„Ať může každý jet vlakem, kam chce. I vozíčkář“

Na to, že se vozíčkáři při cestování vlakem potýkají s řadou překážek, včera upozornil happening na Hlavním nádraží. Pořadatelé z neziskové organizace Asistence, která poskytuje sociální služby, apelují na vládu, aby se přihlásila k závazné koncepci odstranění bariér při cestování vlakem.

Součástí iniciativy je petice, kterou podepsalo několik tisíc lidí.

VINOHRADY

Happeningu se zúčastnily tři desítky lidí, většinou vozíčkáři se svými asistenty. Společně sestavili nápis Vlakembezbariér.cz, jedna z účastnic držela transparent Cílem je, aby každý mohl přijít na nádraží a jet kam chce. Právě to podle ředitele Asistence Erika Čipery vozíčkáři v Česku nemohou. V současnosti si totiž musí nahlásit cesty vlakem s denním až dvoudenním předstihem. Ani to však není zárukou, že se pak cesta uskuteční.

Ředitel upozornil, že od roku 1989 byla bezbariérově upravena pouze čtvrtina nástupišť a nádražních budov v Česku. Cestování pak vedle bariérových vlaků na tratích handicapovaným ztěžují i často nefunkční nástupní plošiny.

„Od lidí máme informace, že dvě až tři plošiny z pěti se porouchají,“

řekl. Vlak se pak podle něj buď zastaví, nebo jsou handicapovaní s vozíkem přenášeni ručně, což je nebezpečné.

O svých zkušenostech mluvili také někteří handicapovaní. Eliška Morozová například popsala cestu k rodině, z Prahy do Písku, kdy dojede jen do Strakonic, kde na ni čekají příbuzní s autem. Karolína Chovancová řekla, že lépe se dá dojet pouze do krajských měst. Zdůraznila, že právě obtížná možnost cestování je pro handicapované omezující i při výběru zaměstnání. Další z účastníků porovnal zážitek, kdy jih Španělska vlakem díky bezbariérovým přístupům procestoval prakticky sám, ale cestu na vesnici v Česku musel řešit týden. (ČTK)