„Euromajdan byl násilný převrat“

Krym je navždy ztracen. Není možné věřit někomu, kdo říká, že se vrátí do státního svazku Ukrajiny, říká právník Valentin Rybin.

Advokát Valentin Rybin hájí ukrajinské policisty, kteří bojovali s demonstranty na Majdanu v roce 2013. „Byl to státní převrat, na kterém se podílely radikální nacionalistické skupiny financované oligarchy i ze zahraničí,“říká o událostech, které vedly k pádu prezidenta Viktora Janukovyče.

V minulých letech jste se stal na Ukrajině asi nejznámějším právníkem, který hájí „teroristy a separatisty“, jak říkají některá ukrajinská média. Kdo jsou – vašimi slovy – klienti, jež zastupujete?

Hájím mnoho lidí. A mezi nimi jsou například také lékaři, kteří byli obviněni z velezrady, generálové bezpečnostní služby, již se postavili proti převratu v roce 2014, nebo lidé, kteří se – na jedné nebo druhé straně – chopili zbraně a snažili se nějakým způsobem zabránit euromajdanskému převratu.

Dvakrát jste teď použil slovo převrat…

Samozřejmě. Převratem je nazýváno uchopení moci za použití násilí proti tomu, kdo tu moc držel předtím. V letech 2013 až 2014 mohla celá Evropa sledovat přímo online násilný státní převrat, při němž byl zbaven moci původní zákonně zvolený prezident Viktor Janukovyč. Fakta jsou jasná. Účastníci euromajdanu házeli na představitele pořádkových sil kameny a lahve se zápalnou směsí a někdy po nich také stříleli. To vše za účelem násilného uchopení moci. A skutečnost, že to byl státní převrat, je mimo jiné prokázána i tím, že jedním z vůbec prvních aktů strůjců převratu byl zákon o amnestii, která se udílela účastníkům násilných a v mnoha případech také kriminálních činů, jež ukrajinské zákonodárství označuje jako násilné uchopení moci a porušení ústavního pořádku. Zákon amnestoval asi 50 druhů trestných činů, mezi nimi například únosy lidí, způsobení těžké újmy na zdraví, svržení ústavních orgánů a násilné uchopení moci.

Ten zákon o amnestii nicméně přijal parlament, ve kterém měla většinu Janukovyčova strana.

To máte pravdu. Onen zákon a také události kolem něj jsou ukázkou toho, jak Janukovyč zradil lidi kolem sebe. Chování jeho poslanců, vysokých vojenských hodnostářů a dalších lidí kolem něj pak následovalo jako řetězová reakce. A to i v důsledku nátlaku ze strany strůjců převratu. Jen připomenu, že zákon byl schválen 21. února 2014 ihned po krvavých událostech, jimiž byl korunován státní převrat. A ve dnech 23. a 24. února odletělo z kyjevského letiště Žuljany celkem 150 letů soukromých letadel, jimiž odcestovali různí státní představitelé a příslušníci jejich rodin. Většina z nich se právě kvůli tlaku, jenž byl na ně vyvíjen, obávala o život svůj a svých rodinných příslušníků.

Evropská unie v této souvislosti nemluví o převratu. O něm mluví Rusko. Tam dokonce zaznívají i slova o „fašistickém převratu“. S tím se také ztotožňujete?

Ne, takto bych to neřekl. Jisté ale je, že se převratu aktivně zúčastnily radikální nacionalistické organizace. Ty byly financovány ukrajinskými oligarchy a po převratu i ze státního rozpočtu. A také ze zahraničí.

Kým ze zahraničí?

Zdrojů je více, ale jejich nejvýznamnějším zahraničním finančníkem byl a stále je George Soros.

Ten ale financuje liberální skupiny, nikoli nacionalistické.

Cílem člověka, jako je Soros, není prosazování všelidských hodnot na Ukrajině. Jeho hlavní snahou je změnit mocenské uspořádání Ruska, a cokoli může nadělat Rusku problémy, to pan Soros podpoří. Chtěl by politickou situaci v Rusku vrátit do 90. let, kdy vyhovovala Spojeným státům, liberálním elitám a tím i panu Sorosovi.

Protesty na Majdanu začaly 21. listopadu 2013 poté, co tehdejší ukrajinská vláda pozastavila přípravy na podpis asociační dohody s Evropskou unií. Za několik dnů se k prvním protestujícím připojili studenti. To vypadá spíše jako protesty než jako převrat.

Na počátku to byly protesty. Lidé už měli dost svého zbídačení, chtěli normální podmínky pro důstojnou lidskou existenci. Viděli také, jak se představitelé moci prezidenta Janukovyče starali výlučně o své osobní obohacení. A poté se do toho vložily i zmíněné radikálně nacionalistické skupiny. A stal se z toho převrat.

V zájmu koho?

Hlavními beneficienty převratu jsou naši partneři za oceánem, jmenovitě Spojené státy americké. Máme řadu důkazů o akciích tehdejší Obamovy administrativy. Demonstranty podporovali a osobně navštěvovali třeba náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nuland nebo viceprezident Joe Biden. A nerozdávali jim jen sušenky. Na tyto akce byly vydány miliony dolarů. A Evropská unie sehrála úlohu aktivního pozorovatele. Dokázala jen zprostředkovat dohodu, která demonstranty nebyla nikdy dodržena. Jsem ale přesvědčen, že kdyby lidé – a možná i politici – v Evropě pravdivě věděli, co se odehrávalo v Kyjevě a třeba také ve Lvově, že by se toho zhrozili a nepodpořili by tu takzvanou proevropskou opozici.

Co máte konkrétně na mysli?

Třeba neuvěřitelné násilí, které bylo používáno proti příslušníkům pořádkových sil. Nedávno byla zveřejněna studie, kde je shrnuto, že za dobu od listopadu 2013 do února 2014 bylo zraněno 919 příslušníků pořádkových sil. Z nich 257 těžce. Nejčastější zranění byly popáleniny od zápalných lahví, ale i od kyselin a dalších chemických látek, fraktury lebečních kostí a končetin. Zranění 205 policistů bylo způsobeno střelnými zbraněmi. A 23 pracovníků bezpečnostních sil bylo zabito.

… promiňte, jen bych ještě rád připomněl výnos někdejšího prezidenta Porošenka z prosince 2014, na základě kterého bylo 112 občanů posmrtně vyznamenáno titulem Hrdina Ukrajiny s právem nosit zlatou hvězdu, která byla předána jejich příbuzným. V oné studii, na níž se podíleli obhájci lidských práv a novináři, je však zdokladováno, že zhruba polovina z těch 112 osob s událostmi na Majdanu nemá ve skutečnosti vůbec nic společného.

Kdo střílel na Majdanu?

Bylo to více lidí, ale například ze strany demonstrantů jsou tři jména na Ukrajině známa. Ivan Bubenčik, člen nacionalistické organizace Pravý sektor, ten do Kyjeva přijel ze Lvova a bezprostředně se účastnil střelby do policistů. Té se aktivně účastnili i otec a syn Zinovyj a Volodymyr Parasjukovi. Problémem však je, že v minulých šesti letech za éry prezidenta Porošenka udělaly mocenské orgány vše pro to, aby vyšetření případů střelby ze strany demonstrantů – nejen těchto tří – naprosto znemožnily. Stejně tak nepadly odsuzující rozsudky pracovníků pořádkových orgánů, kteří byli obviňováni ze střelby do demonstrantů. Padly rozsudky za překročení úřední pravomoci, způsobení tělesné újmy nebo nesprávný způsob zatčení, ale nikoli za střelbu a zabití. Je však krajně nespravedlivé, že výše zmíněným amnestovacím zákonem se zbavili trestní odpovědnosti všichni účastníci převratu na Majdanu, ale policisté amnestováni nebyli. To má dodnes na policii velmi demoralizující vliv. Policisté vědí, že kdyby měli opět čelit nějakým větším nepokojům, mohli by být zrazeni stejně jako tehdy. Chci tedy zdůraznit, že je třeba zastavit soudní stíhání těch příslušníků bezpečnostních jednotek, kteří dosud nebyli odsouzeni, a amnestovat pracovníky pořádkových sil, a to včetně těch, kteří byli odsouzeni. Mimo jiné by to bylo důkazem schopnosti společnosti usmířit se.

Je k tomu na Ukrajině vůle?

Poslední parlamentní volby ukázaly, že nacionalistické organizace nedosáhly ani hranice tří procent hlasů, která by jim umožnila vstoupit do parlamentu. Prezidentská strana Služebník lidu získala naprostou ústavní většinu. To by mohlo vypadat nadějně. Jenže současně existuje dobře organizovaná a financovaná nesmiřitelná skupina v různých stranách, která dosud dokáže vyvíjet nátlak a prosazovat představy nacionalistů v parlamentu.

Zúčastnil jste se opakovaně výměn zajatců mezi ukrajinskou armádou a separatisty na východě země. Jak tento konflikt charakterizujete?

Jednoznačně jako občanskou válku, bojují v ní občané téže země, téhož jazyka. Všechno ostatní je matení a kamufláž. A dokud nezačnou přesně takto nazývat tento konflikt i představitelé Spojených států a Evropské unie, tak šance na jeho ukončení nebudou velké. Vím, že je dnes na Západě v módě mezi politiky označovat Rusko za základní zlo, ale takový přístup musí prostě skončit, pokud se má konflikt na východě Ukrajiny vyřešit.

Zvýšila se šance na smír zvolením prezidenta Volodymyra Zelenského? Ukončení konfliktu byl jeden z jeho nejdůležitějších programových bodů v prezidentské kampani.

Ano, za dobu, kdy je v úřadě, už proběhly dvě velmi důležité výměny zajatců – jedna mezi Ukrajinou a Ruskem a další mezi Ukrajinou a neuznanými republikami. Naději může dávat i nedávná schůzka politiků v normanském formátu (Francie, Rusko, Ukrajina, Německo – pozn. red.) a také dohoda o stažení sil ve třech hlavních styčných bodech na východě Ukrajiny. Velmi doufám, že se mu podaří dosáhnout míru v naší zemi i přes tvrdý odpor krajně nacionalistických organizací.

Zmínil jste i výměnu zajatců mezi Ukrajinou a Ruskem. Vnímáte tedy Rusko jako přímého účastníka konfliktu?

Rusko má zájem na urovnání konfliktu na Donbasu. O přímé účasti bych s určitostí nemluvil. Na velké tiskové konferenci, kterou měl v závěru loňského roku prezident Vladimir Putin, odpověděl na obvinění ze strany některých novinářů, že na Donbasu jsou ruské zbraně, že je obvyklé, když do občanského konfliktu zasahují nějakým způsobem země, které s dotyčnou zemí hraničí. Neuznané republiky – jak Doněcká tak Luhanská – přitom s Ruskem bezprostředně sousedí. A Rusko má kontrolu nad hraniční čárou mezi vlastním územím a oběma neuznanými republikami. Podle minských dohod by měly nejprve proběhnout volby v těch republikách a pak by měla být obnovena ukrajinská kontrola nad státní hranicí. Jenže ukrajinská moc se domnívá, že nejprve by měla být získána kontrola nad státní hranicí v oblasti oněch dvou republik a teprve pak by se tam měly konat volby. Zde je však velmi důležitá role Ruska, aby se zabezpečilo, že Ukrajina bude dodržovat příslušné body minských dohod, protože máme tragický příklad z událostí v Jugoslávii, kde v některých případech získání kontroly nad hranicemi vedlo k etnickým čistkám. A existence krajně nacionalistických organizací svědčí o tom, že by se podobné události mohly opakovat i na Ukrajině.

Mluvíte diplomaticky jako zkušený právník. Souhlasíte tedy s tím, že Rusko dodává separatistům v Doněcku a Luhansku zbraně?

To se dá samozřejmě předpokládat. Takové dodávky zbraní jsou důkazem zájmu na zajištění životů a bezpečnosti lidí na těchto územích. Současně je ale nutné poukázat na to, že Ukrajině dodávají zcela nepokrytě zbraně Spojené státy americké.

A jak se díváte na anexi Krymu?

Krym je pro Ukrajinu navždy ztracen. Není možné věřit nikomu, kdo říká, že se Krym vrátí do státního svazku Ukrajiny. Je to lež. Je nutné mít také na paměti, že Krym ztratili představitelé té moci, která nastoupila v důsledku majdanského převratu.