Strach z Velikonoc

Hygienička Jarmila Rážová pro MF DNES Pozor by si měli dávat nyní lidé především na pracovištích, připomíná Jarmila Rážová.

Před několika týdny nahradila Jarmila Rážová ve funkci hlavní hygieničky odvolanou Evu Gottwaldovou a nyní vystoupila v pořadu Rozstřel na iDNES.cz.

Můžeme už teď říct, že vrchol pandemie je za námi?

To bych se úplně říct neodvážila, protože ta křivka se stále nějakým způsobem vyvíjí a hlavně čekáme na to, jak dopadne hodnocení našeho prvního rozvolnění, které nastalo před Velikonocemi, a čekáme, protože inkubační doba koronavirové infekce je těch známých 14 dní, takže v tomto týdnu teprve můžeme říct, že uvidíme některé výsledky, a to spíš až ke konci týdne. Ještě bych to za ten vrchol nepovažovala, i když křivky jsou teď vesměs velmi příznivé.

Každý den máme sto až dvě stě případů. Kdo jsou ty nové případy? Máte to nějak konkrétně zmapované?

Máme to konkrétně zmapované, protože každý pozitivní případ je místně příslušnou hygienickou stanicí zadáván do informačního systému infekčních nemocí a tam máme ty charakteristiky, jestli se jedná o muže, o ženu, o jakou věkovou kategorii, dokonce jsou tam i charakteristiky, kde ten člověk pracuje – jestli je zdravotník, jestli pracuje ve zdravotních službách.

To je mi jasné, ale mě by zajímalo, kde se nakazili?

To je i trochu víc předmětem toho projektu chytrá karanténa, který tyto epidemiologické charakteristiky také velmi sleduje. Ale popravdě řečeno, chytrá karanténa jenom zrychluje klasické epidemiologické šetření, což je ostatně práce hygieniků a epidemiologů – tedy najít toho pozitivního pacienta, dobře s ním vést rozhovor a ptát se ho, s kým se setkal.

Mě zajímalo, zda se jedná o náhodný přenos, že se nakazí třeba v obchodě s potravinami nebo venku. Buďte trochu konkrétnější, protože tím i varujete lidi, na co si mají dávat pozor.

Určitě největším zdrojem nákazy je ten nemocný a většinou to bývají nemocní, kteří jsou s ním v těsném kontaktu. Takže se to přenáší hodně v rodinách nebo ten, kdo s nemocným, posléze potvrzeným případem byl v nějakém těsném pracovním kontaktu. Objevujeme tam pracovní kolektivy, ale je tam i plno případů, kdy nakažený ani epidemiolog nenajde těsnou souvislost. Tam je otázkou, jestli se náhodou dotyčný, který je pozitivní, nesešel s nákazou třeba tak, že si na chvíli sundal roušku a byl na chvíli v těsném kontaktu s někým, kdo tu roušku taky neměl.

Primární je tedy ta rodina, popřípadě pracovní kolektivy.

Ano, tam by na to člověk měl dávat největší pozor.

Dá se alespoň procentuálně vyjádřit náhodný přenos, ke kterému může dojít v obchodě nebo někde na ulici? Lidé se opravdu ptají dost často na to, jestli je to třeba pět nebo deset procent, a to může být i jako varování.

Já bych si na to pozor dávala vždycky, protože nikdy nevíte, s jakým člověkem se setkáte ve smyslu, že nemusí mít příznaky, ale může vylučovat virus. A s takovým člověkem, který nevědomě šíří infekci, se můžeme setkat i v obchodech. Může to být nakupující. Může to být klidně prodavač. Ale ti mají na sobě ochranné prostředky a to je malinko jiný proces. Ale nemůžeme přenos vyloučit, a proto je úplně zásadní u této infekce dodržovat základní hygienická pravidla. Nemáme zasycený zdravotní systém těžkými případy a aby se nám hroutil, jako se to děje v Itálii, to bychom byli neradi.

Vy už jste naznačila ten strach kvůli tomu, co se stalo před Velikonocemi kvůli zvolnění opatření. Odborníci hovoří nejen o 14 dnech, ale většina případů má kratší inkubační dobu, třeba kolem osmi nebo devíti dnů, a to už uplynulo. Přece už teď máte nějaký záznam o zvýšeném výskytu nových případů. Dá se říci, že to vypadá nadějně?

Nerada bych to zakřikla. Člověk je trochu pověrčivý a nemáme se radovat příliš předčasně. Máte pravdu, že inkubační doba je maximálně 14 dnů. Berme to tak, že ta infekce je hodně nová a je plno případů, kdy je člověk nakažený, ví se, kdy došlo ke kontaktu a nevykazuje známky onemocnění a ani není pozitivní, ale může pořád být v té inkubační době v karanténě doma, kdy nemá zdravotní problémy. Najednou teprve třeba předposlední nebo poslední den inkubační doby se mu zhorší zdravotní stav a test je pozitivní. Takže u části případů záleží také na tom, s kým se setkal, jakou infekční dávku obdržel a také jak to zvládá jeho imunitní systém, takže faktorů je tam hodně.

Tomu rozumím. Ale je to tedy na dobré cestě?

Zatím to tak vypadá, ale radši to nebudu zakřikávat.

Čekáme na to, jak dopadne hodnocení našeho prvního rozvolnění, které nastalo před Velikonocemi. Inkubační doba je těch čtrnáct dní.