Led je nejlepší učitel
Řízené otužování, ale i vědomé dýchání a nastavení mysli, to jsou principy Wim Hofovy metody, s níž pracuje Pavel Stuchlík. „Led je nejlepší učitel,“tvrdí.
Osmadvacetiletý Pavel Stuchlík si prošel okamžiky, které vydají na několik životů. Věnoval se profesionálně cyklistice, otevřel úspěšnou síť fitness center v USA a před šesti lety vydělal první milion dolarů. Dnes předává lidem zkušenosti, věnuje se Wim Hofově metodě a biohackingu, tedy vědomému a aktivnímu přístupu k vlastnímu životu a biologii. Jako DJ skládá pod přezdívkou NOA/AON.
Od cyklistiky přes obchodování až po mentorování lidí. Na váš věk to zní až nepochopitelně.
To je všechno evoluce, už odmala jsem se věnoval cyklistice, díky rodičům jsem dostal příležitost studovat v USA a také podnikat. Na prahu osmnácti let jsem začal obchodovat mezi čínskými prodejci Alibaba a eBay.com v oblasti, která mi byla blízká. Kupoval jsem komponenty na karbonová kola, kompletoval je a prodával v Česku, tehdy tady nic podobného nebylo. U toho jsem se ale nechtěl vzdát závodění, nakonec toho bylo tolik, že přišla chronická únava, deprese.
Jak jste to řešil?
Odjel jsem domů a s rodiči na měsíc vyrazil do Thajska. Když jsem se dal dohromady, přišla nabídka s kontraktem do světa profesionálních cyklistů. Odešel jsem na dva roky do Holandska, byla to zajímavá zkušenost, ale tělo to nevydrželo. Bylo to ještě horší.
Tedy konec kariéry profesionálního sportovce.
Ano, ale v tu chvíli jsem se začal zajímat o zdraví, byznys a četl odborné knihy. Vrátil jsem se do Ameriky, tentokrát i s rodiči, a zkoušeli jsme podnikat v gastronomii. Nakonec jsme zakotvili na Havaji a rozjeli byznys s Tutti Frutti mraženým jogurtem. Dařilo se, bylo z toho několik poboček a poměrně slušný výdělek.
A funguje to doteď?
Hledal jsem něco nového a postupně vybudoval investiční skupinu Zítřejší vize. Najednou jsem obchodoval i s americkými nemovitostmi. Pomáhala mi partnerka, dnes už manželka. Dařilo se nám, ale bylo to extrémní vytížení.
To je trochu daleko od sportovního prostředí.
Já se k němu zase vrátil. Když jsem zakotvil v Tampě kvůli prodeji nemovitostí, objevil jsem Orangetheory Fitness. Tehdy měli pár poboček, dnes je to jeden z největších amerických konceptů moderních tělocvičen. Trénink v tempu, jeden kouč na třicet lidí. Rozhodl jsem se, že chci podnikat pod jejich značkou a mít franšízu. Zavolal jsem majitelům.
A prošlo to? Mladý podnikatel původem z Čech?
Pomohla mi zkušenost s distribucí a prodejem těch jogurtů. Dali mi dva dny na splnění podmínek, zvládl jsem to a přestěhovali jsme se do Atlanty. V Georgii jsme museli otevřít 25 poboček za 10 let. Jenže během půl roku jsme měli přeprodáno, stala se z nás nejrychleji rostoucí skupina na trhu.
Čím to?
Začal jsem to dělat extrémně poctivě, dodnes značka Orangetheory Fitness pracuje s mými koncepty efektivity.
Možná jste si měl založit vlastní značku.
To ne, díky této zkušenosti jsem se naučil americké právo, účetnictví, byznysové myšlení a služby jsem přeprodával. Znalosti jsou k nezaplacení. Sblížil jsem se při tom přímo s majiteli a rozjeli jsme společně fitness centra v Nevadě, Oregonu, části New Yorku i Havaje nebo v San Francisku. Nakonec to bylo 100 poboček a 500 zaměstnanců.
A to jste se rozhodl vše prodat?
Kromě Havaje a jižní Floridy. Řekl jsem si, že je čas jít dál a učit se novým věcem. Využil jsem peníze a každé tři měsíce jsem někam odletěl učit se od špiček v různých oborech.
A s podnikáním jste se rozloučil?
Začal jsem doručovat zdravé jídlo, v Česku to znáte jako krabičkovou dietu, jen tohle bylo opravdu kvalitní jídlo a vždy čerstvé. Založil jsem také jedno z největších jógových a meditačních center v Jižní Americe – Atmasphere Atlanta. Bylo založené na biohackingu, místnost reagovala barevně na lidský dech a podobně.
To zní jako jeden podnikatelský úspěch za druhým?
Vždy se snažím dělat věci s vyšším cílem, nejde primárně o peníze. Ale fitness centrům se teď daří trochu hůř, nemám na ně tolik času. Dvě stě dní v roce jsem na cestách.
Pak se ale něco stalo, nemoci se vracely. Odešel jste na deset dní do jeskyně v Thajsku. Bez jídla, bez světla.
Byl to velký zlomový bod, potřeboval jsem reset.
Co se tam odehrávalo?
Promítal jsem si svůj život, co se mi líbilo, kde jsem udělal chybu. Po sedmi dnech jsem jen brečel. Poprvé jsem nebyl to, co se ode mě očekávalo, byl jsem sám sebou. A tam vznikla moje přezdívka NOA/AON, symbol duality a rovnováhy, kterou používám jako DJ.
Takže jste vyšel jako někdo jiný?
A šel jsem až do extrému, prodal jsem téměř vše, co jsem měl. Chtěl jsem odejít z byznysu. Už toho bylo moc, v nějaké chvíli jsem málem zbankrotoval, protože už to nešlo uřídit. To byla ohromná lekce života a možná taky nevýhoda, být mladý a hladový.
Zní to až jako pobláznění.
Začal jsem v Americe skládat hudbu, hrál jsem jako DJ a do půl roku jsem měl smlouvu s Warner Music, dal jsem jen energii někam jinam. Můj život lze rozložit na tři fáze. Vášeň, kterou je hudba, smysl – workshopy pro lidi a poslední je odkaz – snažím se předávat zkušenosti a kontakty, propojovat lidi.
Zmiňujete, že jste potřeboval reset mysli. Zvládnu to i já?
Resetovat můžete v pár vteřinách. Zastavit hlavu, odfiltrovat okolí a zaměřit se na sebe. Jsme jako počítač. Tělesná schránka je hardware a mysl software. Většinou je to rozpojené, když to na minutu vědomě propojíte, propojíte autoimunitní systém. Dejte si ukazováčky a palce k sobě, řekněte si – zpátky k základnímu nastavení.
Během dne často jedeme na autopilota. Podnětů je až moc…
Mysl je jako spolubydlící, když by pořád mluvil, vyhodíme ho. Buďte tím, kdo poslouchá své tělo a mysl, ne ten, kdo mluví a řídí. Pak totiž nastupuje autopilot. Musíme víc vnímat tělo, dech, mysl.
Je to vůbec reálné?
Je, na 100 procent. Když to nejde, je čas něco změnit. Když se mi něco stane, hned se sebou pracuju, neblokuju to. Používám mysl jako billboard. Taky nevnímám všechny letáky kolem sebe, když přijde myšlenka, kterou nechci, pošlu ji dál.
Lidé ale chodí do práce i na dvanáct a více hodin, mají starosti. Jak má tedy vypadat den?
Začíná to ráno, neberu mobil alespoň hodinu do ruky, pak jdu do dechového cvičení nebo meditace. Není třeba to stigmatizovat. Stačí se klidně nadechovat nosem a zplna vydechovat ústy. Musíte také vnímat každou část těla a poslouchat ticho v hluku.
Ticho v hluku?
Až pojedete v tramvaji, zkuste si to. Odfiltrujte okolí, je to nejlepší trénink, jak v podobné metodě růst. Extrém typu jeskyně není potřeba, stačí jednoduchost.
Není to vlastně jen další trend? Měli jsme tady diety, hladovění.
Jsou to všechno prokázané věci i vědecky. Je to vlastně přirozená věc, správně dýchat, chovat se k tělu smysluplně. S marketingem to nemá nic společného. S dechem se dá kouzlit, můžete se nabudit i přivést ke spánku.
Jste certifikovaný lektor Wim Hofovy metody, tedy vědomého dýchání, řízeného otužování a nastavení mysli. Vy k tomu ještě lidem pouštíte hudbu se speciální frekvencí do sluchátek, zvládnou to všichni?
Záleží, v jakém nastavení jsou, musí se s nimi pracovat. Můj základní kurz lidem ukáže, jak metodu praktikovat v běžném životě. Led je nejlepší učitel, když jsme v ledové vodě stažení, ve stresu, utečeme ven. Když se dokážeme uvolnit a kontrolovat mysl, přináší to uspokojení. Ponoru do ledové vody předchází dýchání, za 15 minut jím lze vyprodukovat mnohem větší adrenalin než při balancování nad propastí.
Má to i fyzické projevy?
Funkce těla i mysli se zlepší. Při Wim Hofově metodě se mění Ph krve, pomáhá proti bolesti, zánětlivosti. Každé provedení dělá s tělem jiné věci, při zadržení dechu nebo naopak ve výdechu.
A stačí studená sprcha?
Určitě, ze začátku 30–45 vteřin, být co nejvíc uvolněný a mít kontrolu nad dechem. Tedy co největší výdech, tím aktivujete parasympatický nervový systém, šok odejde.
Jaká je hranice, kterou tělo vydrží?
Dvě až pět minut jsou ideální, pak už to nemá vědecky prokázané benefity.
Kolik času věnujete péči o svoji schránku vy?
Mám jednou týdně den, kdy vypnu telefon, soustředím se na sebe. Když jsem doma, jsem tam na 100 procent pro děti. Každý rok se vracím na 10 dní do jeskyně v Thajsku.
A ta „vaše“metoda me (já), we (my), be (být)?
Já je moje mysl – jak s ní pracovat, jak ji ztišit, jak ovládat emoce, odfiltrovat podněty z podvědomí. My – to jsou všichni okolo, ti, co nás posouvají. Udržovat zdravé vztahy a to, co nás spojuje dohromady, je klíčové. Be (být) – to je naprosto všechno. Většina lidí žije tak, že nejdříve musí mít peníze, majetky a pak teprve budou dělat to, co chtějí. Ale nikdy se jim to nepodaří, je nutné otočit. Nás nedefinuje to, co děláme, ale to, čím jsme, skrze to, co děláme. Nutné je začít vždy u sebe.
Kdy budou mít Češi šanci jít na váš kurz?
Vrátím se příští rok na jaře. Chystáme tour po velkých českých městech nebo několikadenní kurz v Liberci.
A do té doby?
Moje rada zní, vezměte za sebe zpět odpovědnost.