Zprávy nejvýše dvakrát denně. Ideál, nebo iluze?
Mirky Spáčilové, redaktorky MF DNES
Zůstávejte doma, žádá občany stát. To je vlastně stejné, jako by vzkázal: Seďte u televize. A třebaže odborníci na stav duše radí, aby si lidé dopřáli nanejvýš dva zpravodajské pořady denně, je to iluze. Právě sledovanost zpráv se během koronavirové éry zdvojnásobila. Logicky.
Samozřejmě ideální model napovídá, že je zbytečné se rozdírat nekonečnou smyčkou zvyšujících se případů nákazy, uvázlých kamionů s rouškami a výzev opozice, jak by se to dalo dělat lépe. Dvakrát denně ostatně znamená optimální porci i za běžných časů míru, pokud přijmeme definici, že nyní se nacházíme ve válce.
K snídani si občan pustil předpověď počasí a večer si škodolibě ověřil, že se meteorologové zase jednou sekli; o moc víc vlastně vědět nepotřeboval.
Jenže teď se zpravodajská obrazovka stala vyhledávanější než leckteré seriály. Podle výzkumu společnosti Nielsen Admosphere, který zpracovala pro Asociaci komunikačních agentur, čerpá polovina lidí veškeré informace o situaci a opatřeních kolem šíření koronaviru právě z televize. Pouze čtvrtina, zejména mladší ročníky, se obrací na zpravodajské weby a jen desetina dotázaných, což vládu zjevně nepotěší, hledá odpovědi na internetových stránkách státních institucí.
Čas strávený u obrazovky se v průměru denně zvýšil o 45 minut ve srovnání s obdobím před zavedením vládních nařízení. Narostl i čas strávený s médii obecně, a to z někdejších osmi hodin o více než půlhodinu, na čemž má nejvyšší podíl opět televize.
Zjevně nepřekvapí, že hlavním zpravodajským zdrojem se stala veřejnoprávní Česká televize, která má informování obyvatelstva takříkajíc v popisu práce ze zákona. Jiný výzkum, který uskutečnila agentura Kantar, dokládá, že k ČT se obrací bezmála čtyřicet procent lidí; kanál ČT 24 posiluje. Internetové zpravodajské portály se opět pohybují kolem čtvrtiny a na ostatní televize připadá jedenáct procent diváků hledajících aktuální informace.
Tradiční bratrovražedný boj o diváky však stanice odkládají, dočasné příměří má dokonce parametry až skautské spolupráce. Třeba vystoupení prezidenta Miloše Zemana, které sledoval milion diváků, sice natočila Prima, avšak veškeré konkurenci poskytla videozáznam v plné vysílací kvalitě i textový přepis projevu.
Totéž, jen v jiném gardu, platí v případě prohlášení premiéra Andreje Babiše. Pořídila jej ČT, ale záznam poskytla i Nově a Primě, aby jej mohly odvysílat ve stejném čase. Za jiných okolností by to vypadalo jako sci-fi – že by třeba Nova velkoryse uvolnila finále SuperStar i pro své sokyně? Nemožné, koneckonců stačí si připomenout, jak se stanice dohadovaly – a nedohodly – o sdíleném modelu anketních cen televizní popularity TýTý, které tak tiše odešly do propadliště dějin.
Jistěže všechny televize posilují své zpravodajské plochy i ve vlastním zájmu, nejen pod praporem všeobecného blaha. Ale to je pořád vstřícné gesto podobně jako fakt, že se dočasně zastavil přechod na nový televizní standard DVB-T2. Protože si snad nelze představit grotesknější situaci, než kdyby národ zůstal zrovna teď před černou obrazovkou.
Díky paktu o neútočení si tuzemské stanice nikdy nebyly podobnější. Svým způsobem všechny vysílají variaci pořadu Sama doma plnou moudrých rad, liší se leda doporučením, jestli se látkové roušky mají prát na devadesát stupňů, nebo zda stačí šedesát. A že se rekordní výše sledovanosti zpráv blíží jen záplavám či volbám, napovídá, co vše lze řadit mezi pohromy.