Výdaje na obranu musí být smysluplné
Mohli bychom si koupit nejnovější letadla nebo obrněnce, ale budeme pak obranyschopnější?
Česká republika je spolehlivý spojenec a obrana je prioritou této vlády. I když za posledních pár týdnů to podle opozice a některých novinářů vypadá, že Češi jsou nespolehliví partneři, vláda se nezajímá o obranu, a jestli to půjde takhle dál, skončíme za chvíli na periferii civilizace. Proč? Protože jsem nahlas popsal realitu a zpochybnil metu výdajů na obranu ve výši dvou procent hrubého domácího produktu.
Pokusím se to vysvětlit, když to vyvolalo takovou hysterii. Předně, vláda je odpovědná za obranu této země a nešetří na ní. Letos jsou výdaje na obranu nejvyšší v historii, 75,5 miliardy korun, obraně se, na rozdíl od některých dalších resortů, zvýšil rozpočet skoro o devět miliard.
Naši vojáci a naše republika se těší velkému respektu a důvěře našich spojenců, zeptejte se Britů nebo Američanů, jak jsou spokojeni s našimi vojáky po spolupráci v Afghánistánu a Iráku. Máme větší respekt, než by si země naší velikosti zasloužila. Své mezinárodní závazky plníme.
Výdaje na obranu, na platy, na zbraně, na vybavení a na techniku však musí být v rovnováze mezi potřebou a finančními schopnostmi státu. Podíl z HDP je orientační a sám o sobě nic nevypovídá o schopnostech dané země nebo jejích potřebách. Saúdská Arábie i Afghánistán vydávají desetinu svého rozpočtu na obranu, ale vzhledem k ekonomické síle obou zemí jde o neporovnatelné částky.
Navíc země, která má vyřešené vztahy se svými sousedy, má nižší výdaje na armádu než stát, který je potenciálně v ohrožení. Asi nikomu nepřijde zvláštní, že Izrael vynakládá na obranu více než sedm procent HDP, ale Nový Zéland jen 1,1 procenta. To jen na ukázku, že porovnání čísel bez kontextu nic neznamená.
Asi bychom si mohli utáhnout opasky a koupit například nejnovější letadla nebo obrněnce a snadno tak papírově splnit dvouprocentní kritérium, ale budeme pak obranyschopnější? Hrozí nám válka? Má to smysl? Nebylo by lepší se na bezpečnost podívat komplexně a zamyslet se, jak smysluplně investovat dalších 60 až 70 miliard korun k současným 75,5 miliardy, aby se splnila dvě procenta HDP?
Bezpečná země rovná se mimo jiné země spokojených a vzdělaných lidí, kteří nejsou nebezpeční sobě navzájem ani svému okolí. Nebylo by opravdu rozumnější zainvestovat do školství a nastartovat penzijní reformu? Ostatně Evropě se podobný přístup osvědčuje už sedmdesát let od poslední války.
Nebo navýšit rozvojovou pomoc a pomáhat v místech, odkud lidé utíkají do Evropy, aby raději zůstali doma? Protože to je ten největší bezpečnostní problém, který
Evropu i nás nejvíce pálí. Ale peníze vydané na ostrahu vnější hranice nebo na pomoc rozvráceným státům se do výdajů na obranu nezapočítávají, i když reálně je to efektivnější než nákup stíhačky.
A bezpečnost státu je opravdu komplexní problém, v současnosti čelíme kybernetickým útokům a zabezpečit kritickou infrastrukturu je priorita, která však také něco stojí. Nejde jen o zabezpečení státních institucí, ale i elektráren nebo zdravotnictví. Vzpomeňte si, jak hackeři vyřadili benešovskou nemocnici. A to byla jen špička ledovce.
Osobně si myslím, že Česko by na armádu v budoucnu mohlo dávat víc, ale ne dvě procenta v roce 2024. Také proto, že ve Sněmovně byl problém prosadit jednu jedinou miliardu na zvýšení rodičovského příspěvku. Neumím si představit, jak ti samí poslanci odmávnou zvýšení výdajů na obranu o desítky miliard korun. Jako místopředseda vlády a ministr jsem odpovědný za reálné zabezpečení bezpečnosti a závazků České republiky, ne za plnění imaginárních čísel.