stála strážnice.
Asanace Josefova a přilehlých ulic na přelomu 19. a 20. století Staroměstské
náměstí také výrazně poznamenala. Demoliční čety odstranily barokní Krennovský dům, původně gotickou rezidenci z roku 1409 stojící před kostelem sv. Mikuláše. Prostor mezi nimi se nazýval Kuří trh.
V místech nynější Pařížské ulice stával barokní benediktinský konvent, i jeho budovy roku 1898 podlehly asanaci. „Klášter byl zrušen Josefem II. roku 1785, poslední údobí jeho existence popsal například Alois Jirásek v románu F. L. Věk. Dokladů o podobě klášterních budov máme poměrně dost, od dobových plánů až po rytiny a malby,“uvedl historik Vít Vlnas.
O návratu těchto staveb se neuvažuje stejně jako o tom, že by u Staroměstské radnice opět stavěly tramvaje. Trať přes Celetnou ulici a Staroměstské náměstí dosloužila v roce 1960.