Němci zničili Rozhlas. Ale Češi vysílat nepřestali
Rozhlas sehrál při povstání důležitou roli. Praha byla jediné město, které nepřestalo vysílat ani během těžkých bojů.
Němečtí okupanti zuřili. Běsnili. Pražský rozhlas vysílal výhradně česky, pomáhal povstaleckému velitelství šířit zprávy o přesunech nepřátel, radil lidem, jak stavět barikády. Před 75 lety sehrál obrovskou roli. Bez něj by Pražské povstání nemohlo vzplanout tak rychle a v intenzitě, kterou potřebovalo. To věděli Němci i rozhlasoví hlasatelé.
I proto se Rozhlas stal symbolem konce války v Čechách. A místem mimořádně tvrdých bojů. I proto se hlasatelna musela tajně přesunout.
V sobotu 5. května 1945 zahájil dvaatřicetiletý Zdeněk Mančal – který jako jediný z hlasatelů zůstal přes noc v budově – ranní vysílání památnými slovy: „Je sechs hodin.“Z éteru od té chvíle zaznívaly zakázané české písně, vysílalo se česky. V reakci na „nestandardní změny“v programu povolal německý intendant – vedoucí Rozhlasové skupiny Čechy a Morava říšského rozhlasu Ferdinand Thürmer – krátce před polednem do budovy dalších 70 plně ozbrojených německých vojáků.
Dezorientované německé posily však nebyly schopny najít prostory, ze kterých se vysílalo. Ve 12.32 hodin začali budovu na Vinohradech obsazovat čeští policisté.
Strhl se urputný boj. V tu chvíli zabarikádovaní hlasatelé Zdeněk Mančal, Stanislav Kozák a Ivan Malík střídavě do éteru volali první výzvy o pomoc.
Za necelých šest hodin se povstalcům podařilo budovu ovládnout. Boje v okolí však pokračovaly až do konce povstání.
Němci si uvědomovali stěžejní roli rozhlasu pro Pražské povstání, a proto budovu usilovně ostřelovali dělostřelectvem i letectvem.
Okupanti proudili kolem a netušili, že míjejí místo, z něhož vysílají povstalci. Účel podezřelého kabelu neodhalili.
V neděli 6. května 1945 večer hlavní budovu Rozhlasu na Vinohradech těžce poškodilo vzdušné torpédo německého letounu. Dál to nešlo. Vysílání se proto na čas ujali technici v provizorním studiu zřízeném u strašnického vysílače. I tady se však tvrdě bojovalo. Mezitím se připravovalo náhradní pracoviště v Husově sboru na Vinohradech, který byl asi jen kilometr daleko od zničené budovy Rozhlasu.
K aktérům přesunu vysílání do kostela patřil hlasatel Zdeněk Mančal. Jako věřící Církve československé husitské důvěrně znal prostředí vinohradského sboru, kde se již dříve zapojil do domácího odbojového hnutí ve skupině „Družstva v prvním sledu“, které vydávalo a kolportovalo ilegální časopis V boj.
Část vysílací aparatury schovali rozhlasoví technici na chrámovém kůru již začátkem dubna 1945. Velmi prozíravý krok. Až
5. května se vedení náboženské obce dozvědělo, že povstalečtí spojaři počítají s Husovým sborem jako s náhradním rozhlasovým studiem. Ve sboru nebyla přímo vysílačka, dodával modulaci do Strašnic na revoluční „věrnou“vlnu 415,5 m.
Večer 5. května přišel do sboru technik František Verner, který měl na starosti vysílání varhanních koncertů z Husova sboru, aby zjistil, jaká technika tu zbyla od posledního přenosu. V Pamětní knize náboženské obce vylíčil návštěvu farář Arnošt Šimšík takto: „Přes noc pobyl s námi v krytu, vše jsem mu s br. Tejchmanem (účetní rady starších Josef Tejchman – pozn. autora) ukázal. Z neděle na pondělí přišli pak již technici Českého rozhlasu, přivezli spoustu věcí a já jim vydal klíče od modlitebny a chóru. Přes noc zařídili vše pro vysílání.“
Spojení Husova sboru s vysílačkou ve Strašnicích po lince modulační a dorozumívací bylo dosaženo v pondělí 7. května po
16. hodině. Provizorní hlasatelnu technici zřídili přímo na kůru.
Přesun z kůru do sklepa
Okna kostelu byla zatemněna, prapory – vyvěšené v počátcích povstání – sundány, aby nepřítele zbytečně neprovokovaly. Nikdo z přítomných nesměl místo vysílání samovolně opustit, aby nebylo prozrazeno. Pracovníci Rozhlasu budovu uzavřeli a spolu s mladými dobrovolníky střežili. Až později byl přivolán od hlavní budovy Rozhlasu rotmistr Hering Horyna se svou bojovou skupinou.
První hlášení z Husova sboru zaznělo 7. května v 16.30 hodin. Zpráva o podpisu německé kapitulace v Remeši byla později oznámena rovněž odtud.
Němci usilovně pátrali, odkud povstalci vysílají. Marně. Nicméně i tak se raději osazenstvo sboru rozhodlo přestěhovat hlasatelny do sklepních prostor. Obávali se náletů. Přesun připravovali hlavně Antonín Smetana s Františkem Vernerem.
Mikrofony, gramofon improvizovaně umístěný na dvou prknech položených na židle, bedny, tři krabice desek a vše ostatní muselo do sklepa. Ve dvou kancelářích rady starších byly v neustálé permanenci tři telefonní linky, zprávy se chvatně přepisovaly na čtyřech psacích strojích, stylizovaly, upravovaly a překládaly, aby mohly jít do éteru. S technickým zázemím pro vysílání či zásobováním pomáhali farníci.
Povstalce málem odhalil kabel
Dne 8. května byly na vinohradský Husův sbor – takzvanou „vysílačku X“– napojeny vysílačky v Liblicích, v Mělníku a v Poděbradech, které se mezitím dostaly do rukou povstalců. Téhož dne odpoledne začala jednání mezi Českou národní radou a nejvyšším představitelem německé armády generálem Rudolfem Toussaintem. Jejich výsledkem byl v 16 hodin podpis protokolu o kapitulaci německých branných sil.
Přesto se na některých místech Prahy stále bojovalo. Německé jednotky proudily kolem sboru a netušily, že míjejí místo, z něhož vysílají povstalci. Jedna armádní kolona dokonce zastavila před kostelem, aby mohli vojáci nadzvednout improvizované telefonní vedení natažené po stromech nad ulicí. Účel kabelu neodhalili.
Poslední den vysílání 9. května 1945, z kostela zazněla mimo jiné zpráva o průniku Rudé armády do hlavního města.
Význam rozhlasu pro zahájení a průběh Pražského povstání byl značný. Praha byla jediným městem, které za revolučních bojů nepřestalo vysílat. Nezastupitelnou roli rozhlasu si uvědomoval také farář Husova sboru na Vinohradech Arnošt Šimšík, který společně s duchovním Stanislavem Staňkem, účetním Josefem Tejchmanem a varhaníkem Osvaldem Strykem vypomáhal po celou dobu tajného vysílání s hlídkovou a pořádkovou službou, zajišťoval zásobování a podle potřeby byl využíván jako kurýr a spojka s dalšími odbojovými stanovišti.
Rozhlasoví pracovníci opustili Husův sbor na příkaz České národní rady 9. května v 18.55 hodin. Závěrečným slovem byl symbolicky pověřen Zdeněk Mančal. Pravidelné vysílání dále pokračovalo již z budovy ústředního studia na Vinohradech.