Německo sbírá aplaus ze světa. Oprávněně?
Nákaza v zemi ustupuje, ale počet obětí překročil 6 000.
Kancléřka Angela Merkelová si užívá vzedmutou vlnu respektu ke své zemi i k sobě samé. Západní listy se přímo předhánějí v pochvalných textech na adresu Německa. Píší o jediné velké západní demokracii, která dokázala s virem zatočit. Třeba vlivný Washington Post staví Německo do ostrého kontrastu s Británií a radí, jak je záhodno německý model následovat. Stejná slova uznání má pro Německo i magazín Atlantic či britský list Daily Telegraph.
V hlasitém potlesku však nějak zaniká, že v počtu nakažených je Německo stále mezi šesti nejhůře postiženými státy. A ani počet obětí, který už překročil hranici 6 000, neopravňuje k přehnanému jásotu. I německá velvyslankyně ve Spojených státech Emily Haberová proto považuje takový příval chvály za přehnaný. „Mohli jsme se připravit, protože jsme nebyli v Evropě první postiženou zemí, mohli jsme vše analyzovat,“krotí nadšení s tím, že neexistuje nic jako úspěšný německý model, který by se mohl aplikovat jinde.
Německo těžilo ze souhry několika okolností: z kvalitního zdravotnictví, relativně mladé populace a úspěšného programu testování.
Němci tak nezažili katastrofické scény s přeplněnými nemocnicemi, jaké se odehrávaly v Itálii či ve Španělsku. Zdravotníci mají stále k dispozici 13 tisíc volných lůžek na jednotkách intenzivní péče, tedy 40 procent celkové kapacity. Testů se provádí 350 tisíc týdně. V té slávě však přehlížejí problémy. Třeba nekonzistentní názor na používání roušek. Jejich role v omezení šíření nákazy byla podceňována. A teď, po dvou měsících, najednou německé úřady překvapivě tvrdí, že roušky jsou užitečné, takže nařizují jejich nošení v obchodech a v dopravě. Přesná pravidla pro jejich používání i pokuty se nicméně liší v jednotlivých 16 spolkových zemích.
Komentátor listu Financial Times radí přistupovat k celému příběhu o německém úspěchu opatrně. Nepřeceňovat některé německé statistiky, třeba ty o relativně nízké úmrtnosti. „Němečtí lékaři nejsou lepší než lékaři jinde,“napsal Wolfgang Münchau. Rovněž Lothar Weiler, šéf berlínského Institutu Roberta Kocha, připouští, že počty úmrtí jsou v Německu podle všeho mnohem větší, než vypovídají oficiální čísla. Západní média ale nestojí jen o čísla. Jsou přesvědčena, že za úspěchem je vedle úspěšné strategie i něco víc, dopomohla k němu podle nich i kancléřka Merkelová osobně. Čím si ten potlesk vysloužila?
Chovala se jako vždy v minulosti. Zpočátku nedělala vůbec nic. V popředí nechala ministra zdravotnictví Jense Spahna, který vše komentoval. Když se zdálo, že o ní není slyšet, vystrašila Němce slovy, že „nakaženo bude 60–70 procent“populace. Jinak se chovala podle osvědčené taktiky, že nejlépe je problémy nechat uzrát. Kompetence ve zdravotnictví mají spolkové země, ale Merkelová se ani v evropské politice příliš nezviditelňovala. Německo odmítalo pomoc jižnímu křídlu eurozóny prostřednictvím společných dluhopisů. Argumentaci však nechávala Merkelová na nizozemském ministru financí Wopke Hoekstrovi, který si tak vysloužil přídomek největšího nepřítele Italů a Španělů.
Respekt k Merkelové rostl. Její klid kontrastoval třeba s horečnatou aktivitou britského premiéra Borise Johnsona. S nikým si netřásla rukou jako on. Vžila se do role politické vůdkyně, která disponuje vědeckou erudicí. Pro západní levicové liberály se tak stala opět vzývanou ikonou, podle bruselského listu Politico disponuje Merkelová téměř „gándhiovským“statutem.
Její pověst věrné Evropanky neoslabil ani fakt, že v zásadním projevu k Němcům Evropskou unii takřka nezmínila. Napravila to nyní, když rýsovala priority unijního předsednictví, které přebere Německo 1. července. „Bude mu dominovat téma boje s pandemií,“ujistila.