Karlův most: Krásný i smutný symbol dneška

Jakuba Pokorného, editora MF DNES

Kvůli koronaviru nejsou v Česku skoro žádní zahraniční turisté a Češi mají Prahu pro sebe. Symbolem vymetené Prahy se stal Karlův most s fotkami, na kterých se objevuje jeden osamělý chodec nebo cyklista.

Vypravil jsem se tam těsně před setměním. Kdyby mě zastavila policie, řekl bych, že jdu tudy z práce z Anděla na východ Prahy, protože, jak známo, smí se jen do práce, do přírody, za příbuznými atd.

Most bez kýčovitých malířů a prodavačů cetek je skutečně mystickým zážitkem a svým způsobem asi největším bonusem současné koronavirové krize.

Říkal jsem si, že byl postaven právě pro to, aby si ho člověk užíval v takové intimní atmosféře. Komu by snad nestačil, může si ještě dát podobně vyprázdněné Staroměstské náměstí, kde aktuálně apoštolové na orloji mají početní převahu nad přihlížejícími.

Nebo ať zajde na Malostranské náměstí, kde bylo takové ticho, že tam ČT mohla natáčet přímo na ploše náměstí svůj diskusní pořad s hosty a pultíky.

Ale zpět ke Karlovu mostu, patří teď milencům, cyklistům a fotografům se stativy.

Ten most je obecnější symbol koronaviru. Všechny hospody v Mostecké jsou zavřené, pivo si tam nedáte.

Paralela s normalizací

Vlastně i na tom mostě mi vyvstala jedna myšlenka, kterou nakousl třeba už i poslanec Miroslav Kalousek z TOP 09 na Twitteru – že ta dnešní doba se zavřenými obchody, ulicemi bez aut a zavřenými hranicemi, bez turistů a služeb pro ně trochu připomíná socialismus a normalizaci.

I když to samozřejmě je jen povrchní pocit, nemyslím to nijak zle a nekladu to nikomu za vinu. Uvědomuji si, že podobné

„karantény“musejí strpět momentálně i občané v tradičních západních demokratických zemích včetně Itálie, Španělska či Francie.

Demonstrace jsou nicméně zakázané, maximálně se od 8. června mohou maskovat jako „divadlo pod 50 osob“. I dnešní doba má své „prominenty“(Mynář se zabijačkou). I dnešní doba má své „disidenty“(zalezlá mládež, co někde v parku sundala na pikniku roušku).

Z Karlova mostu je ostatně vidět na Kramářovu vilu, osvětlenou v barvách trikolory a s obrovským nápisem „Zvládneme to“.

Na to mě zase navedl zpěvák Tří sester Lou Fanánek Hagen, který pro MF DNES sdělil, že mu tahle válečná hesla v boji proti koronaviru přijdou téměř „svazácká“.

Děkuji této vládě za včasnou reakci, která zabránila většímu počtu nemocných a mrtvých, ale ten druhý poločas – návrat k normálu – tady mám o krocích vlády lehké pochybnosti. Tak třeba naposled Roman Prymula v pondělí, kdy chtěl znovu utužovat opatření v hobbymarketech. Pár dní předtím tam pustil lidi a diví se, že tam chodí davy. Panebože, měsíc jim ty obchody upíral.

Když už tu paralelu s pozdním socialismem dotáhnu úplně do konce – dnešní pocit je vlastně v něčem i podobný tomu pocitu mnohých lidí v sedmdesátkách a osmdesátkách. Je to touha po svobodě. Po svobodě vyjít si odpoledne do hospody bez roušky a třeba i ve třech, aniž to bude za 10 tisíc korun.

Už jsem celý ten most přešel z malostranské na staroměstskou stranu a aniž bych chtěl být nějak patetický – měli bychom si o tu svobodu říkat hlasitěji a hlasitěji se ptát, kdy ty symbolické roušky odhodíme.