Motivovaný pragmatik
Jako kluk jsem chtěl být vynálezce, říká EY Podnikatel roku Oliver Dlouhý, šéf služby Kiwi.com
Před dvěma lety mu ocenění EY Podnikatel roku uteklo o jediný bod, letos už na celkové vítězství prestižní podnikatelské ankety dosáhl. Oliver Dlouhý si trofej odnesl za svůj vyhledávač letenek Kiwi.com, jehož tržby každým rokem rostou o desítky procent a pro nějž pracují tři tisícovky lidí po celém světě.
Vždycky jste chtěl podnikat?
V podstatě ano. Ve čtyřech pěti letech jsem chtěl být vynálezce, a když jsem pak kolem dvanácti let pochopil, jak funguje svět, nasměrovalo mě to k byznysu. Tehdy už jsem věděl, že bych chtěl vytvářet něco nad rámec zaměstnání.
Dá se to tak říct, Kiwi.com je vlastně takový vynález.
Je to tedy splněný sen?
Z dětského pohledu nejsem klasický vynálezce, takže přístroj, který spasí svět, jsem nevyrobil, ale sny se mohou měnit a já si jeden plním.
Příběh, jak jste začínal, je celkem známý…
Je známý a už mě nebaví (úsměv).
Zkrátka jste v roce 2011 s přítelkyní plánoval dovolenou v Portugalsku, nemohl najít levné letenky a dlouho hledal všemožné kombinace. Nechtěl jste se na to už vykašlat a jet třeba jenom někam v Čechách?
Rozhodně ne, baví mě řešit problémy. To, že nebyla letenka k nalezení, mě ještě více vyprovokovalo, abych ji našel.
Jak dlouho jste hledal?
Asi týden, ale už je to dlouho, takže už si to přesně nepamatuji.
K tomu, abyste vytvořil program, který bude lety propojovat automaticky, jste potřeboval IT znalosti. Potřeba ale byly také peníze. Jak bylo těžké někoho přesvědčit, že do něčeho takového má investovat?
Otec mé holky, dnes už tchán, mě doporučil Jiřímu Hlavenkovi, který měl v té době za sebou úspěšné prodeje a zrovna se díval, do čeho jiného investovat. Padli jsme si do oka a on do toho vložil dnes už směšných 20 tisíc eur.
Jiří Hlavenka to kolikrát popisuje, že za ním do kavárny přišel mladý neučesaný kluk s batůžkem. Padla domluva hned na prvním setkání?
Už je to dávno, ale myslím, že už po první schůzce byla ruka v rukávě. Nejdříve jsme si totiž vyměnili hodně mailů, kdy on poznal, že nad tím hodně analyticky přemýšlím.
Co bylo na startu podnikání nejhorší?
Najít byznys model, který bude fungovat. Původně jsme totiž nechtěli letenky ani prodávat, jen je vyhledávat, aby si je zákazník rezervoval sám u konkrétních leteckých společností.
Přesně tak, nebyl tam byznys model. Nakonec jsme se zapojili do srovnávačů cen letenek, což jsou dodnes naši velcí partneři. Měli jsme spoustu mylných představ, jak by to mohlo fungovat, nejtěžší bylo si špatnou cestu včas uvědomit, aby nám nedošly peníze. Různě jsme si proto půjčovali, nevypláceli si plat, já jsem na tom propálil asi sto tisíc korun, které jsem měl našetřené od babičky, lepili jsme to, jak to šlo. Na jednu dobu jsem vzal i jinou práci, abych to dotoval.
Kde jste pracoval?
Zase mi pomohl Jirka Hlavenka a zaměstnal mě ve své telekomunikační firmě, kde jsem dva tři dny v týdnu pomáhal managementu s některými strategickými kroky. Byla to jediná možnost, jak tehdy firmu ještě s názvem Skypicker dotovat.
Jak se dařilo přesvědčovat aerolinky, aby vám dávaly data?
Na začátku jsme s aerolinkami vůbec nespolupracovali, brali jsme data jen z webových stránek, kde je kdokoliv může najít. Naše přidaná hodnota byla, že jsme je dokázali nakombinovat.
Ale dnes s nimi spolupracujete. Kolik jich je?
Spolupracujeme s více než 250 aerolinkami a každý týden přibývají nové, což je třetina až polovina světového trhu. V systému máme nicméně zahrnutá data od všech.
Jak si vysvětlujete, že jste se svým byznysem tak uspěl?
Letenky jsou komodita a pro lidi je důležitá cena a pohodlí, hlavně na krátkých letech. Nabídli jsme jim výrazně nižší cenu a pohodlí bylo srovnatelné, někdy horší, někdy lepší.
Ale je pro ně nevýhoda, že musí přestupovat. Je to něco za něco.
Většina tras na světě nemá přímé spojení – buď není žádné, nebo je nepřímé. Některé aerolinky mezi sebou spolupracují, ale ve velké většině případů je naše virtuální propojení časově i cenově lepší.
Od začátku raketově rostete. Mezi roky 2017 a 2018 jste obrat zvýšili o dvě třetiny z 18 na 30 miliard. Není to nezdravé tempo?
Je to strašně těžké. Už jsme párkrát byli před zhroucením, měli těžké chvíle, kdy pravá ruka nevěděla, co dělá levá, byl nedostatek lidí, nebyla ani jasná vize. Kdybyste se zeptal tří lidí na chodbě, každý by řekl něco jiného.
Hrozilo, že byste skončili?
Takto rostoucí firma je v permanentní krizi, jak to řekl náš investor Jiří Hlavenka. Není to tak, že by se neustále nedařilo, ale jsou to obrovské skoky nahoru a dolů. Nikdy to nebude úplně dokonalé, ale myslím, že za poslední rok jsme ušli významnou cestu, abychom firmu stabilizovali. Poslední dva kvartály jsme mnohem stabilnější, než jsme byli všechny předchozí. Loni nebyl růst tak výrazný, protože to byl rok stabilizace, pro další období však plánujeme znovu rychlý růst.
Zase třeba růst dvě třetiny?
Může se stát všechno.
Vy se toho nebojíte? Jiné firmy jsou opatrné při mnohem nižších růstech.
Pořád ještě drtivá většina lidí na světě necestuje s Kiwi.com, takže až se to obrátí, můžeme trochu zvolnit (úsměv).
Bránil jste se dlouho prodeji akcií, nakonec loni jiní investoři prodali a většinu má teď americký fond General Atlantic. Proč jste se bránil?
Bránil jsem se prodeji svého podílu, a to jsem ubránil, prodal jsem opravdu velmi málo. Jsem teď sice v menšině, ale hodnota, za kterou ostatní prodávali, za mě byla nízká.
Je to i proto, že je to vaše srdeční záležitost?
To ne, já jsem pragmatik. Jsem extrémně motivovaný ve firmě na denní bázi pracovat a něco jí dávat, což si myslím, že se stále děje. Ani dlouhodobě nechci svůj podíl prodávat.
Jak probíhá spolupráce s novým většinovým vlastníkem?
Je strašně pozitivní. Jsem rád, že to dopadlo právě s ním. Když je o něčem přesvědčíme, jdou do toho s námi. Oni nás naopak přesvědčili, že nemá smysl investovat do jedné firmy v Číně. Jinak nám nechávají celkem volnou ruku.
Nicméně hned na začátku se změna většinového vlastníka projevila tím, že vyhledávač přestal nabízet lety na Kubu jakožto zemi, která je na sankčním seznamu Spojených států. Nezamotali jste se do politiky?
Takto bych to neřekl. Mě hodně mrzelo, že jsme k tomuto opatření museli přistoupit, ale to jsou zákony. Ani já, ani ve firmě s tím nesouhlasili, ale tak to prostě bohužel je.
Když jste před dvěma lety dostával krajské ocenění Podnikatel roku, padala slova o tom, že do roku 2021 chcete spustit službu, kdy budete dopravovat lidi z domu až po hotelové dveře, tedy zahrnout do nabídky všechny dopravní prostředky. Letos jste zmínil, že už jste virtuálním globálním superpřepravcem. Stihli jste to tedy dříve?
Chybí nám to přímo ode dveří ke dveřím, protože zatím nemáme zapojenou dopravu po městě. Testujeme ji interně a ještě potřebujeme čas na vývoj. Je to však na dobré cestě, abychom rok 2021 zvládli.
Vaši bývalí zaměstnanci založili koncem roku 2018 v Brně startup Wereldo, který se soustředí na logistiku, aby nejezdily poloprázdné kamiony a celý proces byl efektivnější. A šli podobně jako Kiwi.com využitím algoritmů. Co na to říkáte?
Strašně jim fandím. S Kubou Skopcem (jeden ze zakladatelů, pozn. red.) jsme to konzultovali. Ptal se mě, co si o tom myslím, na což jsem mu odpověděl, ať jde do toho, že to sice bude dřina, není to pro každého, ale pokud se to povede, bude to úspěch.
Nejste na něj naštvaný, že s ním odešli i další vývojáři?
Vůbec ne, jsem rád, že udělal takové velké rozhodnutí. Teď získali velkou investici, takže už je to reálný projekt a něco skutečně vzniká. Přišli jsme o pár skvělých lidí, ale nikoho nechceme držet, pokud ho láká si něco zkusit sám na vlastní pěst. Sám takové lidi podpořím.
Nevyčítáte si, že vás něco podobného nenapadlo?
My tomu vůbec nerozumíme, takže ne.
Jakou máte konkurenci, která zkouší propojovat lety jako Kiwi.com?
Jediní nejsme, je asi osm nebo deset firem, které se snaží o podobnou věc, ale my máme stále přes 90 procent trhu. Zatím se to nikomu nepovedlo v takovém měřítku jako nám.
Sídlíte v Brně, nikam do světa hlavní sídlo přesouvat nechcete?
V případě ředitelství je to dobrá otázka, už teď máme v nejvyšším vedení lidi, kteří nejsou z Brna. Hodně proto investujeme do toho, aby nikdo nebyl v nevýhodě, že tady přímo není. Všechny mítinky jsou online a nahrávají se, dokumenty jsou ve sdíleném cloudu. Ještě to není dokonalé, ale blížíme se tam. Brno ale bude pro Kiwi.com vždy jednou z poboček, zřejmě největší.
Co ještě zbývá?
Nejtěžší je změnit myšlení lidí, že i když jsou na mítinku tři Češi, bude probíhat v angličtině, protože se bude nahrávat, aby si ho pak mohl každý kdykoliv pustit.
Stěhujete se však nyní prakticky přes celé Brno z bohunického kampusu do areálu Nové Zbrojovky. Současné prostory vám už nestačí?
Je to částečně i o místu, protože tady v kampusu už to není stoprocentně pohodlné. Firma se nějak vyvinula a momentálně jsme tady rozděleni. Máme sice druhé, páté, šesté a sedmé patro, ale ve třetím a čtvrtém sídlí jiné firmy.
A jaké máte další plány do budoucna?
Vyrostli jsme díky spolupráci se srovnávači letenek, teď však chceme vychovat zákazníky, aby chodili přímo na Kiwi.com. Finišujeme také se zavedením zaměstnaneckých podílů, jak je to typické u firem v Silicon Valley.