Opustili jsme zónu komfortu

Může to utužit rodinné vztahy?

Ano, ale i ne. Současná situace lidem nastavuje zrcadlo, a to i rodičům, dětem a jejich vzájemnému vztahu. Když do něj nahlédneme, můžeme se toho o nás hodně dozvědět. Pohlížíme na sebe sama, naše okolí, ale i celý svět z jiné perspektivy. Je pak na nás, jak s nabytým poznáním naložíme. Epidemie nám ale dopřává prostor pro to, aby se rodiny více zaměřily na vztahy mezi sebou. Třeba rodiče zjistí, že důležitější než sport je mít se spolu dobře. Že moje rodičovská ambice, aby z dítěte byl úspěšný sportovec, není v kontextu světového dění až tak důležitá. A nebo se naopak utvrdíme ve správnosti naší cesty.

Bavíme se o dětech, ale co profesionální sportovci? Ti přišli o práci, mnohým se bortí sen o účasti na olympiádě, světových šampionátech.

Je snadné si říct, to je hrozná věc, pokazila mi život a končím s tréninkem. Tvrdím ale, že snadná cesta k úspěchu ani spokojenému životu nevede. Pokud si sportovci udrží odhodlání, mohou vytrvat a omezeně trénovat i v době pandemie. Právě stabilita a míra odhodlání je jedním z rozhodujících kritérií pro úspěch ve vrcholovém sportu. I profesionálním sportovcům současná situace nastavuje zrcadlo. Můžou v něm zjistit různé věci. Třeba i to, že to s tréninkem trošku v poslední době přehnali, a využijí prostor k odpočinku a regeneraci. Nebo začnou více myslet na život po skončení kariéry. I pro profesionální sportovce platí, že situace nabízí příležitost na sobě zapracovat. Kvůli krizi řada z nich nemůže dělat svou práci. Ale sport jako takový zde bude i poté, co krize pomine.

Nemůže jim chybět úspěch?

Může. Prožitek úspěchu je však důležitý pro každého člověka. Úspěch ovšem lze nalézt nejen ve sportu, ale i v drobných každodenních věcech. Velmi proto záleží, jak si sportovec úspěch definuje. Jestli si jej spojuje jen se svou výhrou, nebo si úspěch zarámuje jinak. Že na sobě dál pracuje, že někoho inspiroval, někomu pomohl, že dokáže čelit změně. Přestože sportovci bývají velmi soutěživí, současná situace jim právě může pomoci k tomu, aby pozměnili pojetí úspěchu.

Jak?

To znamená nelpět jen na výkonu v závodě, zápase či na olympiádě.

Obecně nás tato krize nutně vede k uvědomění, jak jsme zranitelní a křehcí. Myslím, že teď jsme všichni tak trochu mimo svou zónu komfortu. Na druhou stranu za komfortem není jen strach, ale i zóna učení.

Právě o vystoupení z komfortní zóny se často u sportovců mluví jako o klíčovém faktoru úspěchu. Tady je asi hodně důležité nastavení mysli, že?

Hlava nám může pomoct v krizových momentech, když se nedaří. Narůstá její role. Když jsme ve své komfortní zóně, tak člověk funguje trochu jako automat. Ale v okamžiku, kdy jsme mimo tuto zónu, musíme začít přemýšlet. Moje zkušenost s úspěšnými vrcholovými sportovci je, že jsou to především výrazné osobnosti. K tomu je potřeba rozvíjet sportovcovu osobnost jako celek.

Často se říká, že v tenise je hlava třeba 80 procent úspěchu.

A podle mě to není pravda, že je 80 až 90 procent výkonu v hlavě. Prvně totiž musím svůj sport skvěle ovládat. Na druhou stranu, hlava mnohdy rozhoduje, když jsou sportovci na stejné úrovni. A je samozřejmě důležitá i pro to, aby se na tu úroveň vůbec dostal.