„Zápis v UNESCO drží developery na uzdě“
Zápis na seznamu kulturního dědictví je pro metropoli prestižní záležitostí. Pomáhá například cestovnímu ruchu. Kvůli UNESCO se ale zapomíná na památky, které na seznamu nejsou.
PRAHA Československo patřilo v roce 1946 ke dvacítce zakladatelských států organizace UNESCO, členství ale koncem roku 1992 zaniklo zároveň s rozpadem federace. Česká republika se tak stala 22. února 172. členem stejné mezinárodní organizace. Dnes od tohoto termínu uplyne přesně 27 let.
Pro Prahu je ale důležité ještě jedno datum. Společně s Telčí a Českým Krumlovem se hlavní město dostalo na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO již 13. prosince 1992. Praha je na seznamu, který má celosvětově dnes už přes 1 100 položek.
Jak říká mluvčí Institutu plánování a rozvoje (IPR) Marek Vácha, zařazení do světového kulturního dědictví se stalo pro Prahu impulzem k rozmachu masové turistiky se všemi důsledky. „Zápis Prahy na seznam památek UNESCO byl pro Prahu v 90. letech velký krok. Praha se stále oklepávala z minulého režimu, zápis na seznam světových památek znamenal příležitost nalákat sem zahraniční turisty i z jiných koutů světa,“říká Vácha.
Turisté, kteří přijdou do kostela, hodinu posečkají, mi nevadí. Na rozdíl od konzumního turismu, kdy návštěvníci jen nafotí selfíčka a odejdou.
Metropole se stala jednou z nejnavštěvovanějších evropských destinací. To podle Váchy dodnes pomáhá ekonomice i prestiži města. Zařazení na seznam kulturního dědictví ale není definitivum.
Na webu sekce kulturního dědictví je k dispozici interaktivní mapa, která je zejména v Evropě značně zaplněná. Stránky ale také mají sekci, která ukazuje, co bylo ze seznamu vyškrtnuto. Jde o ománskou přírodní rezervaci (seznam UNESCO se netýká jen stavebních památek), kterou se Omán snažil zmenšit. A UNESCO také vyškrtlo německé
Drážďany. Problémem hlavního města Svobodného státu Sasko byl projekt mostu. Občané volili, co je pro ně významnější: jejich město zůstane na prestižním seznamu, nebo získají kratší cestu do práce díky novému mostu. V referendu dali přednost mostu.
Předmětem licitování o to, co je v rámci nové výstavby přijatelné a co už ne, se stala také Praha hlavně kvůli projektům výstavby na pankrácké pláni. Panoráma tamních „mrakodrapů“je viditelné například z Pražského hradu a jeho okolí. I když se do budoucna nejspíš oblast s výškovými budovami rozroste, budovy ve stylu Šanghaje pravděpodobně vznikat nebudou.
V tomto směru by se dalo říci, že seznam UNESCO může být pro Prahu brzdou developmentu a zároveň reklamou turismu.
„Turistický ruch má však i své negativní stránky. I díky němu byla vyhnána většina obyvatel z centra a z Prahy 1 se stal spíše skanzen s trdelníky, matrjoškami či byty pronajímanými přes Airbnb,“říká Vácha.
Světoznámá metropole
Mluvčí městské organizace Prague City Tourism Barbora Hrubá vidí přínos seznamu spíše v oblasti reputace pro metropoli. „Zápis na seznamu kulturního dědictví UNESCO je pro Prahu především otázkou prestiže. Pravidla mají zároveň vliv na ochranu a péči o památky v historickém centru, jejichž stav má velký význam i pro cestovní ruch,“upřesňuje Hrubá. Podle ní by ale do Prahy turisté jezdili, i pokud by na žádném seznamu nebyla. „Praha je dnes skutečně světoznámou metropolí se skvělou pověstí, lidé sem míří za památkami, historií či architekturou, ale také za kulturními zážitky a za zábavou,“říká Hrubá.
Josef Štulc z Národního památkového ústavu, který je zároveň viceprezidentem české sekce Mezinárodní rady pro památky UNESCO, vnímá věci okolo ochrany památek jako souboj s developery a investory o zachování historických hodnot. A proto může být místo na seznamu kulturního dědictví pro Prahu užitečné. „Pořád ale probíhá velmi agresivní boj. A kdyby Praha nebyla na seznamu kulturního dědictví, tak by se na úrovni národní legislativy na hodnotu Prahy jako cenného historického celku tolik nepřihlíželo,“vysvětluje Štulc. Tvrdí, že se setkává s drzostí architektů, kteří pro svou tvorbu žádají o otevření stavidel. „Doslova říkají, ať je pustíme do centra s tím, že se třeba naučí stavět. Opravdu kvalitních projektů, jako byl ten od Kaplického,
je ale velmi málo,“dodává.
Podle památkáře už hrozilo, že řada velmi cenných památek v centru metropole padne a nahradí je novostavby. „A zejména v devadesátých letech vznikla celá řada divokých projektů v blízkosti historických objektů,“říká Štulc. Nemyslí si ale, že by případné vyškrtnutí Prahy ze seznamu UNESCO znamenalo nějaké radikální zhoršení situace. „Památková péče je u nás hodně rozvinutá, je ve světě uznávaná a má dobré jméno,“uzavírá.
Architekt Zdeněk Lukeš poukazuje i na negativní důsledky zápisu na seznam dědictví UNESCO. „Zařazení některých památek znamená také zanedbání těch, které v seznamu nejsou,“říká Lukeš.
Neúspěch kostela? Žádná škoda
Z možnosti zařazení na seznam kulturního dědictví nemusejí mít všude radost, pokud se z objektu stane turistická atrakce, může to být problém pro původní způsob fungování. To platí například o kostelu Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad od Josipa Plečnika. Ten měl být na kandidátní listině společně se slovinskou Lublaní. Slovinci ale nakonec společnou kandidaturu stáhli. Farář z chrámu v Praze 3 Jan Houkal toho ovšem nelituje. „Když mi to oficiálně s omluvou říkali, tak jsem odpověděl, že jsem vlastně velmi rád. Turisté, kteří přijdou a na místě hodinu posečkají, mi nevadí. Na rozdíl od konzumního turismu, kdy návštěvníci přijdou, nafotí selfíčka a hned zase odejdou,“vysvětluje kněz Houkal. „Konzumní, plytký turismus úplně ničí sakralitu památek,“dodává.