Mlha jako výmluva. Povstalci se zbraní nedočkali
Informační kanál z okupované Prahy odbojovému ústředí otevřela na sklonku dubna před 75 lety Anna. Radiostanice výsadku vedeného kapitánem Jaromírem Nechanským vysílala z Kobylis a zajišťovala spojení České národní rady (ČNR) s cizinou až do posledních okamžiků Pražského povstání.
Na konci dubna 1945 věřil zázračnému vítězství třetí říše málokdo, Rudá armáda bojovala v Berlíně a na Moravě, západ Čech osvobozovali Američané. „V čele obrany Berlína stojí Vůdce. Již tato okolnost dává boji význam jedinečný a rozhodující,“přesvědčoval čtenáře úvodník Lidových novin.
V podkroví vilky v kobyliské Klíčanské ulici se tehdy shluky literek a čísel měnily v tečky a čárky depeše určené pro londýnskou Vojenskou rádiovou ústřednu. „Nalezení vhodného a bezpečného vysílacího místa představovalo největší starost kapitána Nechanského,“uvedl historik Jiří Šolc. O vysílání se Nechanský, velitel výsadku Platinum-Pewter, a jeho radista rotný Jaroslav Klemeš předtím několikrát marně pokusili. Nejprve z domu Veleslava Wahla z odbojové Zpravodajské brigády v Dejvicích, poté z konspiračních bytů ve Vršovicích a Karlíně.
Kus práce při provozu stanice udělali pražští pomocníci výsadkářů. Pozapomenutou hrdinkou byla Jiřina Hofmanová. Dívka z Ostravy skrývající se v Praze před gestapem se proměnila ve znamenitou šifrantku a Klemešovu asistentku.
„Nechanský se v Praze ocitl v mimořádném postavení, nejen tím, že předával zprávy do Londýna a do Košic československé vládě. Hlavně se pokoušel zajistit pomoc Praze jak akcí spojeneckých armád, tak i dodávkami zbraní,“popsal jeho roli Jiří Šolc.
Metropole na barikádách
Pošmourný byl 5. květen 1945 v metropoli. Okolo poledne se ozvala legendární výzva rozhlasu s žádostí o pomoc. „Začalo povstání. Jako jeho řídící složka se prosadila ČNR v čele s profesorem Albertem Pražákem,“uvedl historik Karel Richter.
Vojenské velení povstání s krycím jménem BARTOŠ v čele s generálem Karlem Kutlvašrem a šéfem štábu podplukovníkem Františkem Bürgerem-Bartošem se usadilo v krytu protiletecké policie v Bartolomějské ulici. Zamířil tam i Nechanský. Ten již před Pražským povstáním v okolí Prahy vytipoval plochy pro shoz zbraní ze spojeneckých letounů a přes Annu je předal
Londýnu. Vhodná místa našel u Lužce, Kostelce nad Černými lesy a Chyňavy.
První dodávka ze základen v Itálii byla slíbena 3. května 1945. Rozhlasová stanice BBC odvysílala ve zprávách hesla avizující zásobovaní na místa s krycími jmény Bety a Vidlička. Akce se však nekonala. Anna žádala v jedné ze 130 odvysílaných depeší o shození zbraní i do vnitřní Prahy na Arbesovo a Karlovo náměstí nebo na Štefánikova kasárna na Smíchově.
„Nepříznivé počasí a špatná viditelnost umožnily britské SOE (Zvláštní zpravodajské správě) odůvodnit politická stanoviska, která Prahu ponechávala bez pomoci,“vysvětlují historici. Nechanského a ČNR na holičkách nechala i košická vláda. „Nejen proto, že neměla sovětské povolení k rádiové korespondenci, ale též pro vlastní nezájem o problém, který vojensky podcenila a profesionálně nezvládla,“ uvedl k tomu Jiří Šolc. Praha tak byla nucena čekat na dokončení pražské operace Rudou armádou.
Odveta za příměří
Nechanského podpis se ocitl na listině o příměří, kterou ČNR podepsala 8. května 1945 s německým generálem Rudolfem Touissaintem. Dohoda umožnila stažení německých jednotek na Západ a ušetřila životy Pražanů. Ujednání ovšem mělo pro členy ČNR fatální dopad. „Osoby, které měly účast na plánech záchrany německých vojsk, nemohou požívat důvěry velitelství Rudé armády a ani československé vlády,“napsal sovětský velvyslanec Valerian Zorin premiéru Zdeňku Fierlingerovi na jaře 1945.
Nechanský po osvobození dostal v armádě podřadné místo a nabídl spolupráci Bedřichu Reicinovi, šéfovi Obranného zpravodajství. Spolupracoval ale i s Američany. Nebezpečná hra skončila v roce 1950, zemřel na pankráckém popravišti.
Stejný osud čekal jeho spolupracovníka Veleslava Wahla. Věznění neunikli ani Jaroslav Klemeš, Karel Kutlvašr a František Bürger-Bartoš. Ve věznici skončil i místopředseda ČNR komunista Josef Smrkovský. Za mřížemi se potkal s generálem Touissaintem.