Děda by snad byl pyšnej
Mladá Boleslav druhým místem překvapuje extraligu a on zase překvapuje Boleslav. Ondřej Najman, vnuk Josefa Augusty.
Robert Sára
Jeho příjmení o nějakém výjimečném hokejovém původu příliš nevypovídá. Koneckonců, když před dvěma a půl lety přišel do Mladé Boleslavi, kde tehdy zrovna trénoval Patrik Augusta, velká část kabiny dlouhé týdny netušila, že je to… … jeho strýc.
… a že tak jeho dědou byl Josef Augusta – trenér, který na začátku tisíciletí dokonal zlatý reprezentační hattrick a byl legendou slavné éry jihlavské Dukly. „Jsem rád, že není hned vidět, že jsem taky Augustů, protože je to zavazující. Chci pokračovat v tom, co udělali, ne jim kazit jméno,“přiznává Ondřej Najman.
Asi už je to zbytečný strach. Jasně, pořád je rodinná hokejová truhla plná spíš medailí dědy (tři trenérská zlata, tři stříbra a bronz z MS a jedno olympijské stříbro jako hráč) či strýce (bronz z olympiády i MS), ale i útočník, který na konci ledna oslavil 22. narozeniny, už není jen „chudým příbuzným“. Ač v Boleslavi hraje „až“ve čtvrtém útoku, stejně s parťáky Flynnem a Kousalem odehraje v průměru 13 minut za zápas, což je velice solidní porce. Nasbíral 25 bodů, stejně jako třeba Jaromír Jágr, což ho řadí na hranu padesátky bodování. A ve věkové kategorii do 23 let je po plzeňském Kantnerovi a Dufkovi ze Zlína třetím nejproduktivnějším.
Reprezentační kouč ho sleduje
„Jako centr je mozek jedné z nejlepších lajn v lize. Je to velice chytrý a pracovitý hráč a zároveň typ, který vždycky dělal hráče kolem sebe lepšími,“říká o něm strýc Patrik, trenér extraligového Liberce.
Že vskutku zažívá průlomovou sezonu, už částečně ocenil také reprezentační kouč Miloš Říha, který ho v nominaci na nedávné Švédské hry zařadil mezi náhradníky. A byť se i přes řadu omluvenek do národního týmu nedostal, tvrdí: „Potěšilo mě už to, že jsem byl mezi náhradníky, že se o mně vůbec ví. Budu makat, třeba šance ještě přijde, protože vím, že by děda byl tam nahoře šťastnej.“
V neděli to byly tři roky, co prohrál boj s rakovinou, ale Najman ho má denně na očích. Doma má fotku, na hokejce zase ve zkratce napsané rady, které mu dával. Dřív na dresu nosíval desítku, se kterou se děda proslavil, ale v Boleslavi, kde byla obsazená, ji vyměnil za číslo 46 – rok dědova narození.
Místo biatlonu hokej
Asi už jste pochopili, že slova o tom, jak je rád za jiné příjmení, jsou spíše ukázkou pokory ke slavným předkům než nějaká narušená rodinná pouta. S tím klanem se to má tak – Najmanův otec býval biatlonista, dokonce syna postavil na lyže dřív, než se sklouzl po ledě. Ale jelikož se rozhodli se ženou žít v Jihlavě v Augustovic dvojdomku, bylo jasné, že děda z něj – a později také z o tři roky mladšího bratra Adama – „udělá“hokejistu.
„Odmala mě k němu vedl, a i když jsem chvíli hrál fotbal, tak hokej byl kvůli němu na prvním místě.
V mladších kategoriích mi opakoval, ať se hokejem bavím. Ale když jsem byl starší, chodil na všechny moje zápasy a já za ním docházel pro rady. Probírali jsme spolu hodně věcí a postupně jsem si uvědomoval, co děda dokázal a že mi fakt má co říct.“Narodil se v roce 1998, a tak dědovy největší trenérské úspěchy, tedy zmíněné dokonání zlatého hattricku, sledoval jen u televize jako tříletý capart, který si logicky toho už moc nevybaví. Přesto si vzpomene – možná i díky pozdějšímu vyprávění dospělých – že víc než děda na střídačce ho tenkrát v Hannoveru uchvátil obránce Pavel Kubina na ledě. A tak když se reprezentace vracela domů se zlatem, vzala ho babička s sebou do Prahy, aby vyzvedli dědu a on mohl „pana“Kubinu pozdravit. „Pořád jsem ho chtěl vidět, ale dopadlo to tak, že jsem se před ním strašně styděl.“Ale aspoň od dědy dostal zlatou medaili na krk.
V jeho kariéře ale sehrál klíčovou roli také druhý z hokejových Augustů.
Strýc Patrik zprvu radil, v mladším dorostu pak také trénoval a třeba mu do útoku zařadil Pavla Kousala, kterého má v lajně dodnes. Vyrůstali spolu v Jihlavě, střihli si rok v Americe a ještě donedávna v Boleslavi také bydleli v jednom bytě. „Jsme jako dvojčata. Je to jeden z mých největších kamarádů a jsem zvědavý, jestli někdy přijde doba, že se budeme muset rozloučit. Snad teda ne.“
Asi jen tak nepřijde, protože je to pár týdnů, co oba v Mladé Boleslavi podepsali víceletou smlouvu.
Chybí mi zarputilost Augustů
Ale zpět k němu a Augustovi mladšímu. V dorostu dostával zabrat, protože jako trenérův příbuzný musel ukázat dvakrát tolik. Zvládal i individuální tréninky.
A vyplatilo se. „Pílí a dřinou se vypracoval. Má v sobě totiž augustovskou zodpovědnost. Důkazem je i to, že si během ročního angažmá v Americe dálkově dodělal gymnázium. A v hokeji jsou on i jeho brácha (působí v Liberci a Benátkách, byť je do konce sezony zraněný) velmi zodpovědní centři, kteří hrají dopředu a dozadu,“popisuje Patrik Augusta.
Najman však kriticky přidá: „Možná mi chybí augustovská zarputilost. Tu bych mohl přidat.“
Naposledy se o ní přesvědčil, když se dědeček na podzim roku 2015 dozvěděl o vážné nemoci.
„Doktoři mu řekli, že nemá moc času, ale on se začal rvát. Každý den chodil se psem deset kilometrů, aby měl sílu a držel se ve formě. Nakonec ho to ale přepralo.“
Augustovskou buldočí zarputilost vidí i u strýce, byť zaplaťbůh ne v boji se zdravím, ale v hokejové posedlosti. „Hokejem totálně žije, je do něj zažraný. Kouká na videa, rozebírá hru ostatních týmů a snaží se přiučit. Jezdí na stáže do NHL a bere hokej jako totální vědu.“
Uhraje Boleslav druhé místo?
Teď, když jde extraliga do svého finiše, už rázem nezní jako úplné sci-fi, že by se Najman i strýc potkali ve finále. Boleslav, oproti Liberci, Spartě či Třinci provinční klub, se nemusí obávat o čtvrtfinále. Reálně má i na první čtyřku, která dává v úvodním kole play off výhodu domácího prostředí a klidně může uhrát po základní části druhou příčku. V honbě za ní už minulý týden porazila Třinec a Plzeň, dva přímé konkurenty, dnes přichází střet s dalším, pražskou Spartou.
„Máme to dobře rozehrané, takže je to jen na nás. Ale myslím si, že kvalitu na tu druhou příčku máme. A boj o titul? Říká se, že pod svícnem bývá největší tma, nesází se na nás, ale můžeme jít hodně daleko,“tvrdí Najman.
Tým se zdá být výtečně poskládán. O čtvrté formaci už byla řeč, v té první je zkušený Klepiš, produktivní Slovák Skalický, v další zase reprezentant Radim Zohorna či mistr světa Lukáš Kašpar.
„Máme tři útočníky navíc a každá z pěti lajn je hodně kvalitní. Já jsem za tuto sezonu moc rád, protože v minulé náš útok moc nebodoval, neměli jsme klid na hokejkách. Teď se to změnilo. Kluci vedle mě lítají a já se snažím něco vymyslet. A těší mě, že to trenéři vidí,“říká Najman. „Hlavně doufám, že by ze mě měl letos radost i děda. Určitě by mi poradil, kde máme přidat, ale věřím, že by byl pyšnej.“
Snad ano. A zvlášť pokud by vnuk přispěl také nějakou medailí do zaplněné rodinné pokladnice.