Proč se Bali nemoc vyhýbá
Turistický ostrov, kam létaly tisíce Číňanů denně, se navzdory očekáváním nestal koronavirovým peklem
Legendami opředený ostrov a vyhlášený turistický ráj Bali zažívá nejtěžší chvíle od roku 2002, kdy zde při teroristickém útoku islámských teroristů zahynulo 202 lidí. Přitom podle oficiálních statistik se koronavirová pandemie tohoto nejznámějšího indonéského ostrova zatím dotýká jen nepatrně.
Podle všech předpokladů se v této chvíli mělo Bali nacházet uprostřed obří krize.
Na začátku roku na ostrov přicestovaly tisíce čínských turistů, významná část z nich přímo z Wu-chanu, kde celosvětová epidemie začala. V následujících měsících se domů vrátilo asi dvacet tisíc Balijců pracujících na zámořských lodích bez toho, že by prošli karanténou. Další lidé přiletěli ze sousední Jávy, která registruje nejvíce případů nákazy v Indonésii. Až do uzavření ostrova pro cizince se na Bali tak jako vždy střídali turisté z celého světa a místní hinduisté se dále účastnili svých velkolepých ceremonií.
Přesto dosavadní statistiky dávají nečekaný obrázek. Bali zatím oficiálně eviduje 177 případů nákazy koronavirem a čtyři úmrtí. Naprostá většina případů byla na ostrov importována zvenčí. Celá Indonésie hlásí 10 600 nakažených a 800 lidí, kteří koronaviru podlehli, mezi nimi více než dvě desítky lékařů a zdravotnického personálu.
Tisíce lidí z Wu-chanu
„Od prosince do ledna na Bali přistávalo denně jedno letadlo z Wu-chanu, přitom nikdo osobně nezná, dokonce ani známí známých, nikoho, kdo by zemřel na koronavirus,“říká Adam Malec, který v Indonésii žije dvacet let.
Zatímco nízký počet nakažených lze vysvětlit minimálním rozsahem a spornou kvalitou testování, údaje o počtu obětí naznačují, že koronavirová zkáza se na Bali zatím nekoná. Na ostrově o rozloze Olomouckého kraje je vyloučeno, aby informace o enormním počtu zemřelých nebo o přeplněných nemocnicích nepronikly na veřejnost. Tak jako se to stalo v metropoli
Jakartě, kde agentura Reuters nedávno porovnala údaje o počtu zemřelých v jednotlivých měsících za poslední dva roky a zjistila, že oproti obvyklému stavu došlo letos v březnu k nárůstu o čtyřicet procent.
Jasnou odpověď na otázku, odkud se vzala balijská odolnost, však zatím nikdo nezná. Podle některých vysvětlení si Bali již koronavirovou vlnou prošlo na začátku roku, kdy se zde objevily případy se symptomy podobnými tomuto onemocnění. „V polovině ledna měla moje mladší dcera virózu spojenou s teplotami, škrábáním v krku a suchým kašlem. V té době byla nemocná až polovina jejích spolužáků. Později jsme něčím podobným prošli všichni z naší rodiny, a jak jsem zjistil, i řada lidí z našeho okolí. Já jsem měl teplotu, bolesti kloubů a lehký kašel, během dvou dnů vše přešlo, ale některým našim známým to trvalo i čtrnáct dnů,“říká Jaroslav Štědroň, který na Bali žije již deset let.
Pro závěr, že Bali dosáhlo skupinové imunity, však scházejí věrohodná data. V přepočtu na obyvatele 270milionová Indonésie testuje ve srovnání s Českou republikou téměř devadesátkrát méně.
Zkáza cestovního ruchu
Života na ostrově se však koronavirus dotýká, i když se v oficiálních statistikách výrazně neodráží. Osmdesát procent tamních obyvatel závisí na cestovním ruchu, ten přitom téměř přestal existovat. Pandemie postihla průvodce, taxikáře, svatební fotografy, potápěčská centra i malé místní restaurace. Podle údajů indonéské asociace hotelů a restaurací 270 hotelů přerušilo provoz, obsazenost dalších ubytovacích zařízení se pohybuje okolo deseti procent. Každý den se ztráty dále prohlubují a s nimi i hlasy, zda ekonomický propad je přijatelnou cenou za minimální ztráty na životech.
Bali podobné krize již zažilo, ale ta současná je svým rozsahem překonává. Asi nikdy nezapomenu na prázdné balijské ulice, poté co islámští teroristé na podzim roku 2002 zaútočili na noční kluby v Kutě a na více než rok vyhnali turisty z ostrova. Bali trpělo v časech politické krize po pádu prezidenta Suharta v roce 1998 a nevyhnuly se mu ani přírodní katastrofy.
Český resort Relax Bali prožíval poslední léta jako na houpačce.
Po nucené evakuaci v září 2017, kdy kvůli hrozící erupci sopky Agung muselo zůstat toto potápěčské centrum téměř tři měsíce zavřené, se resort konečně nadechl k optimistické budoucnosti. Nyní se musí vyrovnávat se zavřenými plážemi a zákazem potápění. Padesát místních zaměstnanců drží na zkrácenou pracovní dobu, náklady platí z finančních rezerv a doufá, že vše brzy skončí.
„Bali je nádherné místo, které svou kulturou, náboženstvím a přívětivostí místních lidí naplní klidem a pohodou snad každého návštěvníka. Turisté svým pobytem podpoří rozjezd místní ekonomiky a zpět si odvezou krásné zážitky a pozitivní energii,“říká spolumajitel resortu Jindřich Soukal. Optimisté doufají, že turisté by se na ostrov bohů mohli začít vracet již letos v červnu. Dříve to nebude ani teoreticky možné, neboť Indonésie tento týden (od 24. dubna) uzavřela až do 1. června veškerý letecký provoz.
„Pro Bali je otevření hranic existenční záležitost. Kdy se tak stane, se však nedá předvídat. Podobně jako nevíme, jestli zrovna za měsíc přijdou dobré vlny na surfování,“říká další z Čechů žijících na ostrově, Milo Brzák, spoluprovozovatel hotelu Riviera House.
Každý rok se na Bali odehrává unikátní svátek Nyepi. Během něho se život na ostrově na jeden den zcela zastaví. Všichni obyvatelé včetně turistů zůstávají doma a nikdo nesmí vycházet ven. Do ticha se ponoří dokonce i mezinárodní letiště. Současná situace tento den připomíná, ale toto Nyepi už trvá až moc dlouho.
Pláže na Bali, které jindy doslova přetékaly turisty, teď kvůli koronaviru zejí prázdnotou.