Politika, katastrofy, epidemie. Co ničilo velké akce

Kdo bude další na řadě v seriálu rušených a odkládaných sportovních akci? Olympiáda v Tokiu? Existují údajně už plány na její přesunutí až na rok 2022. Premiér Šinzó Abe ovšem včera zopakoval, že Japonsko je odhodlané uspořádat „kompletní“hry letos v červenci a srpnu. Tedy i s diváky.

Přesto se ocitají v podobném ohrožení, jako když byla Tokiu přidělena olympiáda na rok 1940. Tehdy byla prezentována jako „hry znovuzrození“, které světu ukážou, jak se město vzpamatovalo z devastujícího zemětřesení v roce 1923.

Podobně se při volbě Tokia 2020 psalo o „olympiádě na zotavenou“po trojité katastrofě roku 2011: zemětřesení, tsunami a havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě.

Už samotné přidělení her na rok 1940 část světa kritizovala kvůli japonské invazi do Mandžuska v roce 1931. Ovšem lídři MOV oponovali, že olympiáda v Tokiu bude ukázkou spolupráce mezi národy.

Leč nebyla. Nejprve Velká Británie a USA pohrozily jejím bojkotem, načež se v době narůstajících válečných operací Japonci her sami zřekli. Odůvodnění? „Potíže s Čínou znemožňují jejich uspořádání.“

Dvě světové války dosud jako jediné narušily pravidelný cyklus konání olympiád, nekonaly se v letech 1916, 1940 a 1944. Významných světových krizí, jež se postaraly o zrušení či zásadní dopad na sportovní akce, však bylo mnohem víc. Včetně epidemií. Kvůli španělské chřipce ukončili v roce 1919 finále hokejového Stanley Cupu a kvůli obavám z viru ebola se Maroko zřeklo fotbalového mistrovství Afriky 2015.

Bojkot a zase bojkot

Vytrvalým „ničitelem“sportovních akcí se stala studená válka. Sovětská invaze do Afghánistánu přiměla v lednu 1980 amerického prezidenta Cartera k vyřčení ultimáta, že pokud se do měsíce vojska nestáhnou, budou Spojené státy bojkotovat olympiádu v Moskvě. Když vojska zůstala, USA a 65 dalších zemí skutečně hry bojkotovaly. Coby ambasador přesvědčující k neúčasti tehdy putoval po světě boxer Muhammad Ali. A nezávisle na Carterovi vyzval islámské země k bojkotu i íránský vůdce ajatolláh Chomejní.

V duchu hesla „oko za oko“pak hry v Los Angeles 1984 bojkotovalo na pokyn SSSR sedmnáct zemí východního bloku. „Na konci kariéry to byla pro mě tragédie,“posteskla si běžkyně Jarmila Kratochvílová.

Politika se podepsala též na mistrovství světa v hokeji. Ze šampionátu v Curychu 1953 předčasně odstoupilo Československo na znamení smutku po úmrtí prezidenta Gottwalda. Z mistrovství v Moskvě 1957 se odhlásily Kanada a USA na protest proti potlačení maďarského povstání. A v Coloradu 1962 chyběly SSSR, ČSSR, NDR a Rumunsko, čímž sovětský blok vyjadřoval solidaritu k reprezentantům NDR, jimž Američané nevydali vstupní víza.

Na šampionát v roce 1969 se těšila Praha. Marně. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se ho Československo zřeklo a předalo Švédům.

Černobylský hazard

Protesty vůči jihoafrické politice apartheidu vedly k bojkotu olympiády v Montrealu 1976 ze strany 29 převážně afrických zemí. Z téhož důvodu se nekonalo ani finále Davis Cupu 1974, protože Indové odmítli do Jižní Afriky cestovat.

Přizvání Tchaj-wanu na olympijské hry pro změnu způsobilo, že popuzená komunistická Čína je v letech 1956–1980 demonstrativně ignorovala.

Havárie jaderné elektrárny Černobyl v dubnu 1986 výrazně ovlivnila cyklistický Závod míru startující deset dní poté z Kyjeva. Nedorazila sem většina přihlášených týmů ze západní Evropy ani výběr USA. Vždyť místo katastrofy bylo vzdáleno pouhých 100 kilometrů.

Výjimku tvořili Finové a také Francouzi, ti vyslali výběr dělnických tělovýchovných jednot. Údajně na oplátku za podporu Sovětského svazu při kandidatuře Albertville na pořádání zimních her 1992.

Vinou propagandy cyklisté ze sovětského bloku na startu závodu netušili, jak masivní černobylská katastrofa byla. Některé z nich později postihly onkologické potíže.

Dnešní globalizovaný svět si naopak moc dobře uvědomuje, co právě ničí současný sport.