Rozhovor: primářka z Bulovky
Když u pacienta, který potřeboval kyslík, obtíže ustupují, u chřipky bychom věděli, že máme vyhráno, u koronaviru ne, říká primářka Hana Roháčová.
Pražskou Nemocnicí Na Bulovce prošlo od počátku koronavirové krize nejvíc pacientů v Česku, a to několik desítek. Tamní Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí se jako první pracoviště u nás specializovala na rychle se šířící virus. Podle její primářky Hany Roháčové se daří držet epidemii na uzdě. „Tento koronavirus je však zrádný a vše o něm ještě nevíme,“říká.
Zabýváte se kromě léčení i zkoumáním koronaviru?
Máme samozřejmě laboratorní zázemí, ve kterém provádíme různé rutinní testy, jsme však především klinici a jako takoví virus a jeho chování nezkoumáme, to přísluší speciálním laboratořím. My můžeme shromažďovat materiály vzorků, které potom slouží k vyšetřování například pro Státní zdravotní ústav nebo Akademii věd.
Jak si podle vás Česko s bojem proti viru stojí?
Patříme k zemím, kde je infekce relativně málo a kde se epidemie chová tak, že se její průběh daří držet na příznivé úrovni. Samozřejmě, kdybychom testovali celoplošně celou republiku, tak odhalíme jistě více než těch několik tisíc nakažených. U nás na Bulovce nicméně máme nejvíce pacientů v Česku, a to desítky, to však vychází z toho, že máme velkou infekční kliniku a zabýváme se řadou infekčních nemocí.
Dokážete už z léčení desítek pacientů vyvodit nějaké závěry o tom, jak se virus chová?
V osmdesáti procentech případů se chová jako respirační onemocnění a pár procent je takzvaně inaparentních, to znamená, že o tom viru člověk prakticky ani neví. Asi největší část nakažených má chřipkovité příznaky – několik dní horečku, zvýšenou teplotu, pokašlávají, projde to ale bez většího problému. A pak zbývá dvacet procent, z nichž řekněme deset procent má těžší průběh, pacienti vyžadují kyslík, infuzní léčbu a tak dále. A naštěstí jen velmi malá část z této skupiny vyžaduje péči intenzivní, takové případy leží u nás na jednotce intenzivní péče nebo na ventilaci.
V čem se koronavirus liší třeba od chřipky?
Je poměrně zrádný. Když u pacienta, který potřeboval v první fázi kyslík, začnou po relativně dobrém období obtíže ustupovat, tak u chřipky bychom věděli, že máme vyhráno, u tohoto viru to říci nelze. I po několika dnech klidu se může pacient opět zhoršit a může se u něj najednou objevit nález na plicích. Virus se chová jako takový tichý zdroj dalšího problému. Někdy ta druhá fáze přijde a někdy ne. Pokud ano, většinou se tak stane kolem sedmého až desátého dne. A my nevíme proč. To je na něm nepříjemné.
Máte vysledováno, zda po prodělání koronaviru může mít člověk nějaké následky?
Na to je to zatím velmi krátká doba. Pokud má však člověk formu se zánětem plic, tak by mohlo dojít k nějakému omezení plicní kapacity, ale že by to přinášelo chronické následky, to není známo, a myslím, že to tak ani nebude.
Dokážete už upřesnit, zda člověk, který prodělal nemoc covid-19 a vyléčil se z ní, je proti viru rezistentní a už ho nemůže dostat znovu?
Je to předmětem intenzivního zkoumání. Jasnější to bude až s takzvanými sérologickými testy (zjišťují protilátky u pacientů – pozn. red.), které už začínáme používat, a to u pacientů, kteří byli pozitivní. Chceme se přesvědčit, zda si obranyschopnost uchovali, a zjistit, po jak dlouhou dobu. Máme samozřejmě testy jako PCR (založené na polymerázové řetězové reakci – pozn. red.), ale ty slouží ke zjišťování akutního průběhu nemoci.
Může koronavirus mutovat?
Doufáme, že ne, protože kdyby mutoval, tak by se měnilo jeho antigenní složení, podobně jako třeba u chřipky, a to by byl problém. Chřipka je sezonní onemocnění, ale každoročně se u ní mění některé části antigenů, proto se musí každý rok přeočkovávat vakcínou z předchozího roku, není to tak, že by se jednou člověk naočkoval na chřipku a pak byl celoživotně imunní. Chřipka má hodně antigenů. Pokud se změní celý jeden z nich, tak přijde pandemie. Letos se stále čekalo, že přijde pandemie chřipky, ale místo toho přišla pandemie způsobená koronavirem.
Je koronavirus jenom jeden?
Koronavirus není jen jeden virus, existují jich desítky typů. I v lidské říši máme několik koronavirů, které způsobují lehké respirační onemocnění, a v té zvířecí jich jsou spousty. Ale proč se stalo, že zrovna tento koronavirus překonal mezidruhovou bariéru, není jasné. Zdroj ale nepochybně pochází ze zvířecí říše, stejně jako u SARS 1 a MERS.
Jak koronavirus přežívá?
Je to organismus, který potřebuje živočišnou buňku, ve které může žít, na rozdíl od bakterií, které mohou žít po nějakou dobu samy, virus sám žít nemůže.
Ale nějakou dobu na některých materiálech vydrží, ne?
Ano, nějakou chvíli přežije. Říká se, že na vlhkém prostředí, kovech, hladkých látkových površích, a hlavně na umělé hmotě může přežít i několik hodin. Ale záleží i na teplotě a vlhkosti.
Když se u nás mluví o takzvaném novém typu koronaviru, co to značí? Liší se od viru v Číně?
Ten u nás je nejvíce shodný s tím italským, což se nabízí. Jakmile se virus dostává přes tisíce, desetitisíce lidí, tak v každém něco malinko udělá imunita. Chová se sice stejně, ale mohou se v něm najít části, které jsou odlišné. Jednoduše řečeno, tím, jak postupuje, tak se přizpůsobuje podmínkám.
Znamená to tedy, že v Číně, Evropě nebo v USA je trochu jiný virus?
Ano. Ale to zkoumají vědci na úrovni molekulární biologie.
Kdy myslíte, že toho o koronaviru budeme vědět dost, abychom ho porazili?
Zkoumá se intenzivně a každý den toho vyjde tolik, že to ani nestíháme všechno číst. Navíc výzkum probíhá v řadě států a laboratoří, které se zabývají jak virem, tak jeho přenosem a léčbou. Těch dat je strašná spousta.
Jak dlouho potrvá promoření naší populace, o kterém se často mluví?
To je otázka, na kterou nikdo nezná odpověď. Někdy se používá termín promoření a někdy termín snížení vnímavosti, které se do určité míry prolínají.
A co to tedy znamená?
Promoření znamená, že je tu virus, se kterým má část populace imunologickou zkušenost a část ne. Dám příklad viru planých neštovic. U těch máme v dospělosti pětaosmdesátiprocentní promořenost, tolik lidí se s ním setkalo, zbylých patnáct ne, ti mohou ještě onemocnět. A nyní přišla nová věc, tedy koronavirus, proti kterému nikdo neměl obranu, promořenost byla na hladině nula. Protože je poměrně agresivní a jeho reprodukční číslo vysoké (kolik je jedna osoba schopná nakazit lidí kolem sebe – pozn. red),
tak pandemie probíhá rychle. Nyní půjde o to, jakým způsobem se bude populace promořovat.
Na čem to záleží?
Na řadě proměnných, na kontaktu mezi jednotlivci, onemocnění jednotlivých osob, na uzavření prostoru. My jsme udělali vše pro to, aby se to zastavilo, ale pravděpodobnost, že by koronavirus najednou vymizel, se blíží nule. Otázkou je, jestli se bude chovat sezonně, to zatím nevíme, protože se šíří i v teplých oblastech. Uvidí se, jestli v horkém období roku nebude jeho aktivita nižší, ale to je zatím čistá spekulace.
Jak by tedy mělo promořování ideálně probíhat?
Chtěli bychom, aby bylo pomalé, a to kvůli kapacitám zdravotnických zařízení, to bylo i smyslem nastavených opatření. Podle mého názoru také hodně záleží na tom, jak jsou u nás lidé živeni, jakou mají péči a jakou mají životní úroveň. Protože pokud je člověk nevyživený a imunologicky není v pořádku, je větší šance, že se virus bude moci uplatnit. Také se zmiňuje úroveň očkování, které by mohlo mít vliv. U nás bylo historicky jedno z nejlepších na světě. Takže náš imunologický aparát je hodně nastartovaný. Mluví se nyní například o TBC vakcíně, díky které to u nás možná neprobíhá tak drasticky jako v jiných státech. A také lékařská péče je v Česku jedna z nejlepších na světě, stejně jako přístup k ní. Roli hraje řada věcí. Neumím říci, kdy k promoření dojde, ale myslím, že hlavní vlna by mohla být v následujících měsících a že to postupně bude opadávat. Ale záleží i na tom, kdy se otevřou hranice.
Takže virus tu určitě zůstane?
Myslím, že zůstane. Jsou tady s námi i jiné koronaviry.
Dokážete předvídat, jak se bude situace dál vyvíjet v souvislosti s postupným rozvolňováním karantény?
Teď se bude muset počkat ještě tak týden od Velikonoc. Zatím nerušíme žádné kapacity, protože je otázka, jestli zmírnění něco nezpůsobí. K nárůstu pravděpodobně dojde, ale doufáme, že to nebude exploze, pořád jsou však připravena zadní vrátka, kdyby se to stalo.
Je podle vás rozvolňování potřeba?
Určitě. Není dobré udržovat společnost ve velkém neklidu.