Liduprázdnými ulicemi bez roušky
Jana Veselého, šéfa severočeské MF DNES
Dovolte historku. Šel jsem nocí od kamaráda domů. Je to asi kilometr. Zapomněl jsem u něj svou roušku, uvědomil jsem si to až celkem daleko a rozhodl se nevracet. Ostatně teplické ulice byly toho času liduprázdné, kus cesty navíc vede neobydlenou částí města.
Najednou ke mně přiběhl pes a začal se mi sápat po nohou, za pár sekund se odněkud vynořila majitelka a začala vykřikovat, že nemám roušku, že volá policii. Rozhodl jsem se s ní nemluvit, strčit hlavu do límce a také že jejího, z mého pohledu agresivního psa nebudu učit létat. A když si ho s problémy a nejistě přivolala zpět s obvyklým vyjádřením chovatele, že pes je hodný a že nic nedělá, zrychlil jsem a obešel je obloukem. Nikoho jiného jsem nepotkal a v klidu a na čerstvém vzduchu došel domů.
Proti paní vcelku nic nemám, prostě jen málo vsadila na zdravý rozum, a lze nad ní asi i mávnout rukou. I když... Možná by potřebovala uklidnit obecněji, generálněji, aby nebyla vystrašená a nechtěla hned udávat.
Jsem přesvědčen, a čísla nakažených i srovnání mezi zeměmi to dokazují, že rychlé březnové omezení kontaktů nadirigované vládou bylo správné a zásadně ovlivnilo šíření epidemie covid-19. Nejsem ale epidemiolog ani politik, abych dokázal posoudit někdy až překvapující rozvolňování opatření a dostatečnou či nedostatečnou míru testování. Obrázek o vlně nákazy si, podobně jako řada jiných, dělám pouze z dostupných veřejných zdrojů. Co však vnímám, je míra hysterie, vystrašenosti, a z informací od policie i míru zloby a udavačství vyplývající podle všeho ze zmíněného strachu, případně osobního nastavení. Ne, nemyslím si, že jsme národ udavačů, nechci spekulovat nad tím, zda je za hysterií ústící v udávání podlézání, loajalita k úřadům nebo panika.
Jsem ale přesvědčen, že nyní se znalostí dat o nákaze neexistuje žádná jiná možnost než rychlé zbavování se strachu a tlak na normální život s ohledem na nejohroženější skupiny lidí a seniory. Vidíme, že ubývá pozitivních pacientů, a tedy i ohnisek nákazy. Vidíme velké procento vyléčených a ve srovnání z řadou zemí nízká čísla mrtvých. Lékaři a sestry se naučili čínskou chřipku rozeznávat a nakažené zbavovat potíží, a ani případná druhá vlna nemusí znamenat dramatické ohrožení společnosti. To všechno lze v rozhovorech s lékaři, hygieniky a některými epidemiology najít. Ovšem uklidňování společnosti a vysvětlování souvislostí například s ekonomikou, zavřenými hranicemi či sociální situací nemají a nemohou mít v popisu práce lékaři, ale ministři, kteří nesou odpovědnost za chod společnosti a státu.
Že situaci podceňuji a že se vysmívám udavačům a vystrašeným lidem? Ne. Vážně ne. Dovolte ještě dvě historky. Minulou neděli zemřel v prudkém krušnohorském kopci u Komáří vížky na infarkt cyklista, ročník 1972. Při jízdě dýchal přes těsnou látkovou roušku. I to podle záchranářů, kteří byli se sanitou na místě, k neštěstí mohlo přispět. Proč si ji na chvíli nesundal?
Po zranění jsem měl před lety krevní sraženinu a více se hlídám. S nějakými obtížemi jsem se po váhání vydal předminulý týden do nemocnice. Nakonec lékařka nařídila testy na přítomnost koronaviru. Po dvou dnech jsem telefonicky mluvil se sympatickou hygieničkou, která se potřebnosti testu v mém případě zasmála, vytkla mi „dietní chyby“a způsob života, který poznala z krevního rozboru, a doporučila mi různé cviky. Nebyl jsem jí vděčný ani tak za negativní výsledek, který sdělila, ale za, ač se neznáme, klidný a zábavný způsob informování o situaci a za používání zdravého rozumu a upozorňování na něj.