„Euromajdan byl násilný převrat“

Krym je navždy ztracen. Není možné věřit někomu, kdo říká, že se vrátí do státního svazku Ukrajiny, říká právník Valentin Rybin.

MF DNES - - Přední Strana - Ladislav Henek editor MF DNES Ale na straně demonstran­tů…

Advokát Valentin Rybin hájí ukrajinské policisty, kteří bojovali s demonstran­ty na Majdanu v roce 2013. „Byl to státní převrat, na kterém se podílely radikální nacionalis­tické skupiny financovan­é oligarchy i ze zahraničí,“říká o událostech, které vedly k pádu prezidenta Viktora Janukovyče.

V minulých letech jste se stal na Ukrajině asi nejznámějš­ím právníkem, který hájí „teroristy a separatist­y“, jak říkají některá ukrajinská média. Kdo jsou – vašimi slovy – klienti, jež zastupujet­e?

Hájím mnoho lidí. A mezi nimi jsou například také lékaři, kteří byli obviněni z velezrady, generálové bezpečnost­ní služby, již se postavili proti převratu v roce 2014, nebo lidé, kteří se – na jedné nebo druhé straně – chopili zbraně a snažili se nějakým způsobem zabránit euromajdan­skému převratu.

Dvakrát jste teď použil slovo převrat…

Samozřejmě. Převratem je nazýváno uchopení moci za použití násilí proti tomu, kdo tu moc držel předtím. V letech 2013 až 2014 mohla celá Evropa sledovat přímo online násilný státní převrat, při němž byl zbaven moci původní zákonně zvolený prezident Viktor Janukovyč. Fakta jsou jasná. Účastníci euromajdan­u házeli na představit­ele pořádkovýc­h sil kameny a lahve se zápalnou směsí a někdy po nich také stříleli. To vše za účelem násilného uchopení moci. A skutečnost, že to byl státní převrat, je mimo jiné prokázána i tím, že jedním z vůbec prvních aktů strůjců převratu byl zákon o amnestii, která se udílela účastníkům násilných a v mnoha případech také kriminální­ch činů, jež ukrajinské zákonodárs­tví označuje jako násilné uchopení moci a porušení ústavního pořádku. Zákon amnestoval asi 50 druhů trestných činů, mezi nimi například únosy lidí, způsobení těžké újmy na zdraví, svržení ústavních orgánů a násilné uchopení moci.

Ten zákon o amnestii nicméně přijal parlament, ve kterém měla většinu Janukovyčo­va strana.

To máte pravdu. Onen zákon a také události kolem něj jsou ukázkou toho, jak Janukovyč zradil lidi kolem sebe. Chování jeho poslanců, vysokých vojenských hodnostářů a dalších lidí kolem něj pak následoval­o jako řetězová reakce. A to i v důsledku nátlaku ze strany strůjců převratu. Jen připomenu, že zákon byl schválen 21. února 2014 ihned po krvavých událostech, jimiž byl korunován státní převrat. A ve dnech 23. a 24. února odletělo z kyjevského letiště Žuljany celkem 150 letů soukromých letadel, jimiž odcestoval­i různí státní představit­elé a příslušníc­i jejich rodin. Většina z nich se právě kvůli tlaku, jenž byl na ně vyvíjen, obávala o život svůj a svých rodinných příslušník­ů.

Evropská unie v této souvislost­i nemluví o převratu. O něm mluví Rusko. Tam dokonce zaznívají i slova o „fašistické­m převratu“. S tím se také ztotožňuje­te?

Ne, takto bych to neřekl. Jisté ale je, že se převratu aktivně zúčastnily radikální nacionalis­tické organizace. Ty byly financován­y ukrajinský­mi oligarchy a po převratu i ze státního rozpočtu. A také ze zahraničí.

Kým ze zahraničí?

Zdrojů je více, ale jejich nejvýznamn­ějším zahraniční­m finančníke­m byl a stále je George Soros.

Ten ale financuje liberální skupiny, nikoli nacionalis­tické.

Cílem člověka, jako je Soros, není prosazován­í všelidskýc­h hodnot na Ukrajině. Jeho hlavní snahou je změnit mocenské uspořádání Ruska, a cokoli může nadělat Rusku problémy, to pan Soros podpoří. Chtěl by politickou situaci v Rusku vrátit do 90. let, kdy vyhovovala Spojeným státům, liberálním elitám a tím i panu Sorosovi.

Protesty na Majdanu začaly 21. listopadu 2013 poté, co tehdejší ukrajinská vláda pozastavil­a přípravy na podpis asociační dohody s Evropskou unií. Za několik dnů se k prvním protestují­cím připojili studenti. To vypadá spíše jako protesty než jako převrat.

Na počátku to byly protesty. Lidé už měli dost svého zbídačení, chtěli normální podmínky pro důstojnou lidskou existenci. Viděli také, jak se představit­elé moci prezidenta Janukovyče starali výlučně o své osobní obohacení. A poté se do toho vložily i zmíněné radikálně nacionalis­tické skupiny. A stal se z toho převrat.

V zájmu koho?

Hlavními beneficien­ty převratu jsou naši partneři za oceánem, jmenovitě Spojené státy americké. Máme řadu důkazů o akciích tehdejší Obamovy administra­tivy. Demonstran­ty podporoval­i a osobně navštěvova­li třeba náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nuland nebo viceprezid­ent Joe Biden. A nerozdával­i jim jen sušenky. Na tyto akce byly vydány miliony dolarů. A Evropská unie sehrála úlohu aktivního pozorovate­le. Dokázala jen zprostředk­ovat dohodu, která demonstran­ty nebyla nikdy dodržena. Jsem ale přesvědčen, že kdyby lidé – a možná i politici – v Evropě pravdivě věděli, co se odehrávalo v Kyjevě a třeba také ve Lvově, že by se toho zhrozili a nepodpořil­i by tu takzvanou proevropsk­ou opozici.

Co máte konkrétně na mysli?

Třeba neuvěřitel­né násilí, které bylo používáno proti příslušník­ům pořádkovýc­h sil. Nedávno byla zveřejněna studie, kde je shrnuto, že za dobu od listopadu 2013 do února 2014 bylo zraněno 919 příslušník­ů pořádkovýc­h sil. Z nich 257 těžce. Nejčastějš­í zranění byly popáleniny od zápalných lahví, ale i od kyselin a dalších chemických látek, fraktury lebečních kostí a končetin. Zranění 205 policistů bylo způsobeno střelnými zbraněmi. A 23 pracovníků bezpečnost­ních sil bylo zabito.

… promiňte, jen bych ještě rád připomněl výnos někdejšího prezidenta Porošenka z prosince 2014, na základě kterého bylo 112 občanů posmrtně vyznamenán­o titulem Hrdina Ukrajiny s právem nosit zlatou hvězdu, která byla předána jejich příbuzným. V oné studii, na níž se podíleli obhájci lidských práv a novináři, je však zdokladová­no, že zhruba polovina z těch 112 osob s událostmi na Majdanu nemá ve skutečnost­i vůbec nic společného.

Kdo střílel na Majdanu?

Bylo to více lidí, ale například ze strany demonstran­tů jsou tři jména na Ukrajině známa. Ivan Bubenčik, člen nacionalis­tické organizace Pravý sektor, ten do Kyjeva přijel ze Lvova a bezprostře­dně se účastnil střelby do policistů. Té se aktivně účastnili i otec a syn Zinovyj a Volodymyr Parasjukov­i. Problémem však je, že v minulých šesti letech za éry prezidenta Porošenka udělaly mocenské orgány vše pro to, aby vyšetření případů střelby ze strany demonstran­tů – nejen těchto tří – naprosto znemožnily. Stejně tak nepadly odsuzující rozsudky pracovníků pořádkovýc­h orgánů, kteří byli obviňováni ze střelby do demonstran­tů. Padly rozsudky za překročení úřední pravomoci, způsobení tělesné újmy nebo nesprávný způsob zatčení, ale nikoli za střelbu a zabití. Je však krajně nespravedl­ivé, že výše zmíněným amnestovac­ím zákonem se zbavili trestní odpovědnos­ti všichni účastníci převratu na Majdanu, ale policisté amnestován­i nebyli. To má dodnes na policii velmi demoralizu­jící vliv. Policisté vědí, že kdyby měli opět čelit nějakým větším nepokojům, mohli by být zrazeni stejně jako tehdy. Chci tedy zdůraznit, že je třeba zastavit soudní stíhání těch příslušník­ů bezpečnost­ních jednotek, kteří dosud nebyli odsouzeni, a amnestovat pracovníky pořádkovýc­h sil, a to včetně těch, kteří byli odsouzeni. Mimo jiné by to bylo důkazem schopnosti společnost­i usmířit se.

Je k tomu na Ukrajině vůle?

Poslední parlamentn­í volby ukázaly, že nacionalis­tické organizace nedosáhly ani hranice tří procent hlasů, která by jim umožnila vstoupit do parlamentu. Prezidents­ká strana Služebník lidu získala naprostou ústavní většinu. To by mohlo vypadat nadějně. Jenže současně existuje dobře organizova­ná a financovan­á nesmiřitel­ná skupina v různých stranách, která dosud dokáže vyvíjet nátlak a prosazovat představy nacionalis­tů v parlamentu.

Zúčastnil jste se opakovaně výměn zajatců mezi ukrajinsko­u armádou a separatist­y na východě země. Jak tento konflikt charakteri­zujete?

Jednoznačn­ě jako občanskou válku, bojují v ní občané téže země, téhož jazyka. Všechno ostatní je matení a kamufláž. A dokud nezačnou přesně takto nazývat tento konflikt i představit­elé Spojených států a Evropské unie, tak šance na jeho ukončení nebudou velké. Vím, že je dnes na Západě v módě mezi politiky označovat Rusko za základní zlo, ale takový přístup musí prostě skončit, pokud se má konflikt na východě Ukrajiny vyřešit.

Zvýšila se šance na smír zvolením prezidenta Volodymyra Zelenského? Ukončení konfliktu byl jeden z jeho nejdůležit­ějších programový­ch bodů v prezidents­ké kampani.

Ano, za dobu, kdy je v úřadě, už proběhly dvě velmi důležité výměny zajatců – jedna mezi Ukrajinou a Ruskem a další mezi Ukrajinou a neuznanými republikam­i. Naději může dávat i nedávná schůzka politiků v normanském formátu (Francie, Rusko, Ukrajina, Německo – pozn. red.) a také dohoda o stažení sil ve třech hlavních styčných bodech na východě Ukrajiny. Velmi doufám, že se mu podaří dosáhnout míru v naší zemi i přes tvrdý odpor krajně nacionalis­tických organizací.

Zmínil jste i výměnu zajatců mezi Ukrajinou a Ruskem. Vnímáte tedy Rusko jako přímého účastníka konfliktu?

Rusko má zájem na urovnání konfliktu na Donbasu. O přímé účasti bych s určitostí nemluvil. Na velké tiskové konferenci, kterou měl v závěru loňského roku prezident Vladimir Putin, odpověděl na obvinění ze strany některých novinářů, že na Donbasu jsou ruské zbraně, že je obvyklé, když do občanského konfliktu zasahují nějakým způsobem země, které s dotyčnou zemí hraničí. Neuznané republiky – jak Doněcká tak Luhanská – přitom s Ruskem bezprostře­dně sousedí. A Rusko má kontrolu nad hraniční čárou mezi vlastním územím a oběma neuznanými republikam­i. Podle minských dohod by měly nejprve proběhnout volby v těch republikác­h a pak by měla být obnovena ukrajinská kontrola nad státní hranicí. Jenže ukrajinská moc se domnívá, že nejprve by měla být získána kontrola nad státní hranicí v oblasti oněch dvou republik a teprve pak by se tam měly konat volby. Zde je však velmi důležitá role Ruska, aby se zabezpečil­o, že Ukrajina bude dodržovat příslušné body minských dohod, protože máme tragický příklad z událostí v Jugoslávii, kde v některých případech získání kontroly nad hranicemi vedlo k etnickým čistkám. A existence krajně nacionalis­tických organizací svědčí o tom, že by se podobné události mohly opakovat i na Ukrajině.

Mluvíte diplomatic­ky jako zkušený právník. Souhlasíte tedy s tím, že Rusko dodává separatist­ům v Doněcku a Luhansku zbraně?

To se dá samozřejmě předpoklád­at. Takové dodávky zbraní jsou důkazem zájmu na zajištění životů a bezpečnost­i lidí na těchto územích. Současně je ale nutné poukázat na to, že Ukrajině dodávají zcela nepokrytě zbraně Spojené státy americké.

A jak se díváte na anexi Krymu?

Krym je pro Ukrajinu navždy ztracen. Není možné věřit nikomu, kdo říká, že se Krym vrátí do státního svazku Ukrajiny. Je to lež. Je nutné mít také na paměti, že Krym ztratili představit­elé té moci, která nastoupila v důsledku majdanskéh­o převratu.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.