Tour de France z obýváku
Cyklistická aplikace Rouvy. Vynález z Vimperka, který díky koronaviru zažívá nebývalý boom
Na začátku byla snaha dvou cyklistů-středoškoláků z Vimperka zpestřit si ubíjející zimní trénink, při kterém jinak tři čtyři hodiny šlapali na „válcích“zavření ve sklepě. Teď je z toho celosvětový hit, vzkvétající byznys a v těchto dnech i jediný způsob, aby si Roman Kreuziger – jako včera – zazávodil s jinými cyklistickými esy v reálné části horské etapy Kolem Švýcarska.
A taky abyste v záplavě současných ekonomických nářků slyšeli i jeden tuze optimistický pohled: „Naše aplikace teď frčí a je fajn, když už kvůli koronaviru ekonomika stagnuje, že aspoň my z toho něco můžeme mít. Máme čtyř- až pětinásobný nárůst a musíme přijímat lidi,“říká Petr Samek, jeden z bratrského dua vynálezců aplikace Rouvy.
Ta ve zkratce umí to, že když si kolo připnete na chytrý trenažér a pustíte televizi, můžete z obýváku vyšlapat třeba Tourmalet, vražedné stoupání z Tour de France. A pozor – nadřete se úplně stejně, jako byste byli přímo na místě, protože aplikace zohledňuje reálný profil, takže čím déle jedete, bolí to víc. Klidně si při této „vyjížďce“můžete zazávodit s kamarádem z druhé strany republiky či s neznámým Američanem nebo zjistit, o kolik pomaleji jedete než Peter Sagan.
Táhlé stoupání na Šumavě
Vybrat si můžete ze čtyř tisíc zdigitalizovaných tras, z nichž je řada součástí velkých cyklistických závodů či triatlonových Ironmanů.
Tou vůbec první bylo osmikilometrové táhlé stoupání ze šumavské Svojše na Horskou Kvildu, častý to test výkonnosti cyklistů, který nesčetněkrát zdolával i Roman Kreuziger. Často tu jezdili i Petr a Jiří Samkové, nadějní cyklisté z vimperského sportovního gymnázia. A tak v době, kdy se v Česku objevovaly první ergometry a stacionární kola, je napadlo tuto trasu natočit. K tomu naprogramovat software, který řídil zátěž na trenažéru na základě výškového profilu, a všechno sesynchronizovat s videem, aby se hýbalo podle toho, jak člověk zpomaluje, nebo zrychluje.
Štvala je každoroční zimní nuda, kdy se trénovalo ve sklepě a oni tři čtyři hodiny tupě zírali do zdi. A byť se dnes usmívají, jakým pionýrským způsobem se do natáčení pustili, byl to skrytý začátek něčeho velkého. Nutno však dodat, že už na vimperském gymnáziu oba studovali obor programování a v „ajťařině“pokračovali i na Fakultě elektrotechniky ČVUT v Praze. I tady se však ještě s aplikací drželi při zemi.
Snili o velkém projektu, vyvíjeli jej, zároveň však razili heslo, že je důležitější dodělat školu a až pak rozjet byznys ve velkém.
„Ale od začátku jsme byli přesvědčení, že to všechno dává smysl,“vypráví Samek. „Jsme cyklisté a věděli jsme, že příprava přes zimu je otravná, nicméně bez toho, abyste točil nohy, budete v létě vždycky druhý a jen dohánět manko. Systematicky jsme se připravovali, jen jsme věděli, že technologie musí trošku dospět.“
Z garážového nápadu až k milionovému byznysu to šlo postupnými kroky, zároveň – jak se vyvíjely technologické možnosti kolem nás (jen si vzpomeňte, co uměl a jak vypadal váš telefon v roce 2006) – se za pouhých 14 let změnil původní prototyp k nepoznání.
Už na vysoké škole začali v omezené míře dodávat software českému distributorovi ergometrů Kettler. V roce 2011 uspořádali s populární sérií Kolo pro život první „virtuální“závod, když propojili 17 trenažérů. „Bylo to hodně nadčasové a nikde v Evropě se něco podobného nedělo.“
Závod sice dopadl dobře, technické limity však byly ještě tak velké, že si bratři řekli, že jim to zatím za to nestojí. „Vše se připojovalo dráty, hardware na to nebyl úplně připraven, nastala řada komplikací. Tak jsme se soustředili na jiný byznys a tohle brali pořád jako malý rozjezd,“popisuje Samek.
Ten s bratrem vlastní ještě společnost SportSoft, jež zajišťuje časomíry, a z té vývoj cyklistické aplikace prvních šest let dotovali. Až kolem roku 2014 se začaly investice vracet. Pro poskočení do černých čísel byly zásadní dvě události:
– když si je v roce 2013 pro spolupráci vybral americký výrobce trenažérů CycleOps a otevřel jim cestu na severoamerický trh
– a když v roce 2017 došlo ke standardizaci výroby trenažérů a oni tak najednou mohli „komunikovat“s trenažéry různých značek.
Právě druhý krok, kterým se extrémně otevřel trh, přiměl dvojici s dalšími dvěma spolumajiteli osamostatnit se a přejmenovat aplikaci na Rouvy. Ten název prý nic neznamená, zato se všude po světě čte stejně.
Co na ní lidi tolik láká? „Našim cílem není nahrazovat venkovní aktivity. Ale člověk, který je do večera v práci, už nemůže jít za tmy na kolo. Pro něj je to jediná cesta, jak se udržet fit během pracovního týdne. V devět večer si sedne na chvilku na trenažér a o víkendu si to užije venku, protože je na to fyzicky připravený,“vysvětluje Samek.
Aplikace vám naplánuje trénink
Uživatele motivuje i to, že si třeba mohou zajet cyklistickou část Ironmana v Coloradu, kam se většina z nich nikdy nedostane. Nebo že se právě na určitý reálný závod mohou připravit. Že můžete trénovat, hecovat se s kamarády, které na obrazovce vidíte a vnímáte tak, jak jsou daleko, jak rychle jedou.
Zároveň vám aplikace při zadání konkrétního cíle dokáže vytvořit tréninkový plán na tělo a vy velmi efektivně můžete vylepšit svou výkonnost. Budete vědět, v jaké intenzitě a jak dlouho jet, abyste se co nejvíce zlepšili a pak v reálném klání dosáhli vytyčeného cíle.
A právě v této oblasti vidí Samek největší budoucnost. „Aby si člověk řekl, že když už musí trénovat, aby to bylo co nejefektivnější, a přitom co nejzábavnější.“
Abyste tyto vymoženosti mohli používat, potřebujete čtyři základní věci: kolo, cyklistický trenažér s bluetooth, jehož cena začíná na zhruba 12 tisících korun, chytrou televizi či počítač, na které obraz poběží, a samotnou aplikaci Rouvy, jež přijde na 250 korun měsíčně. Což je cena celosvětová, takže pro střední či vyšší třídu v USA, v západních evropských zemích či v Jižní Koreji a Jihoafrické republice, kde má Rouvy největší odbyt, nic ke zruinování.
Koronavirus je „zlatý důl“
Loni přes aplikaci zákazníci odjeli 18 milionů kilometrů, letos v lednu, což je vzhledem k počasí a novoročním předsevzetím vždy nejsilnější měsíc pro „sportování z obýváku“, to byly tři miliony kilometrů. Jenže pak (nejen) Evropu a USA zasáhla pandemie koronaviru a firmě z Vimperka nastalo období, kdy musí dělat „od nevidím do nevidím“.
„Lidi jsou zavření doma a hledají cestu, jak se hýbat. Fyzický e-sport je jedna z efektivních možností, proto máme obrovské nárůsty v Itálii, Španělsku, USA. Máme teď čtyřikrát až pětkrát víc uživatelů než v lednu. S veškerým nasazením to zvládáme,“říká Samek.
Rouvy patří mezi pět nejpopulárnějších cyklistických indoor aplikací, v některých aspektech je světovou jedničkou a Samek odhaduje, že jednou trenažéry vytvoří samostatnou cyklistickou disciplínu.
„Může to profesionální cyklistiku zachránit, protože ta ztrácí sponzory. A toto je cesta, jak se sponzoři mohou dostat mnohem blíž k zákazníkům. Je to i cesta, jak sblížit profesionální svět s tím amatérským, protože fanoušci mají blíž ke hvězdám, mohou si s nimi zajet vyjížďky. To pomůže prodávat sponzory.“
Vidíte, na počátku se přitom on i bratr chtěli vyhnout zimní tréninkové nudě...