Kvůli drahým bytům se lidé stěhují do chat
Kdysi výhradně rekreační objekty slouží v hlavním městě v nemálo případech k trvalému bydlení. Pražany do chat vyhánějí vysoké ceny bytů a nájmů. V zahrádkářských koloniích žijí i bez vody a svozu odpadu.
PRAHA V chatě na okraji metropole bydlí paní Marie už 23 let. Jak říká, neměla jinou možnost.
Za tu dobu si nechala k přízemnímu zahradnímu domku v zahrádkářské kolonii přistavět jednu další místnost i proto, že na místě žije se svou dcerou. Místo kanalizace je u domku septik, pro vodu musejí chodit ke studni, kterou sdílejí s ostatními zahrádkáři. „Život je tu docela v pohodě, jen kdybychom měli vodu zavedenou aspoň na zahrádku,“říká žena ve středním věku, která si nepřeje zveřejnit své celé jméno.
Marie je pokladní v supermarketu a v kolonii není se svou dcerou jedinou trvale žijící obyvatelkou. Je podvečer všedního únorového dne a svítí se i v dalších minimálně třech chatách. Ty se liší od čistě rekreačních objektů hlavně zásobou palivového dřeva na zahradách nebo tím, že trávníky kolem chat jsou více udupané.
„Nejsem jediná, kdo tady bydlí tak dlouho jako já. A zdá se, že v poslední době ten zájem o bydlení na chatě dokonce narůstá,“vysvětluje Marie.
Rostoucí zájem o tuto netypickou formu bydlení, za kterým mohou být drahé byty, potvrzuje Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). „Domníváme se, že úprav chat a chalup na trvalé bydlení přibývá. Vzhledem k tomu, že mladí lidé rekreačními nemovitostmi nedisponují, využívají této možnosti většinou lidé ve věku okolo 50 let i starší,“vysvětluje mluvčí IPR Marek Vácha.
Pokud původní majitelé zemřou, bývají tyto nemovitosti často na prodej. „Objekty pak kupují mladé rodiny a přestavují je na trvalé bydlení. Bývá to cenově dostupnější než byt,“říká Dana Fialová z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje (KSGRR) na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Na stěhování do kolonií může mít vliv i fenomén Airbnb, protože majitelé bytů na pronájmech turistům vydělávají více. „Velmi diskutovanou příčinou je v této souvislosti využívání bytů k podnikání. Výše nájmu v bytech lidi donutí se odstěhovat,“vysvětluje architektka Karolína Kripnerová.
Trvale, ale neoficiálně
Na chatách oficiálně bydlet nelze, lidé si tam nemohou přihlásit trvalé bydliště. Pokud v rekreačním objektu přesto žijí, město za ně nepobírá příjmy z rozpočtového určení daní.
Problémem obyvatel kolonií bývá i to, že někdy vlastní jen chaty, ale pozemky, na kterých objekty stojí, si musejí pronajímat. K výhodám takového bydlení naopak patří často velmi lukrativní adresy. Chaty stojí například na Libeňském ostrově, v Hrdlořezech či na Ořechovce.
Dvě chatové kolonie jsou také v městské části Praha–Řeporyje. A i tam někteří lidé bydlí trvale. „Podívejte,
tato chata byla původně zahradní altán a nabobtnala do všech stran a je to vlastně zděný dům,“ukazuje na chatovou čtvrť za městem starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS). Samotné bydlení v chatách Novotnému nevadí, spíš problémy s tím související. „Vykostil jsem jednoho pacholka za černou skládku a seřval jsem tam sociálně slabého, protože tam pálil plasty, už tam i hořelo,“líčí řeporyjský starosta. A dodává, že se v chatové oblasti nacházel sklad kradených aut a občas tam zajíždí policie kvůli hledaným osobám.
Kromě dalších míst v metropoli lidé trvale žijí také v koloniích pražského Suchdola. „U nás jsou stovky chat, trvale obydlených je asi 15 a je s tím problém, protože tam není dostatečná infrastruktura,“říká starosta Suchdola Petr Hejl (STAN). Problém je například s tím, že do zahrádkářských kolonií nezajíždějí popeláři. Chataři proto vyhazují odpadky například do košů v parcích.
Fenomén trvalého bydlení na chatách zkoumají i sociologové. „Stěhování
na chaty má různé příčiny. Je možné, že dospělému dítěti rodiče darují byt a sami se odstěhují na chatu. A mohou si ji upravit tak, že se z ní stane takový menší domek. A ty hranice, co ještě je a co už není chata, nemusejí být jednoznačné,“vysvětluje Tomáš Kostelecký, ředitel ze Sociologického ústavu Akademie
věd. Bydlení na chatě mimo metropoli je podle něj užitečné hlavně pro ty, kteří pravidelně nejezdí do zaměstnání, protože jsou v důchodu nebo pracují z domova. „Chata může být pro seniory dobrým řešením, ale jen do chvíle, než budou potřebovat chodit pravidelně k lékaři,“dodává Kostelecký.
Nejdřív na sezonu, pak nastálo
Poslední větší průzkum zaměřený na stěhování na chaty zorganizovala katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy před deseti lety.
„Prokázalo se, že zhruba 15 procent, tedy v celé ČR asi 70 tisíc objektů druhého bydlení, začalo sloužit ke stálému bydlení. Hlavně jde o chalupy a o něco méně chat. Někteří na chatách nejprve žijí od jara do podzimu. Trendu určitě napomáhá lepší mobilita, protože více lidí vlastní automobil,“říká Jiří Vágner ze zmíněné katedry. Vzhledem k růstu cen nemovitostí z posledních let mohly počty obydlených chat od průzkumu ještě vzrůst.
„Domníváme se, že úprav chat a chalup na trvalé bydlení přibývá. Využívají toho většinou lidé ve věku okolo 50 let.“Marek Vácha mluvčí IPR
„Trvale obydlených chat je u nás asi patnáct. Je s tím problém, protože tam není dostatečná infrastruktura.“
Petr Hejl (STAN) starosta Suchdola