Couvá stát z náhrad škod podnikatelům? Doufejme, že ano

Vláda změnila režim karantény. Všechna opatření sice zůstala v platnosti (a jak už je zvykem, další přibyla), co je však velmi podstatné, místo krizového zákona jsou nyní uplatňována podle zákona o veřejném zdraví. Podle kritiků se tím chce vyhnout povinnosti uhradit veškerou škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními, jak předpokládá krizový zákon. Zákon o veřejném zdraví totiž vymáhání škod neumožňuje.

Jen pro představu: veškerou škodou se míní nejen zkažené suroviny, ale veškeré ušlé zisky, které by jinak podnikatel nebo firma realizovali. Pokud by něco takového měl stát skutečně hradit po dobu několika týdnů nebo měsíců, nejspíš by zkrachoval. Je docela zvláštní, kolika lidem je to fuk. Jedni chtějí „svoje“peníze, jiní mají škodolibou radost, neboť mají za to, že by šlo o problém vlády a hlavně Andreje Babiše – nikoli jich samotných.

Šíření nebezpečné nakažlivé nemoci je testem naší schopnosti zvládat krize. Čím déle žijeme v relativním klidu a hojnosti, tím méně jsme ochotni čelit nečekaným zvratům. V časech hospodářské krize jsme mohli slýchat odboráře, že krizi nezpůsobili, a proto není důvod, aby na ni dopláceli. Jako kdyby cestující v padajícím letadle mohli odmítnout umřít s argumentem, že pád letadla nepůsobili. V reálném světě to zkrátka funguje jinak.

Podnikatelé pandemii nezavinili, ale stát také ne. Naopak, dělá vše pro to, aby ji zastavil. Vláda může a musí pomáhat postiženým, minimálně z etického hlediska však není žádný důvod, aby platila všem postiženým ušlý zisk. Pokud jí lze něco vyčíst, pak jedině to, že původním postupem dala k podobným úvahám prostor. Výdaje na nápravu škod boudou i tak obrovské a poneseme je všichni bez ohledu na to, kdo zrovna stojí v čele vlády.